Ve čtvrtek 19. listopadu vystavil na jednom ruském serveru neznámý hacker – a možná insider, jehož trpělivost přetekla – soubor, který po rozbalení nabídl celému světu 4 556 souborů o celkem 156 megabajtech. Mimo jiné šlo o 1 072 e-mailů poslaných od poloviny 90. let dodneška. Šlo o velkou část obsahu disku Klimatické výzkumné jednotky (CRU) Východoanglické univerzity, která je asi nejdůležitějším klimatologickým pracovištěm pohánějícím Mezivládní panel pro klimatické změny (zkratka IPCC) OSN. Je zodpovědná za měření teplot na Zemi, za velkou část rekonstrukcí teplot v minulosti a za propagaci antropogenního (lidského) původu oteplování.

Obsah souborů, jejichž pravost byla potvrzena vzápětí, většině čtenářů vyrazil dech, ačkoliv vlastně jen potvrdil, co skeptici říkali už léta. Hlavní aktéři skandálu, zvláště profesor Phil Jones, který podle jednoho souboru nasbíral za 19 let v přepočtu půl miliardy korun na grantech, v e-mailech otevřeně vyzývají k „vylepšování“ klimatických grafů a k použití „triku Michaela Manna“ k „zamaskování poklesu teplot“. Michael Mann naopak vyzývá k „přiškrcení“ středověkého klimatického optima (období nejspíše teplejšího než dnešek) dříve, než získají data. Skupina asi pěti „elitních“ klimatologů se domlouvá, že smaže všechny stopy své korespondence ohledně 4. zprávy IPCC hned poté, co si je kdosi vyžádal na základě britského zákona o svobodném přístupu k veřejným informacím.

Různí vědci IPCC si libují, že jsou zváni zadarmo na oběd jednat s firmou ExxonMobil, a jásají nad smrtí australského klimaskeptika Johna Dalyho. Ben Santer slibuje americkému vědci Patricku Michaelsovi „nakládačku“ při dalším setkání.

Další posílají spolu s Greenpeace petice do novin, aby se vypořádaly s nepohodlnými články. A všichni připravují různé kolektivní akce proti klimatologům z „druhé strany“ barikády. Tyto akce zahrnují odstranění nepohodlně „umírněného“ německého kolegy Hanse von Storcha, vyřazení časopisu, který otiskl článek, s nímž skupina nesouhlasila, z množiny recenzovaných vědeckých časopisů pomocí „předefinování“ pojmu recenzovaného časopisu, pomocí různých petic a bojkotů tohoto časopisu a o vyřazení legitimních publikací ze zprávy IPCC pomocí dalších zákulisních triků.

Rus Šijatov vysvětluje svým anglofonním kolegům, jak poslat fondy na soukromá konta, aby se vyhnuli placení daní. Kevin Trenberth a další přiznávají, že nedokážou vysvětlit absenci oteplování za posledních 10 let, ačkoliv veřejně tvrdí něco jiného. Mnozí přiznávají, že zájmy IPCC a zájmy vědy se často neshodují. Jedno je jasné. Dokumenty ukazují, že za konsenzem o globálním oteplování stojí skupinka lidí, kteří jsou v permanentním e-mailovém kontaktu, kteří postrádají základní vědeckou poctivost a kteří používají mafiánské praktiky k obhajobě svých osobních i finančních zájmů.

Lord Lawson už v Británii spouští vyšetřování. Důsledky této rozbušky či snad „atomového hřibu“ nelze předem odhadnout.

Nabízí se otázka, zda se takové věci dějí i v jiných oborech. Do takové míry jistě nikoliv a dá se pochopit proč. I ostatní vědci jsou jen lidé a jejich soukromá korespondence je tedy lidská. Jenže v jiných oborech dnes již nikdo nepoužívá triviální „triky“ pro lepší potvrzení předem vyvolených hypotéz. Vědci vědí, že by se na ně přišlo a nikdo by jejich důvěryhodnost neubránil.

Asi jen „mainstreamové“ klimatology dnes napadne vylepšovat články lacinými triky a neprofesionálním způsobem potlačovat kolegy, s nimiž nesouhlasí. Mohou si to dovolit asi proto, že někdo mimo vědu – nevládní organizace, většina novinářů a politiků a tak dále – se za jejich nepoctivost a osobní tlak postaví ne proto, že by byli profesionální, ale proto, že jisté skupiny mimo vědu mají zájem na jistých konkrétních výsledcích bádání více než na jeho kvalitě a objektivnosti. A každá jiná vědecká disciplína je soutěž, ve které se vědci snaží stále přesněji trefovat do černého, za což sklízejí ocenění od kolegů. Je jasné, že čím větší vliv mají na disciplínu nátlakové, ideologické, náboženské, politické nebo jinak nevědecké skupiny, tím více je tento ideální obrázek narušen, ale dovolil bych si tvrdit, že z recenzované odborné literatury jsou takto výrazně dnes postiženy jen environmentální obory, zvláště klimatologie.

Někteří vědci si na majetku a kariéře opravdu nezakládají, ale většina spíše ano. Boj o posty a granty tedy vždy nějak ovlivňuje vědecké bádání. Ale většinou takový vliv jen tlačí vědce k většímu výkonu a přesnosti, protože s těmito veličinami jsou granty a povýšení spojeny, alespoň statisticky. Pokud se vědecká práce začne granty a pozicemi odměňovat za to, jak jsou teoretické výsledky mediálně zajímavé nebo strašidelné, tak granty a posty zákonitě budou tlačit vědce k mediálně zajímavým a strašidelným výsledkům.

***

Lidský skandál automaticky neznamená, že autor teorie nemá pravdu. Pokud ovšem jde o jeho potíže se základy vědecké metody, máme méně důvodů mu věřit. A navíc v případě této nové kauzy je třeba často velmi přímočaré provedené chyby a deformace napravit a zjistit, jak by vypadala odpověď „bez triků“ a jak by vypadaly odborné časopisy „bez hry pěstmi“. Pokud se chyby popsané v tajných mailech opraví, lehké ochlazování za posledních 20 let se objeví, stejně jako středověké klimatické optimum. Bezprecedentní oteplování v 20. století zmizí a je nahrazeno poměrně chaotickým vývojem teplot v každém století. A v časopisech se objeví řada článků o přírodních vlivech na klima, které byly potlačeny „silou pěstí“.

Autor je teoretický fyzik a publicista, vystudoval MFF UK a Rutgersovu univerzitu. Tři roky přednášel na Harvardově univerzitě. Vede internetový deník The Reference Frame.