Otázka budoucnosti lidstva, kdo nahradí člověka v jeho roli nejinteligentnější bytosti a také hlavního predátora, je vděčným tématem filozofických debat i nedělních příloh. Doposud jsme při tom zůstávali jen v zajetí našich biologických forem života, ale explozivní vývoj elektroniky a informačních technologií dostává do hry i umělou inteligenci.

Vždyť i my jsme kdysi byli před miliardami let ve formě křehké buňky s membránou, chomáčkem bílkovin a nukleové kyseliny něčím "umělým" a nepřirozeným. Nebudou také mimozemšťané, s kterými se možná jednou setkáme, spíše inteligentními stroji lépe přizpůsobenými k dlouhodobému pobytu ve vesmíru? Má vůbec smysl rozlišovat mezi životem a inteligentním strojem, pokud strojová inteligence dospěje k samoreprodukci a zlepšování? Říkáte si, jak by se stroje mohly rozmnožovat? Připomeňte si rychlý rozvoj 3D tiskáren, které umí "tisknout" předměty, a to je teprve počátek. Pokud toto zlepšování bude plánovité a ne jen vleklým pokusem a omylem biologické evoluce, mohlo by být velmi rychlé, až explozívní. Pak i stroje začnou mít mezi sebou problémy a možná je budou řešit "lidským" způsobem.

Samozřejmě, pokud bude Země muset čelit další kosmické katastrofě typu vymření dinosaurů, bude asi strojový život v horší situaci, protože "něco malého biologického a zalezlého" lépe přežije. Tedy podle našich současných hledisek. Možná v tom udělají průlom nanotechnologie a mikroskopičtí anorganičtí nanoroboti budou odolnější k vysokým teplotám a tlakům více, než naše křehké uhlíkové bílkovinné schránky. Inteligentní stroje budou rychlé a přesné. Propojením jejich "já" do velkých sítí bude možné dosáhnout nových kvalit. Jen si připomeňme současnou síť – internet. Naše jednotlivá "já" se přou, hádají a někdy i perou. Možná je v tom evoluční výhoda a záruka stability, ale strojová síť se sladěnými prioritami a bleskovou akcí by nad námi jistě brzy získala převahu. Jednobuněčné organizmy také podlehly evolučnímu tlaku sdružovat se do mnohobuněčných, mocnějších celků.

Stroje budou zřejmě natolik chytré, aby si zachovaly (nepoužít už měkké i?) jistou formu diverzity a distribuovanosti. Zřejmě dojde i k symbióze biologického člověka a elektronického stroje a rozhodování, zda je kyborg více člověkem nebo strojem, zamotá hlavy budoucích právníků. Dnešní právní řád řeší i problematiku práv zvířat, v budoucnu v něm budou figurovat i inteligentní stroje. Možná řeknete, tedy pokud budou mít vědomí. Nebo duši, dodají ti religióznější. Ale nakolik my rozumíme svému vědomí a kdo ví, jaký rys se objeví u vysoce organizovaných propojených struktur?

Možná, že strojová forma života bude i branou k vytoužené lidské nesmrtelnosti. Má se za to, že naše biologické schránky mají v sobě nejpozději kolem stodvacátého roku života naprogramovaný zánik. Samozřejmě, my sami si tělo dokážeme zdevastovat zpravidla mnohem dříve. Ale jednou může přijít možnost přehrát své zážitky, vědomosti a celé své "já" do elektronické, neomezeně opravitelné formy a pokračovat takto ve své existenci. Tedy, bude-li to ještě existence a ne archiv.

Děsí vás tyto vyhlídky? Ale jděte, lidé se také před časem báli prvních aut s motorem a žádali, aby před nimi běžel muž s varovným praporkem, a dnes se v nich na silnicích zabíjejí o sto šest. Nebude to tak zlé a třeba jednou bude možné na chvíli vypnout příliš hovornou nebo vyčítající manželku. Nechme se překvapit.