Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Nepřipadá Vám, že si v jedné větě trochu protiřečíte?
Nikoliv, protože hustota pěny je geometrický koncept.Takže když začne houstnout pěna a hustčí bloby v ní, mění se geometrie systému a z toho vyplývá, že se hustoty obou prostředí začnou blížit. Z toho pak vyplývá, že časové a délkové intervaly založené na rozdílném šíření energie ve hmotě a ve vakuu se začnou rozjíždět. To povede k problémům třeba s SI soustavou jednotek, která je dílem založena na šíření energie ve hmotě (prototyp kilogramu a do r. 1983 i prototyp metru), dílem na šíření energie ve vakuu.
K těmhle závěrům nepotřebujete absolutní hodnoty veličin vůbec řešit a z toho, že se po nich tak pídíte lze odvodit pouze fakt, že jste je nepochopil. Skeptický klidně být můžete, ale svoji skepsi byste měl ventilovat teprve v okamžiku, kdy ji budete schopen podepřít vlastními argumenty, nejen poukazem na nedostatek informací z mé strany. Když třeba řeknu, že na odvrácené straně Měsíce žije kolonie marťanů, můžete být skeptický, ale vyvrátit to nemůžete.
Popperova metodologie je v tomto ohledu zcela symetrická: každá negace nějaké teorie je novou teorií, jejíž platnost je nutno ověřovat nezávisle. Pokud řeknu že "éter je" máte právo být k tomuto výroku stejně kritický jako já, když řeknete, že "éter není". Pokud mě vyčítáte nedostatek argumentů a současně jste negativistický, pak přesně totéž mohu vyčíst i já vám. Éterová teorie je především o symetrii v myšlení a argumentaci.
Re: na opakované otázky neřeknete o hmotnosti vejce ani slepice nic
Ale já o nich přece neříkám nic. Já říkám, že když hmotnost vejcete je menší než hmotnost slepice, pak se třeba při expanzi vesmíru vůči sobě začnou nějak vyvíjet.
K takovému závěru nepotřebujete znát hmotnost konkrétní slepice nebo konkrétního vejce, protože se tak vůči sobě bude chovat libovolná kombinace slepice a vejcete, pro niž platí výchozí předpoklad.
Koncept fraktální pěny éterové teorie si ostatně na absolutní veličiny nijak zvlášť nehraje. Vůči čemu chcete hustotu takové pěny poměřovat? Jste tvořený několika málo jejími úrovněmi a nad nimi i pod nimi je nekonečně mnoho soběpodobných vrstev, vymezených jen počtem pravděpodobnosti. Je možné, že ty úrovně jsou do sebe v dostatečné vzdálenosti nějak svinuté, ale ani pak není jisté, zda je to výjimka či potvrzení éterové teorie.
Čili není zde žádný limit, kterého byste se mohl či měl chytit. Éterová teorie je ve své původní podobě relativita na nekonečně n-tou. Trochu se podobá konceptu Hilbertova prostoru kvantové mechaniky, ovšem s tím, že není normovaný a izomorfní.
Re: Ale já o nich přece neříkám nic.
Ale já o nich přece neříkám nic. - Tak tohle je myslím dokonalé shrnutí toho, co jste zde zatím přednesl. . K závěru "když hmotnost vejcete je menší než hmotnost slepice, pak se třeba při expanzi vesmíru vůči sobě začnou nějak vyvíjet" nemusíte skutečně znát předem nic - a ani z toho nic neplyne. Podobně prázdný je i zbytek.
Co rozumíte tím, že je Hilbertův prostor izomorfní? Pokud má být izomorfní, pak musí být izomorfní s něčím, izomorfismus jednoho prostoru je nesmysl. Prostor bez normy naení ani unitární, natož hilbertův. Jah se to tedy podobá?
Jinak v tom, že ve Vašem povídání obvykle není nic, čeho by se dalo chytit, máte pravdu. Pokud se něčeho chytit dá, je to ve velké části případů špatně.
Re: Tak tohle je myslím dokonalé shrnutí toho, co jste zde zatím přednesl
Neříkat nic neznamená neříkat aspoň něco. Když uvedu, že jeden objekt je menší než druhý, např. že ležíme uvnitř vesmíru a nikoliv vně, říkáte tím ve skutečnosti docela dost věcí a docela dost věcí se z toho dá odvodit pro evoluci takovéo systému. Např. pokud v řidší pěně bude uvězněný žvaneček hté hustší, při stlačování obou se začnou ty hustoty sobě blížit a fluktuace se začnou rozpoustět.
Čili z představy, že viditelná hmota je fluktuací hustoty uvnitř vesmíru, který expanduje tím že houstne jednoduše vyplývá, že se ta hmota v něm bude postupně rozpouštět, expandovat a mizet, velikosti obou objektu začnou být srovnatelné. A to přitom na začátku byl jediný předpoklad, sice že fluktuace hmoty je podmnožinou fluktuace tvořící vesmír, že byla uvnitř něj. A důvtipný člověk z toho může odvodit, že se hmota v průběhu vývoje expanze vesmíru rozpadne, že prototyp metru bude dilatovat a prototyp kilogramu bude ztrácet na váze.
Není to srandovní?
Vyvrátit to můžete jedině tak, když uvedete na základě mých předpokladů a dedukcí jiný výsledek. V opačném případě je prázdné naopak vaše tvrzení o prázdnosti mých tvrzení. Vy jste tu totiž systematicky v defenzívě a jen si to odmítáte přiznat.
Hilbertův prostor je izomorfní s libovolným HP stejné dimenze. Kdo říká, že HP je bez normy?
Re: Kdo říká, že HP je bez normy?
Odpovídal jsem na Vaše "Trochu se podobá konceptu Hilbertova prostoru kvantové mechaniky, ovšem s tím, že není normovaný a izomorfní."
Re: Re: Kdo říká, že HP je bez normy?
dobře, měl jsem říci "jeho norma a izomorfismus není rozměrově invariantní"
Re: Re: Re: Kdo říká, že HP je bez normy?
Izomorfismus s čím? jeden prostor sám o sobě nemá být s čím izomorfní. To jsme si snad už vysvětlili před chvílí.
Nemám ani moc představu, co máte na mysli rozměrovou invariancí normy resp. skalárního součinu, jímž je norma definována.
Re: při stlačování obou se začnou ty hustoty sobě blížit
Mimochodem, ze stejné geometrické představy se dá odvodit i to, že dokud je teorie malá a slabá, proponentní ostatních teorií se ji budou snažit zadupat do země. Jakmile se stane úspěšnější větší/hustší než jejich, začnou se ji snažit naopak interceptovat do těch svých.
Stejně to funguje v lidské společnosti, džungli plné predátorů nebo společenství děšťových kapek, kde se malé vypařují ve prospěch těch větších a naopak.
Je to stále ta samá éterová fyzika - geometrická hra gradientů hustoty a jejich povrchového napětí, způsobená zakřivením, tedy jejich velikostí. Zkuste si ty gradienty představit dostatečně rozplizlé a fuzzy a celá ta hra začne být pozoruhodně složitá.
Re: Re: Jaká je podle Vás hustota vakua kolem Slunce
Vezmu gyroskop, namířím jeho osu na nějakou význačnou hvězdu, a obletím s ním hmotné těleso, např. Slunce, kolem dokola. Jaký bude podle Vás výsledek? A jak ho svou teorií zdůvodníte?
Re: Re: Re: Jaká je podle Vás hustota vakua kolem Slunce
Částice se spinem se po gradientu hustoty odvaluje. Koneckonců Lentzova síla má stejný základ. Co dělá rotující dělová koule nebo fotbalový míč, když padá vzduchem?
Re: Re: Re: Re: Jaká je podle Vás hustota vakua kolem Slunce
U těchto rotujících předmětů, pokud osa není rovnoběžná se směrem letu, vzniká vztlak. Vztlak působí směrem k povrchu, který rotuje proti směru letu. To podle Vás dělá i setrvačník?
Re: Re: okolí černé díry je například podobně husté jako sklo
//...horizont události se chová jako jednosměrně odrážející zrcadlo díky mechanismu totálního odrazu.// Co?! To jako horizont černé díry? Jak jste na to přišel? Uvnitř horizontu musí všechno padat dolů -- i světlo, čili neexistuje způsob, jak by se mohlo přiblížit zdola zpět k horizontu, aby tam třeba mohlo být odraženo. Kdyby byl po ruce nějaká černá díra, tak bych Vás tam hodil, abyste si to vyuzkoušel.
//...ale modely vesmíru jako zrcadlové síně skutečně existují a dokonce mají jistý observační základ.// Až na to, že v nich nejsou žádná, ale vůbec žádná zrcadla, od kterých by se něco odráželo.
Re: Uvnitř horizontu musí všechno padat dolů
Opravdu musí? Všichni vědci si to nemyslí. Např, podle teorie gravastarů nikoliv. Vesmír možná neobsahuje žádná zrcadla, nicméně vědci od jisté doby dosti usilovně pátrají, zda se na obloze přece jen nějaké objekty neopakují.
Ale vy už ten výsledek předem znáte, že jo?
Re: Re: Uvnitř horizontu musí všechno padat dolů
Gravastar není černá díra a nemá horizont. Takže je to irelevantní argument.
Opakované obrazy na obloze se sice hledají, ale nepředpokládá se, že vznikly nějakým zrcadlením, ale prostě tím, že světlo mohlo z jednoho místa dorazit k Zemi různými cestami následkem netriviální topologie vesmíru.
Měl byste se více snažit pochopit čtený text, než s ním začnete argumentovat.
Re: nepředpokládá se, že vznikly nějakým zrcadlením
Hlavně že se článek jmenuje "A cosmic hall of mirrors". Gravastar je model objektu vzniklého gravitačním zhroucením hmotného objektu, tedy ekvivalent černé diry. Argumentovat alernativní teorie černých děr tím, že to vlastně černé díry nejsou a tedy klasické teorii černých děr neodporují je poněkud srandovní.
Re: Re: nepředpokládá se, že vznikly nějakým zrcadlením
No - je skutečně lepší si dočíst ten článek. Zrcadlo je zde spíše expresivní než reálný popis. Budete snad argumentovat chemickými vlastnostmi částic, o nichž se z názvu dozvíte, že mají nějakou "vůni"? Předpokládáte také z toho názvu, že v kosmu je nějaký sál?
Re: Re: kdo naměřil nulovou a nekonečnou rychlost světla
Pohybovat se pomaleji a pohybovat se nulovou rychostí jsou synonyma? Znáte definici rychlosti? Dráha lomeno čas? Tedy znovu, kdo naměřil nulovou a kdo naměřil nekonečnou rychlost světla.
Re: kdo naměřil nulovou a kdo naměřil nekonečnou rychlost světla
Samozřejmě nikdo, éter je extrapolace našeho pozorování na nekonečně vysoké hustoty. Z kvantové mechaniky vyplývá hustota vakua řádově 10E+96 kg/m3 a to zdaleka nemusí být poslední slovo. Náš vesmír může být jen řiďounká kapička plující vesmírem ještě hustším a kterákoliv kapka kvasarů může hostit další dceřinné vesmíry, tedy skrývá hmotu ještě hustší.
Je to možná nepřesné, ale v kontextu éterového modelu docela názorné.
Re: Re: kdo naměřil nulovou a kdo naměřil nekonečnou rychlost světla
Z kvantové mechaniky žádná taková hustota pro vakuum nevyplývá. Nepletete si to s hustotou, pro kterou přestane platit standardní model? Nepřipadá vám, že jde o zcela odlišné záležitosti?
Re: Z kvantové mechaniky žádná taková hustota pro vakuum nevyplývá
Hustota vakua / energie časoprostoru souvisí dle Friedmanna s kosmologickou konstantou, jak asi víte, z kvantové mechaniky vyplývá hodnota kosmologické konstanty asi o 200 řádů vyšší, než z teorie relativity. S hustotou, pro kterou přestane platit Standardní model si to nepletu, ale nepřipadá mi, že jde o zcela odlišné záležitosti...
Re: hlediska vln na hladině má voda hustotu konečnou a relativně malou
Z hlediska akustických vln pod hladinou mají i molekuly hustotu konečnou a relativně malou, stejně tak hustota energie atomových orbitalů pro větší atomy vcelku plynule přechází do hustoty jaderné hmoty (jádro uranu spíš rozbijeme, než bychom ho ostřelováním fotony zbavili všech jeho elektronů, tak pevně na něm ty svině drží) a zcela analogické relace platí i mezi kvarky a gravitony.
Zřejmě těch stupňů kondenzace na nás na subplanckově škále číhá nekonečný počet a přecházejí do sebe víceméně plynule, jenže každá plynulost po stlačení o několik řádů se jeví jako odrážející gradient. To je ostatně dobře vidět na superkritické páře, kde hladina kapaliny tvoří rozmazaný obláček, ve kterém se dokonce rýsují další hladiny, které ovšem po vychladnutí zaniknou a vytvoří velmi ostrou hladinu vody. Takže relativně nízká teplota velkorozměrových útvarů je způsobena tím, že se uvnitř nich teplotní fluktuace na nízkorozměrové škále vlastně zprůměrovávají.
Re: to tvrzení o totožnosti předpokladů je opět nepravdivé
No budiž, ať má dušička pokoj. Samozřejmě, druhá mocnina může mít původ v libovolné teorii, nejen té Newtonově, ale třeba LeSageho teorii gravitace..
Re: Vždy se přijmou nějaké předpoklady a zkoumá se jejich shoda s realitou
To je samozřejmě pravda. Ale éterová teorie jde na dřeň souvislostí. Abyste mohl něco vůbec pozorovat, musí se to nějak chovat. A éterová teorie ukazuje, že z toho chování lze pak odvodit zbytek celé pozorovatelné reality.
Zatím je to důkaz jen v konceptuální rovině, nicméně říká, že vesmír můžeme pozorovat proto, že jsme jeho součástí a že jeho vzhled a chování je důsledek jeho pozorovatelnosti, ničeho jiného.
Re: Z několika bodů dráhy planety ....samozřejmě spočítáte
To je možný, ale ty body dráhy planet už jen tak nespočítáte - ty musíte zjistit pozorováním a měřením. Je vidět, že stejně jako pbla máte jen velmi mělké povědomí o tom, co znamená z nějakého modelu něco spočítat.
Re: Re: Z několika bodů dráhy planety ....samozřejmě spočítáte
Tak skvěle. Předpokládám, že slovy To je možný popíráte své předchozí tvrzení že "Je pravda, že Keplerovy zákony neumějí spočítat vzdálenost planet od těžiště". Správná začátek té věty by tedy měl znít "Je lež, ...". Body dráhy planet samozřejmě také spočítáte, pokud znáte počáteční podmínky.
Spočítat znamená provést v daném rámci operace, které vedou od zadání k řešení. Nebo to chápete jinak? Jak?
Re: body dráhy planet samozřejmě také spočítáte, pokud znáte počáteční podmínky
Keplerův model je kalibrační model, neumožňuje nic spočítat bez počátečních podmínek, jen extrapolovat. To nesnižuje jeho hodnotu, znamená to ale, že s ním hmotu planet nebo jejich vzdálenost od těžiště bez znalosti dalších podmínek nespočítáte.
Éterová teorie sice taky ne, ale říká, že když na sebe budeme mačkat částice, pak začnou kondenzovat do rekurzívních struktur, které se po nekonečném počtu opakování začnou podobat našemu vesmíru. To není tak špatný model, protože nejhustší možná struktura částic tvořená fluktuacema dalších částic je jednoznačně definovaná jak E8 Liova grupa. Naznačuje to, že kdybyste éterovou teorii brali vážně, mohli byste z ní spočítat chování celého vesmíru bez nutnosti znát jakékoliv okrajové či počáteční podmínky, čili bez jakéhokoliv dalšího zadání.
Re: Spočítat znamená provést v daném rámci operace, které vedou od zadání k řešení
Obecně to znamená propojit zadání a řešení v kauzálním hyperprostoru, tvořeném rekurzívními houbovitými fluktuacemi. Ty se kolem pravděpobných stavů přirozeně koncentrují, takže je možné polohu řešení nalézt na několika úrovních současně, prostě proto, že i hustota fluktuací je fluktuace. Díky tomu si můžeme být heliocentrickým modelem celkem jisti, i když o něm nespočítáme vůbec nic. A naopak, schopnost modelu něco předpovědět ještě zdaleka neznamená, že leží v tom hustším místě, které vyhovuje i ostatním potenciálním teoriím. Na to dojel už ten Ptolemaios.
Jak poznat, že je nějaký model obecně dobrý? I na to éterová teorie nabízí vodítko. Dobrá teorie se chová jako duálni brána, která je výslednicí dílčích přístupů, nabízí duální pohledy na věc, čím víc, tim líp. V éterové teorii jde gravitační čočkování interpretovat jako relativistický jev (založený na lokální platnosti Lorentzovy symetrie) stejně jako kvantově mechanický (založený na narušení Lorentzový symetrie). Ukazuje, že si ty dvě teorie vlastně neodporují, akorád že popisují jev z jiného časoprostorového místa. Stejně shovívavý nadhled nabízí éterová teorie na různé houbovité modely strun, brán, smyček a protosimplexů strunařů, smyčkařů a Heimovy teorie.
Všechny ty teorie se navzájem perou, což je v pořádku, ale perou se vlastně nad společným konceptem, kde zřejmě leží poblíž pravděpodobného řešení základní struktury vesmíru. I v kondenzujícím systému částic jsou jednorozměrné houbovité fluktuace to první a poslední, co z něj při jeho fázových transformacích uvidíme. Éterová teorie tedy dělá poslední zákonitý krok a za základ reality považuje nulrozměrné fluktuace reality, tedy částice éteru, ze kterých lze odvodit existenci artefaktů všech vyšších dimenzí.
Re: Re: K odvození stačí hypotéza, že přitažlivost slábne se čtvercem vzdálenosti
Ve většině základních učebnic mechaniky. Nejdříve si ukážete, jak problém rozdělíte na rovnoměrný přímočarý pohyb težiště a pohyb testovací částice v efektivním potenciálu. Ukážete, že lze bez újmy na obecnosti hledat řešení v dvou proměnných r a phi. Dostanete dvě diferenciální rovnice druhého řádu. A protože hmotnost vystupuje na obou stranách rovnice, můžete ji vykrátit. To je druhý problém z mechaniky, který se obvykle řeší v rámci standardního kurzu, hned po harmonickém oscilátoru.
Re: Re: Tehdejší éterové teorie nabízely opačný výsledek
To, že rychlost pohybu prostředí ovlivňuje rychlost šíření světla, se ví (bylo naměřeno) už od roku 1850. Maxwellův původní model je odvozen od referenčního prostředí, na jehož vlastnostech závisí. Proč je problém s éterem je popsáno na konci Vámi dodaného odkazu.
Re: rychlost pohybu prostředí ovlivňuje rychlost šíření světla, se ví (bylo naměřeno) už od roku 1850.
Opravdu? A z kterého experimentu to vyplývá? (link!) .
Bylo by dobře klíčové informace vašich tvrzení dokladovat, pokud nejsou opravdu obecně přijímané a známé, ať moje první reakce nemusí stále znít "doložte to". Mě osobně není znám žádný pokus, který by studoval rychlost šíření světla v závislosti na rychlosti prostředí před MM experimentem (1887).
Re: Re: rychlost pohybu prostředí ovlivňuje rychlost šíření světla, se ví (bylo naměřeno) už od roku 1850.
Link dodám večer. Zkuste ale před tím říci, jak se k mému tvrzení staví Vaše éterová teorie. STR dá při správném použití dokonce i konkrétní hodnotu (podobně jako v případě MMX). Co Váš éter?