Tak mám zase o čem přemýšlet. Zrovna nedávno jsem někde na Instagramu viděl reel, jak pán na pódiu si hraje s malou létající kamerkou, velkou asi jako dlaň ruky. Potud prima. Ovšem končilo to tak, že droník přiletěl poměrně rychle k bílé hlavě, která také stála na pódiu a malým výbuchem dosáhl toho, že udělal do hlavy přesně uprostřed čela dírku. Pán ještě radostně oznámil, že se nejedná o vstřel, ale že droník udělá přesně řezanou dírku hlubokou tak akorát.

Tak to je prima, ne? Teď ještě najít nějakého zkušeného hackera, který tu hračku hackne a zneužije. Je nedohledatelný a bůhví kde a droník je taky fuč.

No a teď mě napadá, že jsem chtěl psát o umělé inteligenci. Tak jo. Na Internetu se vyrojila spousta inzerátů lidí, co už s umělou inteligencí pracují, že nás to naučí za mírný poplatek. A že si budeme moci nechat generovat například newslettery za pár minut a rozesílat je těm, co nás sledují nebo se k nám nějak dostala jejich mailová adresa.

Takže ano, jsme ve fázi tvorby. Umělá inteligence vytvoří text na určené téma, já téměř nemusím hnout prstem, protože zadat ten správný prompt umím z kurzu a po odeslání si ho určitě rádi přečtou všichni, co jsem jim ho poslal.

Moje newslettery teď čte zhruba 52% těch, co jsem jim je poslal. A není to nikdo, koho bych opil rohlíkem, vytvořeným umělou inteligencí. Ale to se může změnit. Za chvíli už nikdo nepozná, co napsala umělá inteligence a co člověk.

A teď nastane ta chvíle, že zahrnuti maily a zprávami od umělé inteligence vás to přestane bavit číst. Ono koukat na obrázky šestiprstých dětí s opravdu hlubokýma a smutnýma očima, i když 2x většíma, než je obvyklé, se za nějakou chvíli omrzí a totéž se dá udělat s textem.

Takže si necháme umělou inteligenci zpracovat rešerši příchozích zpráv na dané téma. Jedna umělá inteligence to napíše, jedna z toho udělá výcuc a prezentuje to zadavateli. Největší fór je, že zatím je to v podstatě ta samá umělá inteligence.

A jsme u filmu. Zatím je ještě docela dobře patrné, co natočil člověk, a co do toho dodělala technika. Ale s umělou inteligencí, navíc samoučící, to za chvíli poznat nebude. Budou nás navštěvovat herci dávno mrtví, postaření, omladění nebo jen nezaplacení, vytvoření technikou. Scénáře bude také psát technika a recenze na film také, protože kdo by se tím zabýval. že. Když jsou na světě i jiné, zábavnější formy trávení času, kterého mám teď dost.

Takže nečteme, čte za nás UI. Nekoukáme na filmy, to dělá UI. Když už se koukneme, většinou shledáme, že buď je to dokonalá kravina nebo je to tak rychlé, že to nestíháme sledovat. Nebo obojí. Ale obsah je vygenerovaný a odvysílaný nebo poslaný a autor si připíše čárku.

No a teď se oklikou vracím k úvodu a k droníkovi o velikosti dlaně s malinkou náloží na hřbetě.

Když nebudeme ani číst, ani se dívat na televizi nebo filmy, co budeme dělat? Chodit po horách? To by bylo určitě prima. Ale to je moc práce. Nebo pojedeme k moři? No to můžeme, ale za co. Ono když moje články čte umělá inteligence a nikdo jiný, tak mě za moje rady nebo postřehy moc neplatí a k tomu moři to asi nedám.

Tak do práce. Ale co tam budu dělat? Všechnu těžkou práci už dělají roboti a když je už nějaká práce, co robot nezvládne, tak na ni buď stojí fronta zájemců nebo je tak těžká, že ji nikdo dělat nechce.

Tak jdu za ženou, jestli nebudeme něco dělat spolu. Ale ona si zrovna naprogramovala UI na tvorbu nekonečného romantického seriálu a nemá na mě čas. Musí sledovat, jak se Lucinka zamiluje do Luďka. Zkusím si tedy naprogramovat nějaký akčňák, abych z toho také něco měl. Ale po deseti minutách a několika stovkách mrtvých zjistím, že to asi nebude to pravé ořechové.

A teď si všimnu, že na poličce vedle telky stojí malý droník a se zájmem mě pozoruje. Takový ten co se vejde do dlaně. S hrbolkem na hřbetu.

Oddechnu si. Konečně. Konečně už nebudu muset hledat, čím zabiju čas, který neúprosně plyne okolo. Natáhnu k němu ruku, on se vznese, ještě se mihne ve světle lampy a pak už jen prolétám tunelem a těším se na světlo na konci.

Kdo toho droníka asi poslal? Kdo ho řídil? A i když jsem možná rád, proč zrovna já? To jsou otázky, které mě už brzy nebudou zajímat.

A protože v určitých kruzích, kde se teď pohybuji, neplatí ani prostor ani čas, chci se při své cestě dostat někam, kde ještě mohu žít život, číst si knihy od známých autorů a koukat na filmy, které jsou tvořeny lidmi pro lidi. A když chci něco mít, musím se o to zasloužit.

Tak mi držte pěsti, ať se tam dostanu.