Již se těším až po zveřejnění těchto čechovin mi budou všichni „znalci“ sovětské techniky spílat. Ale nešť! Kapitán Kuchta mi říkával: „Trúbirohov třeba srať!“ A tak to činím.

Kromě první návštěvy měl Antonov An-225 Mrija, samoj balšoj samaljot v mire, v Praze vždy technické problémy. Jednou se sjížděly do Ruzyně sanitky z celé Prahy, protože Mrija nemohla vysunout podvozek, jelikož praskla jedna trubka hydrauliky (tuším v pravé podvozkové gondole) a personál musel mechanicky pomocí klik vytahovat všech čtrnáct hlavních podvozkových noh plus dva příďáky. Ještě, že jich bylo na palubě asi třicet.

Po přistání to smrdělo v trupu jako v šatně posilovny a všichni molodci byli tím tělocvikem zcela propocení. Ptali se, jestli nemáme nějakou hydraulickou kapalinu. Protože v té době aerolinka již používala Skydrol, přinesli jsme cudně jednu tuším dvoulitrovou plechovku AMG10. Koukali na nás trochu jako na blázny. Mašina parkovala na dráze 22. Už nevím, kdo tam přivezl na buldíku barel AMG10. Skladnice ho vyhrabaly někde odložený v koutě. Druhý den přivezli novou trubku a vyměnili ji. Nějak mně hlava nebrala, jak mohla vytéct všechna kapalina, když praskla jen jedna trubka, v technickém popisu letadla bylo uvedeno, že má čtyři nezávislé hydraulické okruhy.

Byli jsme požádáni o pomoc při doplnění kapaliny. Mylně jsem se domníval, že bude někde dole na trupu přípojka na doplnění kapaliny. Chyba lávky, Rusové vynesli normální kýble, do kterých se napumpovala kapalina. S kýblem se lezlo po žebříku a v trupu po dalším žebříku až do centroplánu, kde byla jediná nádrž na kapalinu. Ano, správně, pro všechny systémy jediná nádrž!

Po několika výstupech s otevřenými kýbly, ze kterých kapalina vesele šplíchala, se stal další výstup čistým adrenalinem! U toho jsem už nemusel být, a tak jsme nechali posádku, ať si namlátí hubu sama.

Při další návštěvě jsem zažil něco, co jsem ještě nikdy neviděl - a že jsem toho už na letišti viděl hodně. Bylo to opět na dráze 22 a Mrija jela na start. Když odbočovala na pojížděčku, vysunula klapky a ty se vysunuly pouze na jedné straně. „Vot kakaja těchnika!“ Mrija klapky zasunula a zase vysunula a opakovalo se vysunutí pouze na jedné straně. Proboha, co by se stalo, kdyby takhle vysunuly klapky při přistání! Žádné „flap slat disagree“, kdy se zablokuje mechanika klapek, když se rozhodí klapky proti sobě o jeden stupeň. A tady se vysunou naplno na jedné straně a na druhé nic!

Vzal jsem si foťák druhý den, když přivezli nový transmisní hřídel a měnili ho. Prostě, když se letadlo nafukuje a zvětšuje, tak se nejspíš musí i zesilovat.

Pak se letadlo sedm let přestavovalo. Kvůli hospodářskému kolapsu sovětského Ruska a jeho pohrobků se nedostaví nikdy druhý kus Mriji a jediná postavená, podle údajůLubora Oberdraufa, měla vloni jen dva lety! Co musí stát udržování tohoto monstra při životě, si nedovedu představit.

Mrija s vytaženým podvozkem nad Barrandovem

A letos? Mrija zůstala věrná své pověsti poruchového letadla. Po startu z Ruzyně se nepodařilo zatáhnout první pár hlavních podvozků. Protože AN-225 nemá nouzové vypouštění paliva a aby dosáhla maximální přistávací váhy, museli by palivo vylétat, tak pokračovali v letu s vytaženým podvozkem. Můj kamarád Miloš Cvrk vyfotografoval Mriju s vytaženým podvozkem nad Barrandovem. Další fotografie z letové hladiny nad Budapeští s vytaženými koly jsou na YouTube.

Prostě Mrija nezklamala. A můžete mi klidně zase nadávat. An-124 létá bez problémů. Není to monstrum, je to velké letadlo, ale spolehlivé.