Sobotní časně ranní zatmění bylo sice jen polostínové, ale zážitek to byl nádherný. Chtěl bych se o něj podělit prostřednictvím několika fotografií.

Ačkoli podle předpovědi mělo být, alespoň u nás v Hradci Králové, beznadějně zataženo, už v pátek odpoledne se chvílemi obloha modrala. Pak se ale zase zatáhlo. A když jsem se okolo 20. hodiny vracel na hvězdárnu, abych případně pomohl zvládat davy prahnoucí po pozorování zatmění, Měsíc sotva prosvítal mezi mraky. S kolegy jsme se dohodli, že počkáme do okamžiku začátku úkazu a pak se uvidí.

Uvidělo se už půl hodiny před začátkem!! Nádherný úplněk vysoko na obloze osvětlující zasněženou (spíš zledovatělou) krajinu. Otevřeným oknem, které jsem tak nechal, abych mohl občas kontrolovat, jak se to s viditelností Měsíce vyvíjí, pronikal dovnitř štěkot desítek psů. Asi jim nedal spát spíš ten úplněk a spousta světla kolem než blížící se zatmění.

Ani nám nedal úplněk spát. Kolegyně Lenka nastartovala robotický dalekohled na terase planetária, průběžně sledovala obě vrstvy oblačnosti, které vítr hnal po nebi obrovskou rychlostí, a hlásila, kdy se blíží okamžik, ve kterém Měsíc vykoukne dírou v obou vrstvách tak, aby se aspoň na chvíli objevil na čisté obloze. Současně provokovala vyjící psovstvo a nahlas, uvažujíc o konvekci, kterou z chování mraků vypozorovala, snila o nočním vzletu, neboť kromě virtuálního létání vesmírem v planetáriu provozuje též zcela reálné bezmotorové létání, zatím jen v zemské atmosféře.

Já jsem mezi tím u monitoru číhal na okamžiky, kdy obraz byl čistý, ručně měnil expozici, protože robot matený neustále rychle přebíhajícími řídkými mraky nedosahoval obvyklých oslnivých výsledků, a ukládal jsem data. Tady jsou tři vzorky.

Minutu po začátku polostínového zatmění ještě není na měsíčním kotouči nic znát:

Od začátku zatmění uplynulo více než 1,5 hodiny, do maximálního zanoření Měsíce do polostínu zbývá 34 minut:

Měsíc nejvíce ponořený do zemského polostínu:

Na snímcích je vidět, že polostín Země, do kterého se Měsíc tentokrát zabořil tak hluboko, že mnoho nechybělo k částečnému zatmění, není rovnoměrně „hustý“. Velmi nápadně a strmě tmavne směrem k hranici s plným zemským stínem. Proto se polostínové zatmění neprojeví rovnoměrným ztemněním celého měsíčního kotouče. Je nápadné vlastně jen na té straně Měsíce, která je blíže k zemskému stínu. Právě v době maximální fáze bylo tentokrát polostínové zatmění výjimečně patrné i při pohledu očima. Obvykle kvůli tendenci lidského zraku vyrovnávat rozdíly jasů polostínové zatmění vidí jen „zkušení pozorovatelé“ vybavení mimořádně bujnou fantazií. Více informací o zatmění najdete v předchozím článku mého blogu.

Polostínové zatmění nepatří k úkazům vyvolávajícím výkřiky nadšení a davové emoce. Tentokrát i díky těm mrakům, vlahé (+2 °C) únorové noci prosycené štěkotem psů, svištěním větru a zvláštní světelnou atmosférou, bylo mimořádnou událostí. Vím, tři fotografie zatmění o všech těch zážitcích neříkají vůbec nic. Ale kdybych se o ně s Vámi nepodělil, nevěděli byste, co všechno mi máte závidět:-)