aneb Topocentrický pohled na vesmír v listopadu 2016

Stejně jako příroda kolem nás, obloha jako by se v listopadu ukládala k (pod)zimnímu spánku. Večer i ráno jsou na obloze planety, s některými se setká Měsíc, ale...

Všechny úkazy na obloze na měsíc listopad letošního roku se vejdou na 11 řádků. Což o to, listopad je jedenáctý měsíc. Že by v tom byla nějaká symbolika? Asi ne, protože šest z těch jedenácti řádků se týká „povinných“ položek spojených se střídáním fází, přízemím a odzemím Měsíce. Tři upozorňují na setkání Měsíce s planetami, jeden pojednává o konjunkci Měsíce s hvězdou. Zbývá jediná věc, v níž Měsíc roli nehraje: maximum meteorického roje Leonid.

Leonidy se jmenují podle souhvězdí Lva, jehož latinské jméno zní Leo. Následuje fůra dříví do lesa: Leonidy jsou meteory, tedy světelné záblesky vznikající vysoko v atmosféře v důsledku toho, že se s námi srazí prachová zrnka zanechaná kometou podél její dráhy, po níž obíhá okolo Slunce. Protože tohoto dříví už je v lese dost i díky mým článkům z minulých let, přidám už jen informaci o tom, že za Leonidy může konkrétně kometa 55P/Tempel-Tuttle a poněkolikáté zopakuji již otřepaný vtip o tom, že jsme jim kdysi v astronomickém kroužku říkávali „slzy Leonida Iljiče“ (po vzoru srpnových slz svatého Vavřince) a měli pocit, že děláme něco statečného a protistátního.

Leonidy se v průměru jednou za 33 roků doslova rozdovádí a dosáhnou frekvence několika tisíc meteorů za hodinu. Letos se ovšem očekává frekvence pouhých 15 ks za hodinu, maximum by mělo nastat 17. listopadu a to je navíc Měsíc jen tři dny po úplňku, takže ve druhé polovině noci bude přesvětlovat většinu meteorů. Jak vidíte, skončili jsme zase u toho Měsíce.

Nezbývá než: 7. listopadu ve 20:50 SEČ se Měsíc ocitá v první čtvrti, následuje úplněk 14. listopadu ve 14:51, poslední čtvrt 21. listopadu v 9:32 SEČ a nakonec nov 29. listopadu ve 13:17.

Zajímavý bude ten úplněk. Onoho 14. listopadu je ve 12:28 Měsíc nejblíže Zemi, takže se pravděpodobně bude mluvit o superúplňku. Tím se myslí mimořádně velký a jasný úplněk. Zde bych se chtěl chvíli věnovat svému oblíbenému uměleckému oboru – malování čerta na zeď. Zejména bulvár bude plný fotografií obřích měsíčních kotoučů s houpačkami, pejsky, věžemi, domy a stromy na vzdálených kopcích. Určitě si to užijí. Poměrně umírněná ukázka z minulých let:

Zdroj: Wikipedia

Zvlášť u nás to bude celkem zbytečný humbuk. Vězte, že na naší obloze bude Měsíc relativně malý a obyčejný. Úplněk i největší přiblížení Měsíce totiž nastanou uprostřed dne, takže my uvidíme Měsíc 13. listopadu půl dne před úplňkem a 14. listopadu půl dne po úplňku. Půl dne je v případě Měsíce něco jako padesát koňských délek. Letos v listopadu nás čeká spíš takový podměrečný skoroúplněk.

Tak raději k něčemu rozumnému. Hned na začátku listopadu bude krásný pohled na oblohu večer, kdy se bude srpek Měsíce postupně posouvat okolo Saturnu, Venuše a Marsu. U Venuše se Saturnem bude Měsíc 3. listopadu večer. K Marsu doputuje 6. listopadu. Kdyby náhodou bylo jasno, uvidíme zároveň postupné dorůstání Měsíce. Patrný je i pohyb Venuše vůči Saturnu. Na skutečné obloze se však Saturn ztrácí v červáncích a je sotva viditelný.

15. listopadu, druhý večer po tom nedostatečném superúplňku, pak při východu Měsíce nad náš obzor uvidíme v jeho bezprostředním sousedství Aldebaran – nejjasnější hvězdu ze souhvězdí Býka. K zákrytu tentokrát nedojde, nejtěsnější přiblížení nastane asi 15 minut před východem Aldebaranu nad náš obzor, ale i tak to bude pěkné podívání. Simulace programu Stellarium zachycuje vzájemnou polohu obou těles půl hodiny po východu Měsíce (horizont je vodorovně):

Tak nakonec se mezi těmi jedenácti řádky listopadových úkazů vylouplo přece jen zajímavé dění na obloze. A ještě něco: všechny časové údaje v dnešním blogu jsou ve středoevropském čase. Jsem rád, že když už panují nenormální časy kolem nás, aspoň na hodinkách máme zase ten normální, ve kterém je půlnoc uprostřed noci a poledne opravdu v poledne.