A také krátkých nocí aneb Topocentrický pohled na vesmír v červenci 2016

Na začátku prázdnin jsou letos na obloze planety. Ještě že tak. Zachraňují situaci za jinak beznadějně krátkých nocí.

Stmívání a rozednívání u nás na přelomu června a července trvá delší dobu než noc. Jinak řečeno, noc se vlastně neudělá, protože Slunce neklesá dost hluboko pod obzor. Hvězdy začínají být vidět až okolo půl jedenácté večer, a to jen ty jasnější. Ve dvě ráno zase začnou z oblohy mizet.

V letošním roce máme obrovskou výhodu, že jsou na přesvětlené letní obloze vidět hned tři jasné planety. Nejjasnější z nich je Jupiter, který svítí večer nad západním obzorem. Už docela malým dalekohledem se můžeme podívat na čtyři z jeho měsíců. Aby nám nesplývaly s planetou, potřebujeme zvětšení asi tak 20x. Kdo má bujnou fantazii, může to zkusit i při desetinásobném zvětšení – ostatně Galileo Galilei, který je v roce 1609 objevil, na tom se zvětšením svého dalekohledu nebyl lépe:

Manuskript Galilea Galileiho se zakreslenými měsíci Jupiteru (zdroj:space.com)

Dne 4. července 2016 také k Jupiteru dorazí sonda Juno. To datum je prezentováno jako „že to tak vyšlo“, ale takových „náhod“ už bylo víc – například v roce 1997 přistávala na Den nezávislosti sonda Mars Pathfinder na povrchu Marsu a večer v hlavním vysílacím čase pak Američané napjatě sledovali první snímky přicházející z povrchu Rudé planety.

Juno startovala v srpnu 2011 raketou Atlas V (čti atlas pět). Ta ji vynesla do vesmíru a nasměrovala k Jupiteru. K dalším manévrům už sonda využívá iontový (tedy elektrický) pohon. Neobvyklé je na ní také to, že jako zdroj elektrické energie jí slouží velké solární panely. U Jupiteru, který je pětkrát dále od Slunce než Země, dopadá na jednotku plochy panelů 25x méně slunečního záření, takže obvykle bývají sondy k těmto vzdáleným planetám vybaveny radioizotopovými generátory. Juno je tedy výjimkou a její tři mohutné solární panely se staly charakteristickým poznávacím znakem sondy.

Sonda Juno mířící k Jupiteru (zdroj:Wikipedia)

V případě sondy Juno se ovšem nestane nic tak spektakulárního, jako se dělo před devatenácti lety na Marsu, kdy sonda Pathfinder musela přežít žhavý sestup atmosférou planety a drsné přistání do airbagů metodou „drop, bounce and roll“ neboli „bum, hop a kutululůůů“ (čtenáři prominou volnější překlad, nenapadá mě výstižnější). Juno letos 4. července „jen“ zakotví na oběžné dráze okolo Jupiteru. V plánu má sledování atmosféry plynného obra (tedy vrchních vrstev jeho plynu) a jeho magnetického pole, zejména v polárních oblastech. Nástavec připomínající otvírák na jednom ze tří solárních panelů je právě magnetometr.

Nad jihem večer svítí dvojice Mars a Saturn. Obě planety jsou vidět prakticky po celou noc – brzy ráno zapadají, ale to už je stejně na obloze tolik světla, že planety mizí na světlém pozadí. Dvojici budeme moci sledovat po celé léto. Nacházejí se blízko jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra. A také uvidíme, jak se postupně vyrovnává jejich jas. V současnosti je Mars o poznání jasnější než Saturn, ale jak se planety vzdalují od Země (nebo Země od nich), postupně slábnou. Mars ovšem výrazně rychleji než Saturn. Jejich jasy se ovšem vyrovnají až v listopadu a to už bude Saturn nepozorovatelný.

Měsíc, Mars, Saturn a Antares na večerní obloze v polovině července na simulaci programuStellarium.

Měsíc se na večerní obloze začne ukazovat až po 6. červenci, protože 4. července (zase už) ve 13:00 SELČ je v novu. První čtvrt nastává 12. července ve 2:51 a úplněk 20. července v 0:56. Poté Měsíc začne couvat do poslední čtvrti, jež nastane 27. července v 0:58 SELČ. Kromě toho se 9. července potká s Jupiterem a mezi 14. a 16. červencem jej najdeme ve společnosti Marsu a Saturnu.

Po desátém červenci už také bude Slunce aspoň na chvíli klesat dost hluboko pod obzor, aby se udělal „pořádná tma“ (astronomická noc), takže koncem července a začátkem srpna už bude zase hezká podívaná na hvězdy. V srpnu i na ty padající.

Aby těch čtvrtých červenců nebylo málo, přidám ještě jeden. Dne 4. července 2016 v 18 hodin je planeta Země nejdále od Slunce (152,1 miliónu kilometrů).

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové