20.6.2024 | Svátek má Květa


ZDRAVOTNICTVÍ: O co těm doktorům vlastně jde

3.2.2011

Pokus o odpověď panu Bohumilu Doležalovi

V souvislosti s akcí „Děkujeme, odcházíme" čtu občas komentáře, které jsou tak nezasvěcené a zaujaté, že nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Po přečtení článku pana Doležala mám nicméně potřebu na něj reagovat, protože jde o člověka, kterého si vážím, i když s ním v mnohém nesouhlasím. Pokusím se vyložit, proč pokládám jeho pohled za jednostranný a zaujatý.

Úplně od začátku: Mám před sebou web úřadu práce v Ostravě, který nabízí volná místa. Hledá např. montéra sádrokartonových desek : plat 12 000-18 000, hledá stavebního pokrývače: plat 19 000 – 25 000 a hledá také lékaře se specializací: plat 16 000.

Ostatně podívejte se sami, je to k vidění nahttp://www.urad-prace.org/ostrava/volna-mista/.

nabidka 

Proč tedy čteme, že průměrný plat lékaře je 50 000? Vyhledává Ostrava nebo Vsetín jen podprůměrné lékaře? Nebo je chtějí nachytat na 16 000 a pak jim dají 50 000? Je to jinak: to druhé číslo je totiž polopravda, což je mnohdy větší ničemnost než poctivá lež. Ten druhý údaj je asi na takové úrovni pravdivosti, jako napsat, že průměrný plat dělníka je 30 000 a při tom opomněli poznamenat, že 90 % dělníků na něj dosáhne jen proto, že si jeden až dva v týdnu přivydělávají jako noční vrátní. A ještě byste do toho započítali platy šéfů. Započítávat služby do průměrného platu bez dalšího vysvětlení je špinavá manipulace, kterou používal kdysi desetiletí bolševik a já jen z hrůzným zaujetím pozoruji, jak po letech jako bájný fénix vstává z mrtvých.

Nejde mimochodem o přesčasy, tento pojem vyvolává asociaci „zůstane v práci o hodinu déle, napíše si dvě“. Tak to není. Stovky, hlavně mladých lékařů zůstávají každý den v práci přes čas a nikdo jim to nikdy nezaplatí. Jde o služby, noční a nedělní, po kterých nemají lékaři nárok na volno. Služby jsou paralelní profesionální život, druhé povolání, často velmi vyčerpávající. Sloužím již 40 let a něco o tom vím - je to zásadní ovlivnění kvality života.

Docházím k tomu, že platy lékařů jsou skutečně hanebně nízké.Tedy platy lékařů - zaměstnanců nemocnic. To není nic nového, v Čechách je to tradice - už za minulého režimu byly platy lékařů velmi nízké i v porovnání např. s NDR. Fungovalo to báječně desetiletí, byly zavřené hranice, jazyky nikdo příliš neuměl a medicína jako obor zůstávala přesto atraktivní - přinášela jistou alespoň profesní svobodu v nesvobodné době.

To všechno je pryč, jsme v EU, hranice jsou otevřené a lékaři houfně odcházejí, dávno před vyhlášením nějaké akce. Zcela v duchu tržních zásad odcházejí ti nejaktivnější, nejvzdělanější. Můžete pohrdlivě poznamenat, že jim jde „ jen o peníze“. Není to tak docela pravda. Komu by šlo jen o peníze, nepůjde na medicínu. Důvodem odchodu lékařů není to, že by chtěli za každou cenu víc. Není to absolutní rozdíl v platech, každý chápe, že ten nelze narovnat ze dne na den, že jsou i jiné životní náklady a méně než třeba v Německu berou vlastně všichni. Jde o ten poměr - pokud lékař bere stejnou hodinovou mzdu jako dělník, je to situace, která má na naši medicínu devastující vliv.Nic proti dělníkům, jejich práce si, pámbů ví, vážím, ale srovnatelná profese vzděláním a odpovědností je právník. Jako člověk, který obětoval české medicíně celý profesionální život, můžu jen brečet, když vidím, jak ti nejlepší a nejnadanější odcházejí do ciziny. To mě, pane Doležale, vede k podpoře té akce, i když jsem k ní přistupoval s velkými rozpaky. Pár měsíců před důchodem mi už o peníze nejde, věřte mi.

Jiná je otázka oprávněnosti formy protestu - která je složitější, uznávám. Je to extrémní způsob protestu. Myslíte nicméně, že čemukoli jinému by kdokoli věnoval pozornost? Na neudržitelnou situaci se upozorňuje léta a desetiletí. K zoufalství nevede jen povodeň nebo válka, ale také desetiletí trvající neutěšená situace.

Není jistě vhodná chvíle na zvyšování platů. Nebyla posledních dvacet let a nebude dalších dvacet let. Nebyla vlastně? Osobně myslím, že byla. Byla v době brzy po revoluci, když byl ministrem financí pan Klaus. Když s ním tehdy delegace lékařů jednala o narovnání platů, řekl, že to je zbytečné, protože to se vyřeší samo tržními mechanismy.

Napadá mě paralela se sedláky u Chlumce - proti císařským neměli naději, byli biti jak žito, až se dostali do přísloví. Ale jejich požadavky byly zanedlouho tiše bez humbuku splněny, protože to jinak nešlo. Ekvivalentem nástupu císařských je dnes mediální kampaň o lékařích, kteří berou 50 000 a chtějí dvojnásobek. Mediální kampaň je velmi účinná, naladěná tak, aby vzbuzovala nenávist - jen si přečtěte Blesk nebo Reflex, o cvachiádě. Připomíná to až ztroskotance a vyděděnce, vzpomínáte? Je to dobré na vyvolání nenávisti a to nikdy neškodí, jak už kdysi bolševik dobře věděl. Ale mediální kampaň takto vedená má i vedlejší účinek - radikalizuje i ty lékaře, kteří byli k celé akci velmi rezervovaní. Lékaři nejsou jednolitá masa zfanatizovaná rudými odborovými bossy, jak se - obávám se - domníváte.

Ještě k tomu vydírání - je to tak oboustranné. Platí to stejně pro vládu, ta také vydírá lékaře, které mizerně platí, s tím, že přece neopustí svoje pacienty a povolání, které si zvolili. The truth is seldom pure and never simple, jak kdosi napsal.

Pane Doležale, požadovat po vládě tvrdý postoj a neústupnost je pošetilost. Pokud k dohodě nedojde, systém hlavně akutní péče se zhroutí ne během dní, ale během hodin s nedozírnými následky. Jedinou nadějí pro nás pro všechny je nalezení přijatelného kompromisu. O ten by se měli zasadit pozitivně smýšlející lidé, i když se jejich pohled na různé věci může lišit.

Evžen Nešpor