Staniční sestra Fišerová: Moje děvčata zvládla covidovou pandemii se ctí

Patří mezi hrdiny, o kterých se moc nemluví a jejichž statečnost mnozí z nás ani nevnímají. Přesto si zaslouží nejvyšší uznání nás všech, protože ve velmi těžkých podmínkách, pomáhali potřebným lidem.

Je třeba si uvědomit, že zdravotníci se museli vypořádat s komplikacemi, které ve své kariéře nikdy předtím nezažili.

Martina Fišerová

Martina Fišerová pracuje jako zdravotní sestra od roku 1995. O rok později nastoupila do rakovnické nemocnice, kde působí dosud, tedy 25 let. „Jako dětská sestra jsem začínala na dětském oddělení. Po jeho uzavření jsem nějakou dobu působila na recepci rehabilitace a nyní čtyři roky pracuji na gynekologii, která je součástí gynekologicko-porodnického oddělení. Od října 2019 jako staniční sestra,“ uvedla Fišerová.

Jenomže loni na podzim začala doba koronavirová, něco, co zdravotníci dosud nezažili. Ta doslova obrátila zavedené postupy naruby a přinesla nové nečekané výzvy. „V první vlně, kdy zavřeli školy, jsem ze začátku musela zůstat se synem doma. Když jsem náhodou měla hlídání, chodila jsem aspoň občas na oddělení pomáhat,“ řekla.

Pak však přišla další, podzimní vlna a situace se ještě více zkomplikovala a nároky na nemocniční personál se stupňovaly. „V té další vlně, podzimní, to bylo na oddělení ještě horší. Nejenže covidem postupně onemocněly některé kolegyně, ale byly zde, v malém množství, hospitalizované i covid pozitivní pacientky, kterým se musel provést akutní výkon, nebo covidová maminka po porodu, která potřebovala intenzivní sledování na monitorovaném lůžku,“ objasnila.

V listopadu minulého roku se gynekologie uzavřela a sestřičky byly přiděleny na výpomoc na jiná oddělení v rámci nemocnice. Některé na multioborovou jednotku intenzivní péče k pacientům s covidem, jiné na chirurgii nebo na lůžka následné péče.

Od ledna letošního roku byly na gynekologii hospitalizované i necovidové pacientky z interny. Gynekologie neprováděla plánované operace, pouze akutní, ale stále se musela věnovat těhotným pacientkám s různými problémy. Pro personál oddělení to byla nová, předtím nepoznaná výzva. „S příchodem interních pacientek jsme si museli zvykat na zcela jiný režim, než na jaký jsme byli zvyklí. Učili jsme se nový, gynekologicko-interní.

Bylo to velmi náročné,vyčerpávající a občas bohužel i smutné. Většina interních lékařů s námi měla trpělivost a nové věci,se kterými se běžně nesetkáváme, nám ochotně vysvětlila. Při tomto množství interních pacientek jsme zjistili, že nám nepostačuje stávající sesterský personál gynekologie. Na oddělení nám tedy vypomáhaly některé porodní asistentky z porodního sálu, studentky zdravotnických škol nebo sestřičky a sanitárky z oddělení léčebny dlouhodobě nemocných. Více jsme též spolupracovali s ostatními odděleními naší nemocnice,“ vysvětlila.

Tato mimořádná situace však měla i svá pozitiva, ukázala, co v lidech je, co všechno dokáží ve velmi těžkých podmínkách. „Ujistila jsem se, že se na ´svá děvčata´, která mi na oddělení zbyla, mohu spolehnout! Nejenže jsme se všechny, jako sestry musely ´v běhu´ učit nové věci, ale vždy ochotně, i přes únavu, stres a v tak malém počtu, zaskočily za nemocné kolegyně a tím jsme mohli jako gynekologicko-interní oddělení fungovat! A myslím, že velmi dobře,“ řekla. Ta je se svými kolegy a kolegyněmi vděčna za vlnu solidarity a podpory, které se jim od lidí dostalo. „Jako poděkování k nám na oddělení dorazilo například ovoce od zaměstnankyň rakovnické knihovny nebo krabice s drobným sladkým pečivem. Za takové dary jsme byli moc rádi,“ dodala staniční sestra Martina Fišerová.

Lékaři, zdravotní sestry a další nemocniční personál si za covidové pandemie opravdu sáhli na ono pomyslné dno, kdy ze všech sil pomáhali potřebným lidem, kterých bylo daleko víc než obvykle. A za to si zaslouží naši úctu a uznání.