Jenik 21.4.2009 23:19

díky

Zamžené oči, živé vzpomínky na děti, které přes snahu o nenávistnou výchovu ke mě našly cestu -dnes jou již dospělé. Zbavovat se věcí po dětech -buď obrečet každou jednotlivost, nebo se zavrdit, zavřít oči a "vykydat to vidlema" a pak se zhroutit (viz film Den pro mou lásku) a nedokážu ty všechny pocity popsat

Děkuji,  Pane Čechu

• reagovat

Milan 21.4.2009 14:48

Klukovské vzpomínky 48

Děkuji Vám, pane Čechu za tuto povídku. V dnešní době si člověk něco tak mile lidského a hlavně ze života moc často nepřečte. To vlastně ani nebyla povídka, to byl život. Ne jen Váš, ne jen můj, ale mnoha lidí, kteří si podobné radosti i bolesti v životě zažili. Právě proto se to tak dobře čte. Ne každý ale dokáže to tak pěkně zaznamenat na papír. Je mi přes 70 r. a tyto řádky píšu se zamlženým zrakem. Přeji Vám do budoucna už jen ty radosti

• reagovat

hafusak2 21.4.2009 13:39

Je až zajímavé

kolik věcí skoro stejných se stane lidem, kteří přitom bydlí a bydleli daleko od sebe, takže popisování jedné věci ze dvou pohledů se nekoná. A přitom jsou tolik stejné. Při každém z těchto příspěvků si vzpomenu na něco svého, napsat to však nejde, vypadalo by to jako opisování. I tuhle knížku si koupím, místo v knihovně si pro ni udělám.

• reagovat

Pavel 21.4.2009 12:54

O životě

Ono to takhle v životě je. A kdo si stačí uvědomit, co je důležité a co ne, kdo stojí za něco a kdo ne atd., ten tu nebyl zbytečně. Pan Čech ví velmi dobře, zač je toho tady loket, považuji ho za velmi vnímavého pána, který umí nejenom pobavit poutavým a veselým vyprávěním, ale který má srdce na správném místě. Je dobře, že tu je a že se jmenuje tak, jak se jmenuje. Děkuji, pane Čechu. Pavel S.

• reagovat

figura 21.4.2009 11:29

Pane Čechu...

...jako vždy 1*.

• reagovat

Jan Řezák 21.4.2009 10:15

Hezké čtení. Dojemné.

Pravda, až na tu hrubku na druhém řádku odshora.

• reagovat