VZPOMÍNKA: Úsměvná zpráva
Lze si představit zděšení tamních lidiček nad takovou opovážlivostí: Přece jak by mohl existovat stát bez milice, tedy v jejich pojetí policie? Ani je nenapadlo informovat jejich veřejnost, že u nás je to SNB, kdo plní úlohu policie. Tak byli novodobí mužici masírováni předem, aby lépe spolkli další „internacionální pomoc“.
Ta se naštěstí ukázala jako jeden z posledních hřebíků do rakve socialistického molocha, i když to trvalo předlouhých 21 let a nám se zdálo, že konec totality a vlády pitomců je v nedohlednu.
Když se na to dívám s odstupem, pak musím konstatovat, že naivní jsme byli my, když jsme doufali v lepší socializmus s lidskou tváří. Většinou jsme neměli nikoho poblíž, kdo by nám poskytl literaturu od Masaryka, Čapka či Peroutky. Jen díky snad vrozené opatrnosti a naslouchání zkušenějším jsme viděli, že činy se rozcházejí se skutečností a srpen nás vyléčil úplně.
Naopak kremelští bojaři se v tomto odstupu jeví jako pragmatici, kteří ze svého zvráceného hlediska měli pravdu: Když ponecháme Čechy dál jednat, naše impérium se nám rozpadne, protože to bude příklad pro ostatní ovládané.
Ještě se zmíním o prkotině, která mě vytáčela skoro denně po celou normalizaci a jistě si vy, starší, vzpomenete. Pustili jste radio a ozval se hlasatel.: Vážení posluchači, vyslechněte si zprávy: Moskva....! Totéž v televizi: Přinášíme Televizní noviny: SSSR…..!
Tak se nedivte, jak mě ta dnešní zpráva z Moskvy, i když byla na první stránce, potěšila. Nevím, jestli si v té Moskvě ještě dnes někdo vzpomene na tu tehdejší lež, možná ta hrstka statečných, která s obrovskou odvahou protestovala proti okupaci ČSSR v srpnu 68 a které patří vděčná vzpomínka.
Ještě k těm Lidovým milicím. Jaká to byla úleva, když na začátku prosince 89 se objevila zpráva, že armáda zabavila jejich zbraně. Jestli to byla práce Čalfy, pak veliký dík!
Naštěstí jsou pohrobci těchto tělnatých tatíků z LM už jen pro smích a stejně i ta rudá nanynka s tím shnilým jabkem estébáka Grebeníčka, když se slzou v oku před několika dny vzpomínali „únor“ a Klému, kterému ještě za totality lidé malovali na stokorunách ruce do ruda.
Tak mě radio potěšilo tou zprávou, že se o vzpomínku musím s někým podělit.