Dění na Ukrajině poutá pozornost všech médií a po zásluze i posluchačů a diváků. Naplňuje většinu času, který věnujeme shlédnutí Zpráv. Toto velké téma nemůže snad nikoho nechat chladným. Názor si každý může udělat dle svých znalostí a zkušeností, ale lidské tragédie, které můžeme sledovat téměř v přímém přenosu, jsou neoddiskutovatelné.

Pod dojmem takového velkého tématu mohou zaniknout drobnosti, které sice dění na Ukrajině neovlivní, ale mohou ovlivnit život v naší zemi. Takovou „drobností“ je návrh skupiny senátorů na zavedení korespondenční volby. Zatím pouze pro občany, žijící v zahraničí.

Se vším respektem k již zemřelému panu senátoru Tomáši Grulichovi, který se tématem krajanů intenzivně zabýval a kterého si pro opravdovost a nezištnost jeho snažení každý vážil, by bylo dobré znovu podrobit řádné a věcné debatě téma, zda lidé, léta žijící v úplně jiné zemi s jinou realitou, mají ovlivňovat svým rozhodnutí život ve vzdálené kdysi své vlasti, či vlasti svých předků. Takové rozhodnutí by sice vyžadovalo úpravu Ústavy, ale ve světle návrhu na korespondenční volbu ze zahraničí by debata byla na místě.

Proto byl 21. března na půdě Poslanecké sněmovny PČR pod záštitou ústavně právního výboru a ve spolupráci s Institutem Václava Klause uspořádán seminář, zabývající se tímto tématem.

Seminář byl velmi kvalitně obsazen: poslanci, profesoři práva i politologie, členové IVK. Vystoupení byla jasně strukturovaná, argumenty podložené jak zněním Ústavy, tak zahraničními zkušenostmi i reáliemi ČR. Jako jediné pozitivum byla zmíněna snadnost volby pro občany, žijící v odlehlých místech, kde nemají snadno dostupnou možnost dojet na zastupitelský úřad ČR. Výsledný názor byl téměř absolutně shodný: tento návrh není vhodný k uplatnění v našem právním řádu (celý seminář je možno přehrát si na stránkách PS PČR)

Po všech argumentech, které zazněly, vystoupila známá poslankyně-právnička s jasným sdělením: „Vnímám všechny relevantní názory, hovořící proti tomuto návrhu, ale já si myslím, že zákon nakonec stejně projede“. Tečka, punktum!

Zatím (7.5.2022) pokud vím neprošel, vlastně nebyl ani zařazen na program jednání. Opozice obstruovala, ale ani v části koalice prý pro tento návrh nepanuje srdcervoucí nadšení.

Dalším tématem, které ve stínu dění na Ukrajině nemá velkou publicitu, je návrh EP pro volby na území EU. Pokud by jej po EP schválila i Rada (jednomyslně), znovu by se vrátil k hlasování do EP a poté k projednání v členských státech (podrobně je návrh popsán na stránkách EU).

Podle tohoto návrhu by každý volič disponoval dvěmi hlasy, které by mohl uplatnit. EU by byla jedním volebním celkem. Vybírat bychom mohli z celoevropských kandidátek. Předpokládá se možnost korespondenčního hlasování a pasivní volební právo od 18 let. Kvóty na rovné zastoupení žen a mužů by snad měly být jen na kandidátních listinách. Jak by byl zajištěn genderově vyvážený výsledek, na to je moje představivost příliš malá. A nakonec: na vše by dohlížel Evropský volební úřad. Ať by dohlížel, jak by dohlížel, nevím, jak by zajistil, aby volič z Makové Lhoty v ČR znal kandidáta, pocházejícího z Makové Lhoty třeba v Lucembursku a opačně. Výsledek voleb by se tak stal ještě méně věrohodným, než když se, v dávném „dávnověku“, vhazovaly do uren lístky se jmény kandidátů Národní fronty. Bez plenty, samozřejmě.

Kdysi jsme se ve škole učili o jednom novináři, který hlásal “Lidé bděte!“ Bylo to v jiné době, za jiné situace a v jiném režimu. My děti jsme doplňovaly ještě jedno slovo. Dnes by se spíš hodilo „Lidé, sledujte, co se kde na vás šije. Jedno noční hlasování jak v domácím, tak v Evropském parlamentu a můžeme se probudit do úplně jiného světa.

Ještě zpět k Ukrajině. Ukrajinci tam bojují jako lvi. Bojují za svobodu své země. A zároveň chtějí vstoupit do Evropské unie. Do unie, kde práva jednotlivých států jsou stále menší a menší. Boj za svobodu a vstup do takového nadnárodního uskupení, není to vlastně protimluv? Ukrajinci ale nemají moc na výběr. Sofiina volba také nebyla snadná.