I ona je takový český „Havel v sukních“

Obě popírají zavedené klišé, že dlouhovlasé blondýny musí být blbé. Prezidentskou funkci jedna už zastává, druhá – budou-li v tom čeští voliči stejně osvícení jako druhdy ti slovenští – ji brzy může zastávat také. Obě předtím dosáhly výrazných úspěchů v civilním povolání, jsou inteligentní, charismatické, moudré a hlavně – lidské. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová a česká kandidátka na Hrad Danuše Nerudová.

Ani o šest let starší Čaputové není ještě padesát – dá se říci , že vzhledem k prezidentské funkci jsou obě celkem mladé. Zdá se, že to odpovídá duchu a potřebě dnešní doby, kdy muž ověnčený již šedinami a předchozími politickými funkcemi nebude nejspíš už tím nejvhodnějším (jak to tragicky předvedl zejména Zeman). Koneckonců dnes již v Evropě sedí na prezidentské židli další tři ženy, kterým do padesátky také ještě cosi schází (v Maďarsku, Moldavsku a Kosovu – jen v Řecku má prezidentka „už“ 66 let). Doba mužských gerontů je zkrátka pryč a usedne-li naopak na Hradě někdo, kdo byl za Miloše Jakeše ještě školou povinný, otázky jak si s minulým režimem zadal (jako třeba u – jinak celkem přijatelného - generála Pavla) jsou u něj zbytečné.

Obě ženy pocházejí z intelektuálských rodin, jedna (rozvedená) má nyní za partnera komunikačního poradce, druhá (vdaná) za manžela právníka. Ta první má jednoho bratra, druhá nejen bratra, ale i dvě sestry. Jedna má dvě dcery, druhá dva syny. Je samozřejmé, že obě dosáhly vysokoškolského vzdělání, česká adeptka má dokonce titul doktorský. Zatímco Čaputová byla v civilním životě advokátkou, Nerudová je dodnes ekonomkou a pedagožkou.

Obě se v rámci svých profesí vysoko vypracovaly: slovenská prezidentka vynikla ještě předtím, než se jí stala, coby úspěšná právnička občanské iniciativy, která chtěla domovský Pezinok uchránit před skládkou odpadu. V boji proti místní mafii, představované nechvalně známým Mariánem Kočnerem, osvědčila i mimořádnou osobní statečnost. Nerudová se zase v roce 2018 stala nejmladší rektorkou v Česku, a to Mendelovy univerzity v Brně. V letech 2019-20 byla také členkou komise, jež se zabývala důchodovou reformou (co bude dříve či později v Česku nezbytná). Někteří jí vyčítají, že to bylo v dresu ČSSD, což ale není pravda – v komisi byli lidé z celého spektra politických stran (třeba i Pekarová Adamová) a že spadala do gesce Jany Maláčové bylo dáno prostě tím, že v tehdejší Babišově vládě zastávala funkci ministryně práce a sociálních věcí právě ona.

Co však mají Čaputová s Nerudovou obzvláště společné nejsou ani dlouhé blonďaté vlasy, ani intelektuální kapacita, ani dobročinnost, nýbrž cosi, co by jejich odpůrci nazvali „havlovským idealismem“. „Životní příběh Václava Havla ukazuje, že ideály do politiky patří,“ vyjádřila se Čaputová. „Bez nich zůstanou jen dílčí zájmy, které mají krátkodobou platnost. Byl přesvědčený, že bez všestranné kultivace mravního řádu, který jediný může být zdrojem respektu k pravidlům lidského soužití, a tím i tmelem našeho občanského společenství, nemáme šanci na klid, stabilitu, spokojenost a prosperitu.“

Nerudová zase napsala: „Styl, jakým Václav Havel pojal roli prezidenta, světu ukázal, že každá země je tak velká, jak velké jsou myšlenky a činy jejích představitelů. Že být čestný a slušný je vždycky víc, než se paktovat s totalitními režimy.“

S tím někdo souhlasí, jiný nesouhlasí a obvykle má každý svůj názor velmi vyhraněný – Václav Havel vzbuzuje buď veliké sympatie, nebo veliký odpor, málokoho nechává být lhostejným. Slovenská prezidentka naplňuje jeho odkaz nejen verbálně, ale i nejedním činem, který jí mnohdy na domácí scéně od různých vlastenců (od komoušů přes národovce po nácky) moc chvály nepřinese. Stojí si zkrátka neochvějně za svým – je to opravdu „Havel v sukních“, co se za své „sluníčkářství“ nestydí a má sílu je hájit. Proto také už dnes osvícená politička Čaputová mezi hlavami států V4 jasně vyčnívá.

Češi mají v tom Slovákům co závidět – a mají teď šanci mít totéž. Danuše Nerudová je přesný protipól Zemana, Klause či Babiše – je prozápadní, antikomunistická, demokratická, humánní. Přitom ale slušná, proti nikomu se moc nevymezuje, není kontroverzní, ale ani populistická. Pravda a láska nejsou pro ni sprostá slova, nepatří do stranických sekretariátů, ale do občanské společnosti. Vyniká rozumem i porozuměním.

Václav Havel vzbuzuje buď veliké sympatie, nebo veliký odpor, málokoho nechává být lhostejným. Společně s Masarykem je to nejlepší prezident, jakého kdy tato země měla, a v zahraničí si ho (na rozdíl od Klause a Zemana) vysoce váží. I Danuše Nerudová je takový český „Havel v sukních“. Kdo se k Havlovým hodnotám hlásí, měl by mít v lednu jasno. Ti druzí už sem nejspíš stejně nedočetli…