Povodeň je katastrofou pro každého, koho postihne. Zároveň také dává příležitost ukázat naše lepší stránky: solidaritu, schopnost vcítit se a obětovat. O co více mě těší, když vidím, jak občané spolupracují a pomáhají jeden druhému, tím více mě mrzí, že politici někdy využívají neštěstí druhých k vlastní propagandě.

Síla společenství se ukazuje právě v takových chvílích, jako jsou živelní katastrofy. Kdy jindy je nutné zapomenout na osobní rozmíšky a společně myslet na postižené? Kdy jindy by měly normálně přirozený individualismus a skupinové zájmy ustoupit kolektivní snaze pomáhat? Naštěstí drtivá většina obyčejných lidí a zástupců veřejné sféry uvažuje právě takto. Proto funguje jak solidarita jednotlivců, tak ve většině případů i vládní, krajské a komunální systémy záchrany a obnovy.

Jsem přesvědčen, že především na komunální a krajské úrovni vyvodily úřady ponaučení z minulých povodní a reagují příkladně. Samozřejmě, vždy je co zlepšovat. Mohlo by mě těšit, že bohatá Praha, v níž kandiduji do sněmovny, se dokázala maximálně připravit na velkou vodu za své peníze, bez státních dotací. Ale nemohu nevidět, že jižní Morava či Ústecko takové štěstí nemají. Naší společnou zodpovědností je v první řadě pomoci postiženým a hned v druhé řadě přemýšlet, jak ze společných peněz zajistit před povodní ty, kteří na to sami nemají.

Jak už jsem zmínil, povodeň ukazuje lepší lidské stránky. Odplavuje však také politické pokrytectví a v kritických podmínkách ukazuje, nakolik nám opravdu přešla do krve demokratická zásada nadřazovat zájmy celku nad zájmy partikulárními a stranickými. Skutečnost, že socialistický premiér a pravicový primátor jsou krajskými volebními soupeři, nemůže a nesmí mít žádný vliv na jejich schopnost účinně ruku v ruce odstraňovat následky velké vody. Snaha předsedy vlády Paroubka získávat volební body na cizím neštěstí je politicky laciná, státnicky neprozíravá a lidsky hanebná.

Ostatně nejde jen o povodně. Rozdělení moci mezi obce, regiony a centrální vládu je funkční jen za předpokladu, že ho neovlivňují stranické rozmíšky a jednotlivé stupně veřejné správy jsou partnery, nikoli konkurenty. To jen autoritativní asijské vlády finančně trestají občany měst, která si do čela radnic postavila opozici. Tak jako levicová vláda směrem navenek musí spolupracovat s pravicovým francouzským kabinetem, neměla by doma odmítat spravedlivé financování krajů, protože jsou vedeny opozicí.

Nechci však končit pesimisticky. Lidé při povodních opět ukázali svornost a ochotu pomáhat. Vláda chce také pomoci a my v parlamentu nebudeme v žádném případě její snahu blokovat, byť by naše představy o formě pomoci byly třeba jiné. Vzpomněl bych tu Václava Klause a Miloše Zemana, kteří jsou často líčeni jako vzor hašteřivých a ješitných vůdců. Přesto v roce 1997 tehdejší premiér a předseda sněmovny obhlíželi záplavy společně a ukázali tak, že tváří v tvář přírodním silám jdou ideologické předsudky stranou. Právě teď můžeme ukázat, že své volební slogany bereme vážně. Vyzdvihněme tedy společně lidskost proti sobectví.

Metro, 11.04.2006

předseda ODS