Odvoláváme, co jsme slíbili, a slibujeme, co jsme odvolali

Zpívat se zakazuje a s tím, kdo by se chtěl po práci i jen trochu pobavit, si to vyřídíme. A aby si nikdo nevykládal slova našich pánů ministrů zase jinak, aby některý „dezinformátor“ neměl dokonce jiný názor než my, o to už se postaráme.

Samozřejmě, že jde o nadsázku. Ale ne zas tak velkou. Jak jinak popsat současný „protikoronavirový chaos“. Nařízení střídá nařízení a zákaz střídá zákaz. Situace je více než nepřehledná. Kdybych se teď hned nechal přezkoušet z aktuálních protiepidemických opatření, s velkou pravděpodobností bych neuspěl.

Mnozí namítnou, a jistě budou mít pravdu, že neříkám nic nového. Vždyť řada médií ten chaos přenáší - a mnohá jej bohužel i spoluvytváří - takřka v přímém přenosu.

Je samozřejmé, že v každé společnosti musí být určitý řád, který je nutné dodržovat. A pro demokratické uspořádání to platí dvojnásob. Jinak nastupuje anarchie, kdy si každý dělá, co chce. A ta může skončit a také většinou končívá špatně. Velice špatně.

Jak se ale postavit ke skutečnosti, že každý jiný názor, než je ten oficiální, je označován jako falešná zpráva či dezinformace? Ještě kdyby to dělal jen nějaký „obskurní web“, jehož hlavní činnost tkví v urážení a nadávání lidem s jinými názory, vem to čert. Ale pokud na tento a jemu podobné weby odkazují oficiální stránky centrálního orgánu státní správy, je to podle mě více než znepokojující.

Jak číst oficiální stránky jiného ústředního orgánu státní správy, na nichž jsou názory bývalého prezidenta republiky a názory uznávaného vakcinologa, vysokoškolského pedagoga a doktora medicíny, uvedeny pod nadpisem „Výroky známých osobností jsou zneužívány pro propagaci dezinformací“ jen proto, že nejsou v souladu s těmi oficiálními?

Proč, když není žádným tajemstvím, že pro zkušeného policejního technika není žádný velký problém otevřít během chvilky prakticky všechny běžné vstupní dveře bez porušení, případně jen s odvrtaným zámkem či kováním, jsou na webech k dispozici policejní záběry, jak speciální jednotky vyrážejí dveře beranem a způsobují mnohatisícové škody?

Kde je hranice mezi respektováním zákonů a nařízení demokratického právního státu a projevem občanské neposlušnosti v případě, že ta nařízení začínají překračovat únosnou mez? Obávám se, že se v současné době tomuto poznáni nebezpečně blížíme.