Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zmínka o Dawkinsovi a geneticích je zjednodušená až zavádějící.

Osud je umělý, prázdný pojem.

Hlavně bych R. Dawkinsovi nepodsouval úvahy o smyslu života, není to filosof, ale vědec. Osud je příhodný myšlenkový konstrukt, na který se dá beztrestně nadávat.

No, u nás slouží cesty (a jejich permanentní opravy) k odčerpávání prostředků z kapes daňových poplatníků, přičemž o cíli mají jiné představy ti, kdo na tom profitují a ti, co by chtěli jezdit.

Probém cesta versus cíl se řeší už staletí. Podle mně je důležitý cíl, cesta je jen způsob, jak se dostat k cíli.

Člověk jako nosič genů? To by bylo opravdu hodně malý požadavek na lidského jedince. I když i to je hodně důležité. Rád bych viděl ty dnešní odpírače plození dětí v době až zestárnou. Kdo se o ně bude starat? Umělá inteligence? Která si vyhodnotí, že zachraňovat jejich život je neperspektivní a nákladné? Co z toho vyplyne po vyhodnocení?

Kdo se vydává na cestu jen proto, aby mohl nadávat na kopce, počasí a cestáře, ten by měl raději zůstat doma.

Někdo si tu cestu také z velké části pronaříká a protrpí, nemaje - nemajíc schopnost dívat se na věci trochu z nadhledu, vrozený optimismus nebo aspoň zdravou dávku fatalismu, když už není schopen změnit to, nad čím naříká... Důležitý je ten závěr. Být smířený sám se sebou, řekla bych.