23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


ÚVAHA: Čtyři staletí trvající hádání

13.11.2020

Když se před pár lety brali naši přátelé, zdálo se mi pozoruhodné, že si za datum sňatku zvolili právě výročí bitvy na Bílé hoře. Jejich manželství ovšem zatím přetrvalo - podobně jako přetrvává (po)bělohorský mýtus.

Jenom letos se u nás svedla řada historizujících bitev. Prali jsme se o Koněva, o vlasovce, o generála Svobodu, o Mariánský sloup a v posledku - byť v bílých rukavičkách - i o Bílou horu. Společné všem těmto malým bílým horám je, s jakou neochvějnou jistotou se jednotliví vykladači šikují na opačných stranách a s jakou razancí dějinné bitvy bojují.

Historická pole válečná nám nejspíše nahrazují soudobá bojiště, současné spory jsou přeneseny doprostřed starých bitev. Podobné šarvátky mají mnoho spravedlivě mravně rozhořčených, zůstávají však bez vítězů.

Nemám po ruce drobnou knížečku P. Dominika Pecky „Člověk a dějiny“, ale vzpomínám si na jeho poznámku, že referenci z bitvy samotné by nám nestranně a objektivně nedal dokonce ani voják, který ji bojoval - neboť se mnohokrát stalo, že poražený pluk byl přesvědčen o svém vítězství a naopak.

Čtyři staletí trvající hádání o bělohorské dědictví má jeden význam: ztělesnění faktu, že dějinný čas není diskreční, nýbrž kontinuální, že život, chyby, omyly a výdobytky našich předků ovlivňují naše životy více, než bychom si chtěli připouštět.

A nebo ještě lépe, slovy Josefa Pekaře v jeho „Smyslu českých dějin“:

„Výsledkem mého výkladu našich dějin je sice poznání, že osudem daný řád věcí má větší slovo v chodu našich dějin než vlastní rozhodnutí naše. Ale z něho plyne také poučení, že tam, kde zápal patriotické lásky vyšel vstříc a pojil se s osvětnými a mravními pokroky Evropy, jsme rostli k velikosti, kde ochaboval nebo mizel, hynuli jsme. A lze vskutku říci, že ochaboval a mizel, kdykoli se nám politicky a národně vedlo dobře, že rostl, když zkáza byla na postupu nebo nastala doba útisku. Zde je nebezpečí — bude-li platiti pro nás, jako často platilo, že teprv vexatio dat intellectum, t. j., že teprv utrpení dává sílu k obraně, práci a nadšení, splní se naděje těch, jež skrytě mluví z nepřítelova pohledu na naše dějiny.“

Institut svobody a demokracie