Podíváme-li se na historii dlouhým objektivem, jak kdysi napsal profesor Robert Kvaček, vidíme, že 19.století bylo hodně dlouhé, začalo roku 1789 Francouzskou revolucí a trvalo až do roku 1914, kdy začala první světová válka. 20. století bylo krátké, trvalo jen do roku 1989, kdy se začalo hroutit sovětské impérium. Jak dlouho potrvá 21. století, nevíme.

Průběh války Ruska s Ukrajinou spíše ukazuje na to, že rozpad poslední koloniální říše by mohl pokračovat, a to přesto, že ruská společnost je tradičně militarizovaná a přála by si své impérium rozšířit. To je také důvod, proč tam neměla demokracie nikdy šanci se zabydlet. Naopak tam byla tradičně lidu vštěpovaná představa, že jsou obleženi nepřáteli, kteří jen čekají na příležitost, aby na Rusko zaútočili: tato paranoia fungovala jako pádný důvod k tomu, aby tam byla vždy násilně vymáhána jednota a tvrdá disciplína. Proto tam i dnes prezident je považován především za vůdce či vládce, jak už nazývá Putina i Duma, a ne jako politik. Stát musí být silný, aby zajistil obranu navenek a zároveň proto ti, co chtěli jako vůdci získat v Rusku největší moc, považovali paradoxně vždy armádu, která je schopná vytvářet hrdiny, za nepřítele. Podobně jako kvůli tomu Stalin zlikvidoval těsně před druhou světovou válkou populárního a vzdělaného reformátora sovětské armády, maršála Michaila Tuchačevského, tak Putin zřejmě nechal zlikvidovat hrdinu z Afghánistánu a Podněstří generála Lebedě. Podle oficiální verze zemřel při havárii helikoptéry. Hlavním důvodem zřejmě bylo, že v roce 1996 dost úspěšně kandidoval na prezidenta. Lebeď zemřel v roce 2002, tedy brzy po nástupu Putina do funkce prezidenta.

Podíváme-li se zpět na to, co se děje na Ukrajině, ale i v centrále NATO a v Evropské unii, můžeme si snad dovolit říci, že válka na Donbasu, v Luhaňsku a na jižním pobřeží, neohrožuje jen Ukrajinu, ale celou střední Evropu a mohla by v důsledku ovlivnit i budoucnost imperiálního Ruska: Kdyby se Ukrajině podařilo Rusy vytlačit ze svého území, což při současném nedostatečném vyzbrojení Ukrajiny bude problém, mohly by se po vzoru Ukrajiny vzbouřit i další územní celky, které jsou v područí Ruska. Jenže o tom se již začíná pochybovat, protože s časem chřadne jednotný postoj Západu, a to nejen ze strany Maďarska, které odmítá podporovat Ukrajinu, ruská televize dokonce Maďarsko vyzvala, aby se přidalo do bojů proti Ukrajině, ale hlasy, volající po mírových jednáních s Ruskem, zaznívají i v Německu, Nizozemí, Francii a Itálii. To je velice špatný signál pro všechny ohrožené státy sousedící s Ruskem. Ti, co se snaží ustoupit Rusku, aby si Putin zachoval tvář, jen poukazují na svou krátkozrakost: příliš dlouho žijí v blahobytu a za svobodu odmítají obětovat i pohodlí. Zachovat tvář Putinovi, který každou dohodu promění v papírovou iluzi, znamená jen prodlužovat ohrožení celé naší civilizace.

Jak říkají staří a zkušení: Být moudrý znamená počínat si tak, aby tvá bázeň před Bohem byla větší nežli tvá moudrost. Zlo nelze přelstít. Zlo je třeba porazit. Teprve tato porážka by mohla znamenat konec 21. století. Jak bude dlouhé, bude záležet na naší solidaritě.

Napsáno pro ČRo Plus.