„Co je to konzervatismus?“ Abraham Lincoln se ptal řečnicky, když vedl kampaň za zvolení prezidentem Spojených států. „Není to lpění na starém a osvědčeném proti novému a nevyzkoušenému?“ Nabízely se i jiné definice. V Ďábelském slovníku Ambrose Bierce se lze setkat s touto: „Konzervativec – státník, který je zamilovaný do existujících špatností, na rozdíl od liberála, který je chce nahradit jinými.“

Ačkoli nejde o žádnou ideologii, lze konzervatismus poměrně dobře postihnout, věnujeme-li pozornost tomu, co říkali a dělali přední spisovatelé a politici, obecně nazývaní konzervativci. „Konzervatismus“ se rovná konsensu předních konzervativních myslitelů a činitelů za poslední dvě století. Pro náš nynější účel však můžeme níže uvést několik obecných zásad, o nichž lze říci, že se na nich většina významných konzervativců do jisté míry implicitně shodla.

1.TRANSCENDENTNÍ ŘÁD

Konzervativci věří, že existuje transcendentní morální řád, kterému bychom se měli snažit přizpůsobit způsoby života společnosti. Takové přesvědčení může mít podobu víry v „přirozený zákon“ nebo může nabývat jiného vyjádření; až na výjimky však konzervativci uznávají potřebu trvalé morální autority.

2.SPOLEČENSKÁ KONTINUITA

Konzervativci zastávají princip společenské kontinuity. Dávají přednost ďáblu, kterého znají, před ďáblem, kterého neznají. Řád, spravedlnost a svoboda jsou podle nich produkty dlouhé a bolestné společenské zkušenosti, výsledky staletí zkoušek, úvah a obětí. Změny by měly být postupné, revoluce prořezává tepny kultury – je to lék, který zabíjí.

3.TRADICE

Konzervativci cítí, že moderní muži a ženy jsou trpaslíky na ramenou obrů, kteří jsou schopni dohlédnout dál než jejich předkové jen díky velkému vzrůstu těch, kteří nás v čase předešli. Proto konzervativci velmi často zdůrazňují důležitost tradic – tedy věcí zavedených odvěkým zvykem. V politice děláme dobře, když se řídíme precedenty a předpisy, a dokonce i předsudky, neboť „velká tajemná inkorporace lidského rodu“ si osvojila zvyky, obyčeje a konvence vzdáleného původu, které jsou vetkány do struktury našeho společenského bytí; inovátor, řečeno Santayanovým výrazem, nikdy neví, jak blízko ke kořenu stromu seká.

4.OBEZŘETNOST

¨Konzervativci se řídí zásadou obezřetnosti. Burke souhlasí s Platónem, že u státníka je rozvážnost hlavní mezi ctnostmi. Jakékoli veřejné opatření by mělo být posuzováno podle svých pravděpodobných dlouhodobých důsledků, nikoli pouze podle dočasné výhody či popularity. Liberálové a radikálové jsou podle konzervativce neprozíraví, neboť se vrhají za svými cíli, aniž by brali ohled na riziko zneužití, které je často horší než zlo, jež chtějí odstranit. Lidská společnost je složitá, a proto náprava nemůže být jednoduchá, má-li být účinná. Konzervativec prohlašuje, že jedná až po dostatečném uvážení a zvážení důsledků.

5.RŮZNOST

Konzervativci dbají na zásadu rozmanitosti. Cítí náklonnost k rozmnožující se složitosti dlouhodobě zavedených společenských institucí a způsobů života, na rozdíl od zužující uniformity a umrtvujícího rovnostářství radikálních systémů. Pro zachování zdravé rozmanitosti v každé civilizaci musí přežít řád a třídy, rozdíly v materiálních podmínkách a mnoho druhů nerovnosti. Jedinými skutečnými formami rovnosti jsou rovnost u Posledního soudu a rovnost před spravedlivým soudem; všechny ostatní pokusy o vyrovnání vedou v nejlepším případě ke společenské stagnaci. Podobně konzervativci obhajují instituci soukromého vlastnictví jako produktivní pro lidskou rozmanitost: bez soukromého vlastnictví se omezuje svoboda a ochuzuje kultura.

6.NEZÁVISLOST

Konzervativci vědí, že lidská přirozenost nenapravitelně trpí určitými chybami. Protože je člověk nedokonalý, nelze nikdy vytvořit dokonalý společenský řád. Usilovat o utopii znamená skončit katastrofou, říká konzervativec: nejsme stvořeni pro dokonalé věci. Jediné, co můžeme rozumně očekávat, je snesitelně uspořádaná, spravedlivá a svobodná společnost, v níž se i nadále skrývají některá zla, nepřizpůsobivost a utrpení. Rozumnými reformami můžeme tento snesitelný řád zachovat a zlepšit. Pokud se však zapomeneme na staré institucionální a morální zábrany, pak se v člověku uvolní anarchické pudy a ztratí svou nevinnost.

Russell Kirk (19. října 1918 Plymouth, Michigan – 29. dubna 1994 Mecosta, Michigan) byl americký politický teoretik, historik, filozof, literární kritik a spisovatel, který svými názory výrazným způsobem ovlivnil americký konzervatismus ve 20. století.