V průběhu několika měsíců se objevila řada článků, ve kterých pamětníci vzpomínají na tzv. počítačovou dobu kamennou. Většinou se jedná o odborníky, kteří se zabývají informačními technologiemi, nebo o lidi, kteří mají k technice blízko. Já sám jsem lékař. Jak říkal pan Werich, „jsa obětí humanitní blbosti a nemaje technických znalostí“, dostal jsem se k počítačům kupodivu poměrně brzy, a to v roce 1981.

Dlouhodobě jsem pracoval na interním oddělení a kardiologii. Nejsložitějším zařízením zde bylo tehdy elektronkové EKG, dva roky po něm se objevilo RTG se zesilovačem, tzn. s výstupem na obrazovku. Začaly se zřizovat koronární jednotky s monitory ke sledování srdeční akce.

Asi po 12 letech působení na interně jsem přešel na oddělení nukleární medicíny, kde se po aplikaci radiofarmak pomocí gamakamery vyhodnocoval tvar a funkce jednotlivých orgánů.Na oddělení nukleární medicíny ve Zlíně byla gamakamera instalovaná v roce 1978 a poskytovala výstupní data také v digitální formě.

V té době se začaly objevovat první mikropočítače, které umožňovaly tato data zpracovat pomocí filtrů, parametrických zobrazení či sledovat časové histogramy tedy změny radioaktivity v čase v jednotlivých orgánech etc.. Počátkem 80. let se nám podařilo získat mikropočítač PDP 11/34 Digital firmy DEC s již 16bitovou sběrnicí, považovaný tehdy za jeden z nejlepších. (Předchůdce tohoto modelu údajně používala i NASA při přípravě a řízení letu na Měsíc.)

Digital Equipment Corporation (zkráceně DIGITAL nebo DEC) byla typická americká tzv. garážové firma. Dodnes lze najít na Internetu obrovské množství informací o firmě DEC a jejích počítačích PDP, dodnes spousty nadšenců po celém světě udržují při životě za babku odkoupené vyřazené počítače, pořádají burzy a setkání, programují emulátory. Počítače PDP-11 se staly skutečnou legendou.

Přístroj vybavený programovacími jazyky Basic, Fortran a později i Pascal podával na svou dobu mimořádný výkon, a vláda Spojených států jej proto zařadila na listinu strategicky významných zařízení.

Při jeho koupi tudíž musela nemocnice poslat vládě USA a do Pentagonu žádost, v níž se zavázala, že bude počítač používat pouze k medicínským účelům. V téže době přišly do ČSSR další dva stejné počítače: jeden byl určen pro Univerzitu J. E. Purkyně v Brně (dnešní Masarykovu univerzitu), druhý pro ČEZ. O tom, jak si ho přátelé z ČEZu vážili, svědčí to, že čekali na letadlo se zásilkou v Ruzyni a téměř v náručí vezli počítač na své pracoviště.

Kvalitu amerického počítače lze doložit i tím, že tehdy začínající tuzemský systém SMEP (systém malých elektronických počítačů) byl dokonalou, ale špatnou kopii PDP 11, i dokumentace, kterou jsem měl možnost prostudovat, byla ve skutečnosti pouze špatně přeloženým anglickým originálem.

Na našem oddělení byl počítač PDP11/34 instalován v roce 1981 jako vyhodnocovací zařízení ke kameře firmy Gamma. Dala se na něm vyhodnotit funkce ledvin, mozku atd., parametrická zobrazení nádorovitých onemocnění a kardiologické studie. Mohu se pochlubit, že jsem v jazyce Basic sám vytvořil program na vyhodnocení funkce ledvin a srdce.

Docela zajímavá příhoda se nám stala v roce 1984. Na stáž do tehdy věhlasných Čubových Slušovic přijel španělský inženýr Pedro Gonzales, který při vstupu do výpočetního centra řekl, že on je zvyklý pracovat pouze s PDP. Byl tedy obvolán celý zlínský okres a zjistilo se, že jediné PDP se nachází v Baťově nemocnici (tehdejší OÚNZ). Ing. Gonzales u nás nakonec absolvoval dvouměsíční praxi, při níž vytvořil několik zajímavých programů na vyhodnocení srdeční funkce. V té době jsme úzce spolupracovali s pracovištěm profesora Dienstbiera jmenovitě s ing. Sůrovou (dnes Trojanovou) a s ostravským pracovištěm pod vedením docenta Kuby, zejména pak s RNDr. Ullmanem. Ten již předtím sám vytvořil řadu programů k vyhodnocení studií nukleární medicíny.

Setkání s počítači bylo pro mě šokující. Ocitl jsem se najednou mezi inženýry, kteří mezi sebou užívají trochu jinou řeč než ostatní. Tuto komunikaci popsal Norman Mailer ve svém slavném díle Oheň na Měsíci a nazval ji „počítačtinou“. Mohu říci, že mi z toho velmi drnčívala hlava a pro potřebnou relaxaci jsem pak doma sahal k četbě antických autorů nebo filozofických děl. Jako obdivovatel K.G. Junga jsem často přemýšlel o svých snech a do té doby jsem nevěděl, zda mám sny barevné nebo černobílé. Teprve když jsem ve snu vyhodnocoval na barevném monitoru ,tehdy jsem si uvědomil, že sním barevně.

Omluvte prosím, že nemluvím jako počítačový odborník, ale mohu říci jen to, že počítač PDP 11/34 měl na svou dobu neuvěřitelných 128 kB paměti. Zajímavé bylo, jak některé programy museli jejich autoři přizpůsobit tomu, aby vůbec tímto procesorem prošly. Dokonce kapacita disků - u těch starších 5 MB, u velkých 10 MB - se nám tenkrát jevila jako neskutečně velká.

Nejzajímavější na tom je, že počítač, s nímž jsem v roce 1981 začínal, stále funguje. Máme ho připojen k planární kameře a dají se na něm stále vyhodnocovat planární a ledvinné studie. Domnívám se, že se jedná o dnes už jediný funkční PDP počítač v republice. Pro ukázku přikládám několik obrázků.

Čili jen taková malá vzpomínka na počátek počítačové éry v lékařství. Medicína od té doby udělala obrovský pokrok a v dnešní době slouží počítače k vyhodnocení funkcí téměř všech orgánů. Využíváme i řadu dalších zařízení – např. SPECT kamery, které jsou již napojeny na moderní počítače a práce na nich se stala běžnou rutinou. Objevuje se dokonce spojení SPECT/CT a PET/CT a vzniká nový obor molekulárního zobrazení “molecular imaging“. Ač jsem příslušníkem starší generace, patřil jsem vždy mezi propagátory informačních technologií. Od roku 1994 jsem například prosazoval telemedicínu a od té doby se zabývám zpracováním obrazové informace v medicíně.

Na druhou stranu jako lékař „ze staré školy“ mám často dojem, že pacient mizí za různými sony, CT, magnetickou rezonancí, PET apod.