Rád bych zkusil svou oblíbenou metodu zjednodušení společenského, lidského chování na chování jednotlivých osob,třeba v otázce záchrany klimatu obnovitelnými, neboli občasnými zdroji.

Nevím,jak se mi to podaří.

Lidé vždycky bojovali s přírodou, města pod vodou a pouště jsou toho pěkným příkladem. Když byly záplavy, odstěhovali se výš, když bylo sucho, snažili se přivést a udržet vodu.

Výsledkem těhle zkušeností by mělo být zdravé, selské poznání, že nad přírodou nelze zvítězit, ale je nutno se přizpůsobit za účelem přežití. A to my ne! Hloupá přírodo, co jsi nás stvořila, my tě opravíme, zlepšíme, přečůráme i kdyby jste tady měli zůstat sami. Jsme lepší než ty!

Sousedé, spravující Zemi jako jedno společné, ale přísně rozdělené políčko, by mohli mít zdravý selský rozum.

Sousedů je celkem 242, hlavní, ( asi desítka ), tvořící víc jak polovinu lidstva, je :

Indie 1435 mil.lidí, 17,7 % populace .

Čína 1425 mil. 17,63%

USA 341 mil., 4,21%

Indonesie 278 mil. 3,44

Pakistán 242mil.3,0%

Nigerie 226 mil.

Brazilie 217 mil.

Bangladéš 173 mil

Rusko 144 mil.

Mexiko 128 mil., Etiopie 128 mil.

A nad stovkou milionů je tady ještě Japonsko ( 122),Filipíny (118),Egypt(113)

Kongo (104) a skoro Vietnam (99).

Nemám tady Evropskou unii s 506 mil. obyvatel,(7% populace), neboť je to umělý útvar vedený myšlenkou, že s více sousedy se to lépe táhne. Něco jako naše pětikoalice, ale o 28 členech. Ukazuje se, že přínosy ze spojení jsou menší než škody, vyvolané mesiáštvím Evropské unie co se rozhodla, že se svými 7% obyvatel přivede na víru pravou a zachrání zbytek světa před oteplením.

Vyjádřit jednotlivé lidské skupiny a personifikovat je jako sousedy je vlastně nemožné. Představa souseda, třeba EU, vyjadřující jeho mnohotvárnost,by byla neuvěřitelná příšera .

To jsou neodstranitelná úskalí zjednodušování, ale jsou ve prospěch pochopení.

Mohlo by to umožnit představu, že by se dalo dohromady prvních, třeba deset největších sousedů podle lidnatosti, ( viz Indie až Etiopie), s jejich vlastními problémy jak přežít,co by chtěli zachránit zbylou polovinu lidstva před oteplením. I v dnešní době, kdy se klaním před obrovskou obrazotvorností lidí, je to nad jakoukoliv představivost. Pud sebezáchovy na úrovni národů existuje, ale neprojevuje se snahou vzít se sousedy za ruce, ale vzít je po hlavě a pojíst se z jejich talířů.

Náhrada výroby elektrické energie, té co nás drží pod stromy, sluncem, větrem, příbojem atp.,je pěkná představa, ale podle selského rozumu realizovatelná tak v horizontu 100 a více let, obdobně jako nás změnilo „ století páry.“

Realizace musí vyplynout z možností, okolností, z výhod, ze snížení nevýhod,z přirozeného tlaku na dosud neexistující řešení a ne z nařízení termínu, jako závazku k výročí VŘSR.

Nechce se mi věřit, že to tak dělá někde z pozadí skupina lidí pro svůj finační prospěch. Ale musím věřit, že se to děje, protože vidím masu obyvatel EU, kteří to strpí a jsou ochotni se nechat ožebračit zeleným náboženstvím. O tom, že to skončí katastrofou, o tom, že současní proroci zeleného náboženství skončí na smetišti dějin, není nejmenší pochyby.

První otázka je „ Kdy?“
Druhá otázka : „Proč to neuspíšit?“
A třetí : „ Jak?“.

Zeptejme se na to „ historie, učitelky života“, co nás nikdy nic nenaučila a ona odpoví :„ Poděláte to jako vždycky! „