Sociální demokracie nechce pomáhat chudým. Ve skutečnosti chce vytvořit masu lidí beznadějně závislých na státě, kteří budou jejím přirozeným elektorátem a zajistí jí permanentní moc.

Pavel Žamberský ve svém komentáři Reforma penzí? Nejlépe žádná (HN, 4.3.2011) vyjádřil liberální názor v krystalicky čisté podobě: „Většina z nás si prostě bude muset na stáří tvořit úspory... Pokud se někdo rozhodne je netvořit, ve stáří se odpočinku nedočká. Nezbude mu než spoléhat na dobrou vůli bližních, dobrovolnou solidaritu ostatních nebo na almužnu od státu... Tomu se říká svoboda volby... Svoboda však s sebou zákonitě nese i zodpovědnost za sebe sama. Pokud se dnes rozhodnu špatně, ponesu si v budoucnu následky sám.“

Ano, to je princip svobodné společnosti a nezakrývám, že mi je sympatický. Pan Žamberský pokračuje: „Každý ať si utrácí či spoří své vydělané peníze dle vlastního uvážení, ale ať nespoléhá na stát v případě, že jeho strategie nevyšla. Tak to v životě chodí...“

Až na to, že takto to v životě nechodí. To je zásadní omyl mnohých liberálů. Jejich principy svobodné společnosti sice zdravé jsou, ale lidé se jimi neřídí. Lidé mají totiž jinou možnost: spoléhat na stát, volit socialistické strany (ať už se jmenují komunistická, soc-dem či důchodci za životní jistoty), požadovat dotace, odhlasovat si je, přidělit si je, utratit je.

Takže: „pokud se dnes rozhodnu špatně, neponesu v budoucnu následky já, nýbrž vy, daňoví poplatníci“. Takto to v životě chodí.

Po více než dvou stech letech socialismu jsou instinkty lidí pro svobodu a zodpovědnost oslabeny. Opět je nutné je k nim vychovat.

V každé společnosti jsou dvě skupiny lidí: ti, kdo do státní kasy svými daněmi přispívají víc, než pobírají; a ti druzí, kteří víc berou, než platí. Pokud by bylo těch druhých víc než těch prvních, vládla by u nás pořád levice. Sociální demokracie nechce pomáhat chudým. Ve skutečnosti chce vytvořit masu lidí beznadějně závislých na státě, kteří budou jejím přirozeným elektorátem a zajistí jí permanentní moc.

Proto musíme vytvořit vrstvu lidí stojících na vlastních nohách, kteří na státu a jeho dávkách závislí nebudou, a které tudíž volit socialisty ani nenapadne. Potřebujeme společnost vlastníků.

Proto privatizace včera, proto fondy dnes a zítra. Musíme učinit lidi zodpovědnými, aby bylo v jejich vlastním zájmu volit nesocialisticky. I za cenu toho, že je povinně spořit přinutíme. Ano, je to neliberální opatření, které však povede k posílení návyků nezbytných pro odpovědný život ve svobodné společnosti.

Pan Žamberský to myslí dobře. Ale jeho rada – nedělat nic – by vedla k tomu, že lidé, kteří v produktivním věku nedělají nic (neodkládají si stranou na stáří), ve svém stáří něco dělat budou: volit ty, kteří jim dají to, co budou chtít. V naší společnosti by dobře míněné doporučení páně Žamberského vedlo k permanentní vládě levice.

HN, 8.3.2011

Autor je ředitel Občanského institutu