Nezničí. Mediální komentátoři se mýlí. Argumentují americkou prohibicí, gangstery a jejím fiaskem. "Hegerova" prohibice zvýší zásadně a nezvratně úroveň ekonomky, jestliže potrvá. Ekonomičtí experti Světové zdravotnické organizace velmi spolehlivě spočítali, že se finančně a i v jiných velmi humánních ohledech omezená prohibice bohatě vyplatí. Méně násilí, vražd, sebevražd, požárů, rodinných rozvratů, nemocí, invalidity, zkrácení života ekonomicky produktivních lidí. I naše zdravotnictví by mělo větší finanční zdroje a nemusely by se vybírat regulační poplatky. Že Gorbačovova prohibice selhala? Do omrzení médii opakovaný nesmysl. Zachránila podle finských statistik nejméně jeden a půl miliónu životů (včetně snížení počtu sebevražd) a ekonomicky nezpůsobila škodu.

Gorbačovova prohibice skončila pučem starých bolševických struktur a generálů NKVD. Dorazila ji Jelcinova vláda a vše, pokud jde o alkoholismus, se vrátilo do předgorbačovských kolejí. Gorbačovovův Sovětský svaz nebyl Amerika třicátých let minulého století. I řada politologů připouští, že kdyby nedošlo k puči, byl by Sovětský svaz šel cestou sametové revoluce na ruský způsob.

Má zkušenost z Ameriky: Při návratu z kongresu v Colorado Springs jsem omylem dojel na letiště zbytečně brzo ráno. Sedím v prázdné letištní hale, jen za pultem s občerstvením se objevila křehká stařenka. Po chvíli dojela na letiště hlučící parta chlapů jako hora, valí s k barovému pultu a chce pivo. Snad mužstvo amerického fotbalu. Stařena se usměje, zvedne prstíček a žádá: "Ajdý!"

Myslím si, chudinka, ta to teď schytá. Muži však ztichnou a poslušně vysázejí na pult své driver's licence (řidičské průkazy). Stařenka je spokojená a začne vydávat pivo v plechovkách. Nad třemi průkazy totožnosti (ID, identification) se však prstíček zakrývá zleva napravo a zpět. Přívětivá barmanka pak přísným zrakem sleduje, zda muži s plechovkami nedávají napít těm, co plechovku nedostali.

V USA si smí alkohol koupit jen lidé po dovršení jednadvaceti let. Dovedete si takovou scénu představit u nás? V hale, kde není žádný šerif, žádný zřízenec, žádná ochranka. Jen já sedím osaměle na konci řady sedadel u stěny.

Vzpomněl jsem si na tuto příhodu, když vidím v televizi početné skupiny policistů kontrolujících bary a restaurace. "České pohostinství" si spočítalo, že přichází o 30 miliónů denně. Daňové ztráty půjdou do stovek miliónů korun. Z jedné restaurace nám sympatická majitelka s úsměvem sdělí o svatebčanech "zkousli to" a nalévá do bílého vína na přípitky tmavý "likér".

Televizní komentátor komentuje, že "první večer prohibice byl ještě plný humoru". Jsem rád: v tomto ohledu jsme skutečně dobří a střízliví, "což je nebezpečné pro naše politiky" a líbí se mi ten Hegermeister na vinětě.

Le Monde a BBC ovšem hlásí, že v České republice vládne chaos a prohibice se "tragicky zvrtla".

Šéf zlínského týmu vyšetřovatelů Martin Baláš optimisticky mluví o tom, že už mají distributory a jdou po dodavateli otráveného alkoholu. Jednoho chytili, když po dramatické honičce s policií havaroval u slušovického závodiště. Ředitel nemocnice v Kyjově doufá, že otrávených ubude.

Když však má Baláš odpovědět na otázku, zda už mají stopu po původním dodavateli alkoholu bohatě obohaceného metylalkoholem a zda zdroj bude jen jeden, chvíli přemýšlí a pak odpoví: "Asi utneme jedno chapadlo, ale zdrojů bude víc."

Nechci domýšlet, kdo bude za tou chobotnicí.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora