Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Mne na vývoji "pohledu na historii" po roce 1989 fascinuje něco jiného. Současně s propagací katolického pohledu na Bílou horu a pobělohorské období se objevily omluvné názory na rok 1968 a následnou normalizaci ze strany staronových komunistů z KSČM. Ta podoba přístupu je fascinující. Čím déle to sleduji, tím více podobností mezi normalizací a pobělohorskou dobou. Nu, ideologové jako ideologové. A co je to pár století v celé historii...
Autor má v zásadě pravdu. Jenže ji prezentuje na úrovni dějepravy pro osmileté. S tím budou katoličtí historikové hotoví za pět minut a a ni s tím nebudou mít moc práce. Místo abychom u "věrných Moravanů" ocenili, že se aspoň nějakou dobu v beznadějné situaci bili se snažíme naznačit, že to nebyli námezdní žoldnéři. Dvacet sedm popravených popravujeme jako mučedníky. Někteří opravdu zemřeli pro svobodu. První z nich, hrabě Šlik ovšem zemřel proto, že se jako velitel stavovských vojsk v Lužici vzdal císaři, aniž musel. Tomu se říká dezerce.
Habsburkové možná aspirovali na globální moc, k jejímu naplnění ovšem měli vždy dost daleko. Pravda je, že Ferdinand II. se násilím zmocnil země, která ovšem svoji schopnost spravovat si své věci sama právě za stavovského povstání v dostatečné míře nepředvedla. Snadno se to soudí, ale bělohorská porážka byla něco, co by vojevůdce na svém místě měl zvládnout.
Takhle by se dalo pokračovat.
Kdyby to nebylo tak smutné, člověk by se s chutí zasmál. Překrucování, lži a hlavně fůra žluči. Je to příznačné zakončení týdne modliteb za jednotu křesťanů.
Je paradox, že, neoslavujeme ty české pány, kteřá po porážce na Bílé Hoře, odešli do švédské armády a pokračovali v boji. Oslavujeme ty, kteří po porážce se vrátili, nebo zůstali v zemi, prosili císaře za odpuštění, o milost, přísahali mu věrnost a slibovali být dobrými poddanými, tedy kolaboranty. Jenže cisař pod vlivem špatných poradců je nevyslyšel a vybraných 27 nechal popravit. Mimochodem z těch popravených českých pánů na Staroměstském Náměstí, bylo nejméně pět němců jak polena. Znova připomínám, že šlo o válku mezi protestanty a katolíky a ne mezi čechy a němci.
Katolík byl Diviš Černín z Chudenic, kterému se kladlo za vinu, že jako purkrabí pražského hradu vpustil vzbouřence do hradu a k defenestraci a pak také to, že přísahal věrnost nejdřív císaři, posléze českým stavům a sloužil Fridrichovi Falckému.
Byl to takový váhavec a "špatně načasovaný kariérista", jak by napsal Ulč. Ke katolicismu konvertoval krátce před povstáním, pak toho nejspíš litoval a povstalcům o to aktivněji sloužil.
Z těch 27 popravených a jednoho, který ušel mučení a popravě sebevraždou, byli páni, tedy vyšší šlechtici 3. Z nich určitě Schlick byl Němec jak poleno. Dále bylo popraveno 7 rytířů, tedy nižších šlechticů a 17 měšťanů, kteří měli do povstání nejméně co mluvit. Ten zasebvražděný Martin Fruwein byl taky měšťan. Justice se zase jednou ukázala být vysloveně třídní.
Měšťané byli také většinově Němci, resp. požádali, aby mohli vést obhajobu německy.
No jo - na ty Švédy nejsou v zemích českých a moravských ty nejlepší vzpomínky. Když brňáci před nimi bránili Brno a pražáci Prahu, nebylo to z náklonnosti ke katolictví, ale bránili vlastní životy a majetek. Švédi kradli co uvezli a nijak nerozlišovali, jestli okrádají katolíky nebo nekatolíky.
Humanista Komenský neprojevil zrovna velkou bystrost, když na ně spoléhal a dokonce mapu Moravy pro ně vypracoval.
A co je na těch výrocích, které se tak nelíbí panu autorovi, nepravdivého?
Poprava 27 většinou nečeských a nepánů bylo Veliké teatrum" - veliká show pro diváky, která měla ukázat, kdo vyhrál. A byla výtečně zorganizovaná a zrežírovaná. A mnohem méně krutá, než jak bylo zvykem postihovat zrádce panovníka v Německu, Francii nebo Anglii.
Ti "moravané" u zdi letohrádku Hvězda ze Schlickova pluku byli skutečně žoldnéři najatí po celé Evropě, zejména v německých zemích a placení moravskými stavy. Asi lépe než ostatní, Skutečně tam nezahynuli všichni a jejich velitel a majitel pluku Jindřich Šlik skutečně hned na bitevním poli konvertoval, v době popravy (mimo jiné i jeho bratrance Jáchyma Ondřeje Šlika) už sloužil v císařské armádě, kde udělal kariéru po boku a potom proti Vakdštejnovi, zúčastnil se jako velitel dobytí a vyvraždění Magdeburgu a skončil jako president Hofkriegsratu, tedy něco jako náčelník generálního štábu.
Evangeličtí stavové skutečně nebyli o nic tolerantnější než jejich katoličtí sousedé a nepovstali kvůli svobodě svědomí, natož "lidským právům", ale okamžitě se rozhádali o úřady a hlavně požitky po vyhnaných katolících.
No - a srovnání s holokaustem je nemravné, jak jsme se tady nedávno shodli...
Mimochodem - nic z uvedeného není výsledkem nějakého Bruselského poručníkování, to jsme se učili (tedy ti, kteří dávali pozor) už v 70. letech v socialistické škole, která rozhodně katolíkům, Habsburgům a Temnu nepřála.
Evangelické církve v Česku by se měly pokusit vystupovat poněkud sebevědoměji. Většina Čechů je vúči katolické církvi historicky nedůvěřivá ( stále v důsledku pobělohorského traumatu po generace přenášeného). Katolická církev se v českých poměrech nikdy nestala integrální a respektovanou součástí novodobého národa.
Tak vítězství Zemana nad Schwarzenbergem sice zmrazilo vzkříšené naděje Sudetských Němců, poněmčování Čs společnosti a zejména dějin ovšem zdárně pokračuje. Nejdříve jsme se dověděli, že 2. světovou vlastně začali Rusové a Němci také nakonec neprohráli. Husité byly grázlové, co všechno vydrancovali a Žižka neprohrával jen proto, že z bojů včas prchal. Z Jiráskova Temna se stalo Světlo a z Boženy Němcové děvka Božka. Na dresech hokejistů místo lva jakýsi oškubánek, no je toho víc. Platí, že vítězové píší dějiny a tehdejší vítězové se už od těch dnešních hodně liší, takže to bude salámovou metodou pokračovat...
Patočka, Co jsou Češi, na str. 62 cituje Pekaře: Ze země (české) vyvážely formanské vozy těžké náklady české kontribuce ... za Karla IV pocházela více ne 1/2 státních pčíjmů z českých zemí ....str. 74: Rakouské dědičné země byly postaveny jako "německé země" proti uherským .... 75: ...Kromě triviálních škol na venkově bylo celé vyšší školství zamýšleno i praktikováno jako německé ... 78: snaha zavést němčinu jako státní řeč se stala elementem poručníkování... Kromě Pekaře se leccos najde v Denisově díle Konec samostatnosti české.
No, ono to nakonec asi opravdu dobře dopadlo. Stavovský stát - to by klidně mohlo skončit i rozchvácenim zemí koruny české a dnes bychom zde psali třeba německy. Dnešní historikové - až na výjimky - nic nepřepisují. Jen upřesňují, dávají i jiný úhel pohledu. A barok český a moravský - toť jeden z vrcholů umění u nás. A historikové tím chtějí naznačit, že bylo-li by u nás jen temno a dusno, asi by se toho baroku lidé po celé zemi tak nechytili. Barok = stíny a světla. A to přesně byla doba po Bílé Hoře.
Baroko nebylo jen vrchol umění, ale taky v době pozdního baroka nastal docela slušný pokrok a rozvoj Rakousko-Uherska, konkrétně Českých zemí a Rakouska. Nevím, jak Uherska.
Sice pokrok byl způsobený hlavně tím, že úbytek obyvatelstva po třicetileté válce byl již vyrovnám, všude byl relativní dostatek lidí a dostatek práce pro ně, tudíž byl dostatek zdrojů pro rozvoj ekonomiky českých zemí, ale Marie Terezie a Josef Druhý svými reformami zajistili, aby Rakousko Uhersko nijak moc nezaostávalo za rozvojem tehdejších premiantů Evropy. I když to byl katolický riozvoj, ne protestanský
Zajistili, aby ten rozvoj pokračoval i desítky let po tom, co oba tito panovníci odešli. Myslím, že to bylo poslední období Rakouska-Uherska a vlády Habsburků, kdy reformy předestřely budoucí rozvoj. Později, zejména za Františka Josefa, už státní reformy byly ve vleku událostí a už jen dodatečně se zpožděním reagovaly na nové věci.
A blízko Osvětimi žil také Rudolf Höß, kde měl poblíž postavený osobní dům, a řídil celý vyhlazovací tábor. Toho se zrovna nakonec podařilo postavit před soud a oběsit. Měl všechno dokonale "zmáknuté", vyhlazovací proces bylo jeho řemeslem.
Holokaust nebyl reakcí na to, že by se Židé vzbouřili proti Velkoněmecké říši, a Židé si předtím nezvolili Hitlera za vládce, a Ferdinand nechtěl vyhladit Čechy.
Toto překrucování historie pod kuratelou Bruselu je samozřejmě v mnoha dalších věcech a nelze to všechno jen dávat za vinu katolické církvi. Ale ta je opravdu první proto, že ona měla tuto rétoriku připravenou už dříve.
Tato tendence má své kořeny u samotných Čechů. Nechápu, proč Češi tak bezmezně obdivují vše ze Západu. Je to určitě tím, že tam nežili a tamější poměry neznají. Jinak by přestali obdivovat vše zahraniční.
To víte, z perspektivy petrohradské farmy to vypadá úplně jinak.
Myslím si, že to jsou univerzalističtí aktivisté mající za úkol likvidovat národní myšlení. Působí v celé západní civilizaci. V Americe se klaní černochům a bourají sochy generála Lee. U nás se Sudeťáci na ně nabalují a vzájemně si vyhovují, protože mají prvotní cíl shodný.
Ještě jste zapomněl na ilumináty, chemtrails, Kalouska a Protokoly sionských mudrců.
Myslí si autor skutečně, že odpor stavů proti centrální moci v období formování "moderního" pojetí státu byl v Českém království něco výjimečného a ryze českého? Takových ( a horších) poprav, povstání a pokusů o puč probíhalo v tehdejší Evropě více. Nikdo nevyhyrál, ani neprohrál, pouze se celá Evropa utopila v krvi třicetiletých válek a krváceli všichni - katolický či protestantský sedlák či měšťan, intelektuálové, šlechta vysoká i nízká. Páni i kmáni. Není divu, že toho měli nakonec všichni plné kecky a ještě před pár lety protestantští pražané se postavili švédským "osvoboditelům" se zbraní v ruce. Z pohledu tehdejšího člověka musel být Vestfálský mír požehnáním.
Jak koho. Pro mnohé to byla katastrofa a pro české protestanty dokonce ZRADA!
Děkuji panu evangelickému faráři za přínosný příspěvek k týdnu modliteb za jednotu křesťanů:
http://www.christnet.eu/zpravy/30415/lednove_tydny_modliteb_za_jednotu.url?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz