V dubnu a v květnu letošního roku jsem se zúčastnil dvou šachových turnajů krajského významu (krajský přebor a Ještědský pohár). Oba turnaje se hrály zrychleným tempem – každý hráč měl na partii místo třech hodin pouhých 15 minut, což pochopitelně vyhovuje spíše těm mladším. Turnajů se zúčastnila skoro stovka šachistů ze šestnácti oddílů a –světe div se – podařilo se mi dvakrát vyhrát – mně, seniorovi, který má na krku už 66 „křížků“. Potěšilo mě to a otázky byly nasnadě: Proč se tak stalo, jak je to vůbec možné ? Mladým přece patří svět, rychleji jim to myslí, jsou dravější, bojovnější…. Že by pomohly moje větší zkušenosti? Větší psychické uvolnění při hře? Lepší příprava, herní režim a taktika? Nebo od všeho trochu?

Chtěl bych svoji zkušenost zobecnit, protože je poučná a může být zároveň odpovědí na časté řeči části naší mladé generace: „Jste v důchodu, do ničeho se nepleťte, mějte péči o vnoučata, tu a tam „pokláboste“ v hospodě nebo v cukrárně, nepleťte se ani do politiky!“ Mladí často paušalizují a nechtějí vidět, že každý člověk je individualita, že někdo může být dobrým prezidentem, papežem, vědcem i umělcem ještě v osmdesáti letech (TGM zakládal republiku v 68 letech!) a někdo už je starý ve dvaceti: propadne alkoholu, drogám, nic ho nezajímá, „cloumá“ s ním leda nuda a stává se tak pro společnost nejen přítěží, ale často dokonce i nebezpečím.

Dovolím si proto vzkázat všem našim seniorům: Nedejte se zahnat do kouta, neházejte flintu do žita, nestyďte se pochlubit svými úspěchy. Bojujte s bezohlednými lidmi, kteří vás podceňují, nedejte na odporné řeči, že vás „někdo živí“. Na rozdíl od některých současných příživníků, kteří se práce štítí a žijí ze sociálních podpor, jste pro společnost za dlouhá desetiletí už svoje odpracovali (dříve dokonce i o sobotách!). Navíc máte spoustu zkušeností a podle známého přísloví, že dobrá rada je nad zlato, pomáhejte těm, kteří o to (a za to) stojí. Případným nezájmem se nedejte odradit. Lidé pyšní a hloupí vždycky byli a vždycky budou. Naštěstí jich není mnoho a také „zrají“ a mění se a mohou i po čase dospět k závěru, že je užitečné na vaše rady a doporučení dát. Dejte jim čas, nechejte to na nich a netrapte se zklamáním ani z toho, že někdy i vaši nejbližší zatím nechápou… Pochopí a snad nebude pozdě. Příkladem užitečné spolupráce mladých se starými jsou i výše vzpomínané šachové turnaje. Junior – kterého trénuji - skončil čtvrtý a pátý a za pouhý rok po zahájení tréninku dosáhl druhého největšího zlepšení ze všech hráčů šachu v České republice. Takový mladý člověk se na seniory nikdy nebude dívat „svrchu“.

Na závěr prozradím, co mi pomáhá udržovat duševní formu a „držet krok“ se životem: stále ještě lehce podnikám, zajímám se o společenské dění, jsem zastupitelem města, hodinu denně brouzdám na internetu (získávám informace a píši si s lidmi), navštěvuji kulturní a sportovní akce, zajímám se aktivně o ekologii a trvale udržitelný život, hraji šachy, hovořím s lidmi. Udržuji také svou tělesnou schránku v kondici pěšími, cyklistickými i lyžařskými výlety – prostě žiji. Tak do toho!

Je to někdy k zlosti
slýchat zkušenosti.
Nad rodiči ámen,
pak si údy zlámem.
(Zdeněk Joukl)

Není nad původnost!
Každý po ní touží:
lidé chodí přes most,
to já půjdu louží.
(K. Havlíček Borovský)

www.joukl.cz

sociální ekolog