Ztracená Anička, která již delší dobu zaměstnává stovky policistů a dalších osob, mne vedla k zamyšlení nad problematikou pohřešovaných dětí, krerých je, jak je vidět ze statistiky, každý rok téměř 10 tisíc. Nejedná se tedy o úplně okrajový problém.

Řešením není určitě zavírat děti doma, to je jasné. Z těchto 9 tisíc dětí jsou většina, 6-7 tisíc, uprchlíci z dětských domovů. Cca přes 2000 dětí se ztrácí z jiných důvodů - buď utíkají z domova ze strachu před trestem nebo se dokonce stávají obětí nehody nebo trestného činu. V případě, že dítě se stane obětí trestného činu (nebo senior nezvládne ces tu domů), v současnosti neexistuje účinný veřejný systém na vyhledání. Pro včasné nalezení je přitom důležitá každá sekunda. Nejdůležitější je proto jakákoliv okamžitá signalizace, že dítě je v nebezpečí.

Při pohledu do světa se zatím nejlepším (nikoli ideálním) řešením jeví obdoba systému sledování domácích vězňů. V praxi by to znamenalo dát dítěti náramek s modulem GPS. Ten signalizuje a zaznamenává nepřetržitě pohyb dítěte s přesností na metry. Náramek - ať už na ruce nebo na kotníku je nesnímatelný - v případě pokusu o sejmutí ihned alarmuje rodiče nebo rovnou pult centrální ochrany na policii.

V konkrétním případě to znamená, že policie může okamžitě lokalizovat místo pokusu o sundání náramku. Ve velkých městech je dojezdová doba policie kamkoli několik minut. Má tak šanci nejen zasáhnout, ale také uzavřít a pak prohledat velmi konkrétní oblast. Samozřejmě lokátor může rodič kdykoli sundat - ovšem po zadání bezpečnostního kódu.

Náramek funguje také jako nouzový telefon - například v případě nehody - dopravní nebo úrazu v přírodě může dítě či senior zavolat nebo zmáčknout nouzové tlačítko, které na příslušném místě opět vzbudí poplach a přivede pomoc. Tlačítka jde ale také vypnout - u menších dětí by hrozily časté falešné poplachy.

Nejnovější lokátory se navíc neorientují jen pomocí GPS, ale také počítají polohu pomocí signálů GSM - to umožňuje lokaci i v místech, kde má GPS odchylky nebo nefunguje vůbec (tunely atp).

Lokátor, který toto umí, stojí dnes okolo 5000 korun a komerční služba, která ho sleduje, cca 1800 Kč. Není ovšem problém s pomocí dodaného software si vyhledávat a lokalitzovat doma na vlastním počítači. Dnes tak už funguje Iphone - pomocí služby zdarma "Find me" si můžete na počítači najít kdykoli svůj IPhone s modulem GPS. To je praktické nejen v případě krádeže nebo ztráty, ale můžete lokalizovat i své dítě s telefonem.

Veřejně podporovaný systém lokalizace dětí a mentálně postižených dospělých a seniorů by přinesl výraznou pomoc. Připomínám, že také jako prevence. Většina přepadení dětí se děje v odlehlých místech, kde si je násilník jistý a bezpečný. Vědomí, že dítě je stále dohledatelné a v případě sejmutí náramku se alarmuje policie by, věřme, alespoň část deviantů odradilo. V každém případě by ale pomoc přišla dětem rychleji a byla by přesnější než dnes.

Jediný protiargument, který mě napadá, jsou možné falešné poplachy způsobené nesprávnou manipulací. Ani sto falešných poplachů však nevyváží jeden zachráněný život. To k morální stránce. Řekněme, že ani finančně by to ztrátové nebylo - k hledání dětí, seniorů a postižených se dnes používá (a často marně) drahá technika (vrtulníky s termovizí), policisté, hasiči a stovky dobrovolníků. Ukázkový příkladem nákladnosti a nedostatečné efektivnosti současného systému je právě aktuální případ ztracené Aničky.

Veřejná podpora může mít několik forem. V prvé řadě například velký hromadný nákup lokátorů - jejich cena by se dala v takovém případě srazit určitě na polovinu, ne-li víc. Stát by pak lokátory prodával za nákupní cenu - a téměř nic by tak netratil. Další je podpora vývoje software na míru nebo nákup hotové licence - to je v řádu maximálně statisíců.

Poslední, ale snad nejvíce zásadní, by byla podpora "centrálních pultů ochrany" kde by stálá služba v případě poplachu alarmovala policii.

Co si myslíte o této problematice vy ? Napadá vás nějaké další řešení ?

Převzato z Okamura.blog.idnes.cz se souhlasem autora