Neznásilňujme svědomí a nenuťme lidi k očkování. Lepší je nedokonalá společnost se svobodou než dokonalá, ale bez ní

Frustrace z toho, že pandemie stále ne a ne být za námi, vede mnohé vzdělané, osvícené a pokrokové lidi k přesvědčení, že očkování proti covidu by mělo být povinné. Mýlí se.

Má mít stát právo nutit lidi pod hrozbou trestu vpíchnout si do těla nějakou substanci, když si to oni nepřejí? Je veliký morální rozdíl mezi státem, který vám několik vyjmenovaných věcí negativně zakáže (například heroin; přičemž vše, co není zakázáno, je automaticky povoleno), a státem, který vám věci pozitivně přikazuje, nařizuje. To první je slučitelné se svobodnou společností, to druhé – čím je příkazů více, tím se svobodou slučitelné méně a méně. Stát, který by měl moc vám nařizovat si do těla vložit cokoli, co on chce, by byl státem nebezpečným vždy, a taky kráčejícím na cestě stát se všemocným a tyranským.

Jsem nadšeným stoupencem očkování, nechal jsem se proti covidu dvakrát očkovat a už teď se těším na vakcínu třetí. A mohu dosvědčit, že ani po dvou dávkách mě neovládají nanoroboti Billa Gatese; nezačal jsem například vykřikovat, že „není Bohyně kromě Matky Země a Greta Thunbergová je její prorokyně“. Kdybych však začal odříkávat šahádu „není Bohyně kromě Země a Greta její prorokyní je“, budete aspoň vědět, že to už nejsem já, nýbrž můj korpus nanoroboti Billa Gatese ovládají… Ale tam nejsme.

Ať si odpůrci připlatí

Výhody očkovaní jsou jednoznačné: očkovaní mají větší pravděpodobnost, že se nenakazí, než neočkovaní. A mají taky solidně větší pravděpodobnost, že pokud se nakazí, budou mít mírnější průběh než neočkovaní. Měřeno na velkých číslech, očkovaní mají větší šanci, že covid přežijí. Proto se očkujte.

Ale mnozí to neudělají. Co s nimi? Máme je k tomu donutit silou? Ne.

Nakazit se totiž mohou očkovaní stejně jako neočkovaní, byť očkovaní méně pravděpodobně. Tedy očkovaní i neočkovaní mohou přenášet covid. Když očkovaný přenese infekci na očkovaného, ten to snáší lépe než neočkovaný. Když na neočkovaného, ten kvůli vlastní hlouposti trpí více. Když neočkovaný nakazí očkovaného, ten díky očkování to v průměru snáší lépe; když neočkovaného, ten hůře, ale může si za to sám.

Když stát dává všem k dispozici vakcíny z veřejných prostředků, a někdo dobrovolně této výhody nevyužije, čímž představuje vyšší riziko pro sebe i pro druhé, a nakonec bude potřebovat intenzivní nemocniční péči, pak je adekvátní, aby stát od něho za pobyt v nemocnici určitý poplatek vyžadoval. Očkovaný udělal všechno správně, ale když měl tu smůlu, že se nakazil a leží v nemocnici, stát mu zajistí péči bezplatně. Neočkovaný měl taky možnost získat vakcíny zadarmo, ale rozhodl se je nevzít. Pokud tedy představuje zátěž pro nemocniční péči, měl by si připlatit.

To je princip svobodné společnosti: nikoli pod hrozbou trestu lidi přinutit se očkovat, a tudíž znásilnit jejich svobodu a svědomí, nýbrž jim ukázat, že když se chovají pošetile, představují břemeno i pro ostatní, a tedy měli by nést část nákladů své léčby.

Tento princip svobody by měl platit i pro zaměstnavatele a provozovatele veřejných služeb: zaměstnavatelé (včetně státu) mají mít svobodu dát si podmínku, že jejich zaměstnanci mají být očkováni, anebo si práci hledat jinde. Taky majitelé restaurací, hospod, hotelů mají mít svobodu se rozhodnout, že obslouží pouze očkované. Stejně tak dopravci a podobně.

Jednalo by se o prolomení antidiskriminačního principu, což by bylo o. k., protože ten princip je omezováním svobody smlouvy a spolčování. Ale abychom byli poctiví, tu samou svobodu musíme uznat i neočkovaným, tudíž neočkovaný zaměstnavatel či majitel a poskytovatel služeb by měl mít taky svobodu zaměstnat či obsloužit jen neočkované. To je princip svobodné společnosti.

Zvažme však povinné očkování, tj. pravomoc státu všem nařídit, že si musí nechat do sebe vpíchnout to, co stát chce. Nemáme to už teď? Povinné očkování dětí? Ne, rodiče to mohou odmítnout, jak potvrdily soudy. Pacient má právo odmítnout léčbu, pak má tedy nutně i právo odmítnout prevenci, kterou očkování je. Takže ne, tuto právní povinnost tady nemáme.

Na cestě ke sledovacímu státu

Ale zvažme, kdybychom měli. Stát vám do těla vpraví implantát, který bude sledovat hladiny látek ve vaší krvi a bude vám i státu hlásit, co máte a nemáte jíst. Nebylo by to skvělé? Taky by sledoval vaši polohu a hlásil vám i státu, kam nemáte jít. Taky by odhalil ty, kteří se pohybují tam, kde nemají. Nebylo by to báječné? Taky by zpětně dohledal vrahy, násilníky a zločince podle toho, kde a kdy byli. Nebylo by to fantastické?

A zástupy ochotných, užitečných idio.., ehm, intelektuálů by to obhajovaly stejně, jako to v minulosti jiné zástupy obhajovaly vždy, když se stát domáhal nových pravomocí nad lidmi. Byl by to dokonalý sledovací stát. Si Ťin-pching by měl z nich i z takového státu radost. Ne. Raději nedokonalá společnost se svobodou (i pro blbce) než (zdánlivě a falešně) dokonalá společnost bez svobody.

Autor je publicista působící v Občanském institutu