Z cyklu Laciné ekonomické pravdy, co nechcete slyšet

Znáte legendu o kurvítku? Někteří lidé v legraci říkají, že současná technika obsahuje takovou součástku, zvanou "kurvítko", která způsobí, že se přístroj po nějakém čase porouchá, ideálně týden po záruční době, a vy si musíte koupit nový. Někteří to myslí zcela vážně a věří v to, že výrobci něco takového do přístrojů montují, aby, lumpové, zvýšili svoje zisky a donutili nás kupovat si stále nové a nové šmejdy, co nic nevydrží, lidi nemají na jídlo a práce není…pardon, byl jsem před chvílí na Novinkách, tak mi to asi utkvělo.

Ne že by kurvítko neexistovalo. V prototypech mobilních telefonů opravdu bývají součástky, které prototyp po několika měsících znefunkční a vy můžete celé zařízení zahodit. Ale to není proto, aby jich výrobci prodali víc, to je proto, aby se prototypy neprodávaly na černém trhu.

V běžně prodávaných mobilech taková součástka ale není. Tedy – jak se to vezme. Dalo by se říct, že tam je kurvítko celý ten přístroj.

Je to jednoduché a platí to všude: Chcete udělat něco, co vydrží dlouho a pokud možno bez údržby? Musíte použít dražší materiál, náročnější proces, dražší postupy. Chcete to levně? Něco musíte ošidit. Zažil jsem situaci, kdy výrobce poptával čidla. Dodavatel nabízel: "Dodáme čidla takových a takových kvalit za pět dolarů kus." Výrobce trval na tom, že čidlo musí stát maximálně dva dolary. Takže se hledal kompromis: ušetřilo se na materiálu, na krytí, na testování, jen aby byla cena nižší. Dodavatel říkal: Nebude to mít ale ty špičkové parametry! Výrobce ale odpověděl, že to nevadí, že oni se musí vejít do celkové ceny výrobku, protože zákazníci po nich chtějí co nejnižší cenu, i kdyby měla klesnout kvalita.

Zapamatujte si to: Co nejnižší cena, i kdyby to měla odnést kvalita. Vidíme to denně: v obchodech zelenina druhé jakosti, protože je levná. Co na tom, že je nahnilá, to se vykrájí! Na dovolenou co nejlevněji – co na tom, že do hnusného hotelu: jsme u moře a moc to nestojí! Kvalita je nadstandard a platí se za ni.

Samozřejmě že výrobce dokáže vyrobit mobil, který bude fungovat deset let bez zaváhání. Bude stát padesát tisíc – a bude ho mít pár lidí. Chcete mobil, co si můžete dovolit? Prosím, dostanete ho – ale za dva roky odejde.

Ano, je pravda, že většina spotřební elektroniky je šunt, co se za dva, tři roky přepálí, doslouží, zdechne a můžete ho vyhodit. Ale zase – máte to levný! Jasně že je možné použít robustnější materiály, součástky s vyšší výdrží, baterky s větší kapacitou – ale bude to stát mnohem víc, a to nezaplatíte. Ani já bych si to nekoupil. Výběr je jasný: Buď budeme mít všichni televize, mobily, počítače a auta a smíříme se s tím, že je každé dva roky (či pět let) vyměníme, nebo si koupíme jeden mobil, co vydrží spolehlivě patnáct let, ale bude stát třeba těch třicet tisíc. Představte si sami sebe, jak máte patnáct let jeden a tentýž mobil. Chcete? Asi ne…

Důležité je podotknout, že dražší neznamená kvalitnější. Mobil za 20 tisíc nemá proti tomu za pět podstatně lepší součástky, army grade nečekejte. Kdo máte třeba iPhone, víte, že se rozbije stejně snadno jako LG za pět tisíc. Za peníze navíc jste si nekoupili lepší zboží s kvalitnější elektronikou. Za ty peníze navíc jste si koupili především společenský status a víru v to, že si na vás ostatní lidé přenesou pozitivní klišé, spojená se značkou. Třeba že jste kreativní.

Holt výrobce ví, že má ze zákona záruční dobu dva roky, tak použije součástky, jejichž životnost je něco přes dva roky, a k tomu tlačí náklady co nejníž. Pozitivní efekt (jak pro koho) je ten, že vývoj technologií může jít rychleji dopředu. Během těch dvou let se technologie zase o kus posune a vy si koupíte za stejnou cenu další křáp, co má víc funkcí. Takový je tlak trhu. Blbé je, pokud byste chtěli radši ten druhý model, tj. jeden stroj na půl života. S vámi trh moc nepočítá. Stejně tak jako nepočítá moc s těmi, co by radši zeleninu první jakosti nebo s těmi, co by chtěli nadzvukovým letadlem do Austrálie.

Ostatně tohle je věc, kterou jsem nechápal: Proč ještě nemáme nadzvuková letadla na dálkové lety? Je to snad tak drahé, nebo jsou letecké společnosti vydřiduši? Tak samozřejmě, jsou vydřiduši a snaží se do jednoho Boeingu či Airbusu narvat co nejvíc řad sedadel, ale na druhou stranu je tlak cestujících jasný: Radši poletí čtyři hodiny do Egypta namačkaní, ale levně, než by tam letěli pohodlně, za poloviční čas, ale (třeba) za čtyřnásobné peníze.

Zkrátka - kurvítko není nějaká reálně existující součástka. Kurvítko je ve skutečnosti touha střední třídy po spotřebních věcech. Chce mít televizi, auto, mobil, tablet, čtečku, počítač, pračku – má je. Ano, dlouho to nevydrží, ale konzumní společnost postulovala diktát nutnosti toto všechno mít, i za cenu toho, že to bude levné a na rozsypání.

Občas si představuju, jak by se lidé tvářili na svět podle jejich přání. Měli bychom televize, co fungují dvacet let, mobily na deset let… ale vy byste měli třeba jen jednu z těch věcí. Brali byste to?