Přístup k imigrační krizi - přiměřená sebeobrana - pozitivní diskriminace - výchova dětí v „moderním“ pojetí - mohlo by se říci, že tyto věci nemají na první pohled nic společného a jejich řešení vychází z různých principů. Pokud se však na celou problematiku podíváme podrobněji a zároveň v širších souvislostech, objevíme společného jmenovatele, který možná někoho překvapí.

Rozeberme si tyto fenomény jeden po druhém a začněme třeba tím posledně uvedeným:

Výchova dětí a mládeže

Životní postoje nejmladší generace neovlivńuje pouze náplň učiva a vštěpování správného světového názoru v rámci multikulturní výchovy, ale i samotný přístup k dětem podle nových revolučních metod. Jedná se o zprvu rozumnou snahu o změnu - z pozic přísné rákoskové metody, která zbytečně traumatizuje a svazuje tvůrčí potenciál. V dnešní Evropě se však pomalu dostáváme do opačného extrému, kdy se plácnutím přes zadek rodič dopouští týrání. Největším traumatům jsou pak vystaveni učitelé, a to nejen od některých asociálních adolescentů, ale především od zaváděčů „nových pořádků“, kteří ve svatém nadšení prosadit svoje teorie ztratili kontakt s realitou. Ta nás poučuje o tom, že co platí na jednoho, nemusí platit na druhého a na sociopata už tuplem ne. Na současném stavu má tedy vinu chybný systém a nikoli to, že nová generace je jaksi horší ze své podstaty, což prohlašovali už někteří Řekové za časů Perikla. Máme ovšem problém s novým optickým klamem, který tento pesimistický pohled může navozovat - v době informační exploze a krizí všeho druhu se povahy lidí více diferencují a přestože v průměru se toho příliš nemění, Gaussova křivka se nám poněkud zdeformuje: Vpravo od jejího středu nám přibývá jedinců s vysokým etickým profilem a zájmem o duchovní hodnoty, zatímco nalevo se pro změnu hromadí více toho... řekněme méně hezkého. A kohopak je asi více vidět a slyšet? Meditujícího bhaktijogína nebo agresivního blba s dlažební kostkou?

Právě proto je potřeba více diferencovaný přístup s podporou těch prvních a nulovou benevolencí k oněm projevům na opačné straně spektra, která zákonitě vede ke škodě a omezení pro všechny ostatní. Většinou však vidíme pravý opak a stačí několik málo problémových žáků, aby znemožnili kvalitní výuku pro většinu těch druhých, co o ni mají zájem. Problémového chování přibývá a s ním přibývá i počet různých „specialistů na problémové chování“.

Pozitivní diskriminace

Metoda, která se již dávno ukázala kontraproduktivní a schopnou v důsledku účinně škodit nejprve většinové společnosti a poté i těm všemožným menšinám, které si předsevzala „chránit“.

Příslušníci těch menšin, kteří měli zájem se integrovat, se integrovali už dávno a bez oněch začleňovacích programů, na které jsou vynakládány astronomické sumy. Integraci naopak brání benevolence k patologickému chování a nepochopitelná podpora populačního růstu jedinců závislých na sociálním systému - natalita jako výdělečná činnost. Toto systémové nastavení pak dokáže demotivovat i ty příslušníky „menšiny“, kteří by mohli mít určitou snahu. Jakákoli nevole a kritika tohoto stavu ze strany lidí majících praktickou zkušenost je nelibě vnímána především těmi, již jsou před realitou schováni za zdmi svých kanceláří.

Výsledkem je pouze ohromná naštvanost značné části většinové společnosti, která je interpretována pomocí různých „ismů“ a jiných oblíbených zaklínadel, a na druhé straně psycho-sociální propad a prohlubující se odcizení u „pozitivně diskriminovaných“. Těch, spolu s patologickými jevy přibývá a s nimi přibývá i počet příslušných „specialistů“ a „neziskových“ organizací.

Přiměřená sebeobrana

Značně odporující přirozenému stavu a reakcím živého organismu vystaveného vnějšímu útoku. Z logiky věci bychom mohli vyvodit pravidlo, že aby mohla být obrana účinná, měla by zabránit dalšímu útoku. V lepším případě tak mohl útočník za (ne až tolik) starých časů dostat takovou nakládačku, aby ho to příště už ani nenapadlo. Pak někoho ale napadlo ošetřit tuto záležitost paragrafovým zněním.

Původní záměr měl snad poukázat na neadekvátnost situace, kdy máme právo umlátit palicí toho, kdo nám snad omylem šlápl na nohu. Patrně „gravitační zrychlení“ této hutné myšlenky vedlo postupem času k opačné absurditě, kdy je sice povoleno se bránit, ale musíme přitom dávat veliký pozor, abychom útočníka nezranili. Tím je účinnost naší obrany od počátku zásadním způsobem paralyzována. Tedy pokud se nechceme vystavit riziku trestního stíhání a mnohého zábavně-poznávacího putování po soudech. To navíc v lepším případě, neboť na práva útočícího pachatele se z podivných důvodů pohlíží s většími sympatiemi než na práva napadené oběti, která někdy nese trestní odpovědnost jen za to, že se nenechala zmlátit do bezvědomí.

Můžeme se jen dohadovat, zda je pro stát nebezpečnější agresivní sociopat s nutkavou potřebou útočit nebo člověk odhodlaný se bránit. Každopádně realita a přirozený stav věcí jsou pomocí paragrafů pokrouceny stejně jako páteře jejich vykladačů. A opět jejich počet utěšeně roste.

Imigrační krize

O tom již bylo napsáno mnoho, takže jen stručně:

- Ideály multikulturalismu sice již dávno selhaly, ale setrvačností se prosazují hlava nehlava bez ohledu na skutečnost.
- Pokus o „pomoc za každou cenu“ nadělal zatím víc škody než průměrný kobercový nálet.
- Čím více se investuje prostředků, které končí na kontech všemožných institucí, stav se rapidně horší. Místo přísnějšího postupu proti narušitelům jsou vymýšlena plošná opatření, která omezují svobodu původních obyvatel.
- Odpůrci tohoto pochodu do záhuby jsou ostrakizováni jako nežádoucí osoby, zatímco obr na hliněných nohách preferuje ty, kteří mu pomáhají s jeho „asistovanou“ sebevraždou.

-----------------------------------------------

A nyní se podíváme na hlavní principiální abnormality obsažené v předchozích případech:

a) Zásadní překroucení původní myšlenky, pokud vůbec byla brána vážně těmi, kteří ji propagují.

b) Výrazné, až naprosté odtržení od reality vedoucí až k ignorování zjevných faktů.

c) Maligní nárůst výkladové dokumentace, nových odborných termínů a profesionálů v příslušných oborech.

d) Setrvalý problém nebo i zhoršování situace v daných oblastech navzdory (nebo kvůli?) skutečnosti uvedené v bodu c.

e) Minimální zájem na dodržování našich původních, přirozeně vzniklých a zavedených civilizačních pravidel u jedinců, kteří je primárně porušují, i na jejich vymahatelnost. Naproti tomu velká nevole vůči těm, kdo se domáhají nápravy a požadují pacifikaci těch, co pravidla soužití překračují. (především kvůli skutečnosti obsažené v bodu c)

e)) To zákonitě vyvolá u pachatelů vědomí beztrestnosti a u těch, kteří by si dovolili jim bránit, naopak strach, že budou potrestáni.

Že tento systém pracuje na svojí vlastní brzké destrukci, už moc lidí nepřekvapuje. Příznačné ovšem je, že o to usiluje na několika frontách zároveň. Všímejme si proto všech těchto příznaků, abychom pak nebyli překvapeni, co dokáže jev zvaný synergie. Všímejme si jich jako větví, které si systém pod sebou řeže – a někdy i našema rukama...

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)