aneb Další Nečasův zářez

V souvislosti s návrhem na jmenování Roberta Pelikána do Rady ČTÚ mě nic tak nepobavilo, jako článek Istvána Léko na serveru Česká pozice Kuba vytřel zrak lobbistům i politikům. Do Rady ČTÚ posílá právníka Pelikána.

Proč mě to tak pobavilo? Protože v zákulisí telekomunikačního byznysu rezonuje informace, že Pelikán ve skutečnosti není nic jiného než čistokrevný produkt právě lobbistů. Lobbistů PPF. Té PPF, která se hodlá ucházet o pozici čtvrtého operátora. Ano, může to být pomluva od konkurence. Některé indicie ovšem svědčí spíše o opaku. V cestě totiž stojí dosavadní člen rady Zdeněk Švrček (ODS), respektive jeho ambice být do rady jmenován i další funkční období. A právě jemu lobbista PPF Vladimír Mlynář, ano, ten Mlynář, jako "bolestné" nabízel "náhradní" zaměstnání. Stejně jako předtím ministr Kuba, který chtěl Švrčka "upíchnout" do dozorčí rady ČEPS. Švrčkova reakce však byla, že je to naprostý nesmysl, co by v ČEPS, proboha, dělal, když energetice vůbec nerozumí, zatímco telekomunikacím se věnuje v nejrůznějších odborných i politických pozicích už 15 let.

A propos. Pro koho že to pracuje Pelikánova advokátní kancelář? Hádejte!

Istvánu Léko se však podařil ještě jeden tragikomický kousek. Píše: "Robert Pelikán je morálně nezpochybnitelnou osobou, pochází se slavné pražské právnické rodiny – oba rodiče jsou významní čeští právníci." Vážně? V hlavě se mi okamžitě vybavil starý příběh.

Hlavou té slavné pražské právnické rodiny totiž není nikdo jiný než Dragutin Pelikán, docent marxismu-leninismu na katedře vědeckého komunismu, člověk, který po Únoru na Právnické fakultě UK napráskal mého otce. Udal ho za to, že je buržoazního původu. Otcův táta, můj děda, totiž měl prodejnu ojetých vozů a jednoho zaměstnance. Zřejmě ho vykořisťoval. Tátu vyhodili. Jeden den to byl nadějný jurista, druhý den přidavač na stavbě.

Jenže tahle historka je ve skutečnosti ještě půvabnější. Svět je totiž malý a život občas píše prazvláštní příběhy. Moje babička Josefa Štěpánková byla velmi zbožná žena a do své křesťanské lásky v bídných poválečných letech zahrnula i nemajetného kamaráda svého syna. Každý den proto připravovala dvě svačiny. Jednu pro syna, druhou pro jeho kamaráda. Pak kamarádi dostudovali gymnázium a oba nastoupili na právnickou fakultu. Do toho přišel Únor.

Znovu se bývalí kamarádi potkali až v osmašedesátém, kdy mého otce rehabilitovali, a v dospělém věku mohl dostudovat. Muselo to tenkrát na chodbě Právnické fakulty Univerzity Karlovy být prapodivné setkání. Dragutin, který mezitím udělal akademickou kariéru, nejdříve dělal, že Frantu nevidí. Pak ho ale rychle zatáhl do své kanceláře a spustil vodopád slov: "Franto, promiň, to víš, byli jsme kluci. Kácel se les a lítaly třísky." Táta mu tenkrát odpověděl: "Ano, byli jsme kluci, ale mě to stálo dvacet let života."

Tož tak. A pak nějaký novinář píše cosi o slavné právnické rodině. No nepřizabili byste ho?

Ale zpátky k ČTÚ. Chystá se aukce volných kmitočtů, jde o obrovské peníze. Mnozí žijí v přesvědčení, že klíčem k nim je právě Rada ČTÚ. Zájmové skupiny a jejich lobbisté, píáristé a spříznění politici se zastřelují už více než rok. Jednu demagogii stíhá ještě větší demagogie. Vše je dovoleno. Ministr Martin Kuba (teď přesně nevím, jestli za ODS či za PPF), neustále vykřikuje cosi o politických trafikantech. To je obzvlášť půvabné od ministra průmyslu a obchodu, který je původní profesí anesteziolog a jehož jedinou politickou kvalifikací pro zastávaný post jsou návštěvy v restauraci Hubert na Hluboké.

Oslavné články jsou nachystány předem. Ministr na čtrnáctou hodinu svolá tiskovou konferenci k problematice ČTÚ. A hle, už ve 14,20 visí na serveru iHned.cz dlouhý článek včetně životopisu nově navrženého člena rady. Z kterých že to novin přišel Kubův minulý nominant a spojenec? Ano, hádáte správně. A tak už jen pro jistotu ještě mrknu k Pelikánovi na facebook. No vida, přítel Malý. Vše do sebe zapadá.

A tak přicházejí přátelé přátel a kamarádi kamarádů. O jejich skutečných vazbách, motivech a závazcích sice nikdo nic neví, ale o to víc tomu kdekdo tleská. Vždyť přece nahrazují politické trafikanty. Závěrem ještě gratulace Nečasovi a Kubovi. Na pažbu likvidace vlastních lidí si mohou vyrýt další zářez.

29. 8. 2012

Autor byl v letech 2006 – 2011 členem Rady ČTÚ.

www.petrstepanek.cz