3.12.2020 | Svátek má Svatoslav


SPOLEČNOST: Norská lekce

10.10.2015

Hysterická kampaň, která vypukla po posledním vývoji v kauze „Michaláková“, je obrovská. Překvapivé je, že se do ní kromě obvyklého bulváru zapojili i vrcholné instituce České republiky. To, že se do kampaně zapojili majitelé červených trenek (bez ohledu na ústavní funkci či politickou příslušnost), překvapivé není. Ti už mnohokrát ukázali, že pokud si můžou u plebejské části české společnosti jakkoliv zvýšit svou popularitu, tak neváhají. To, že se do této kampaně zapojilo i ministerstvo zahraničí, překvapivé (a ostudné) je. Zkusil jsem se na celou věc podívat bez emocí.

Norsko je vyspělá země s rozvinutou společností. Ochrana dětí je v Norsku na vysoké úrovni. Děti jsou chráněny v maximální míře, a to dokonce i před svými rodiči. Je k nim přistupováno jako k suverénním bytostem, které nejsou ani hračkami, ani vlastnictvím svých rodičů. Norský Barnevernet by paní Michalákové rozhodně neodebral děti bez příčiny. To se v demokratické společnosti, jakou norská společnost bezesporu je, prostě stát nemůže. To, že Barnevernet o důvodech mlčí, je jen důkaz jeho profesionality a snahy o maximální snahu děti ochránit. S Barnevernetem lze i plně souhlasit v tom, že jeden z důvodů odebrání dětí je medializace případu v České republice. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se děti s paní Michalákovou vrátily do České republiky? Bulvár by zcela jistě brutálně využil všech svých možností zvýšit svou sledovanost či náklad. Paní Michaláková by si určitě světla refektorů užívala. Užívaly by si to ale i její děti? Opravdu si někdo myslí, že by mohly normálně vyrůst a v budoucnosti vést normální život? Při agresivitě našeho bulváru je to v podstatě vyloučeno. Barnevernet se podle norských zákonů a po důkladném zvážení všech okolností rozhodl, že pro děti paní Michalákové bude lepší, když nebudou vyrůstat s rodiči. Ať se to paní Michalákové líbí, nebo ne.

Michalákovi se rozhodli žít v Norsku. Pokud se tak dobrovolně rozhodli, měli i akceptovat v Norsku obvyklé standardy chování. Mimochodem, to je přesně to, co my všichni (a nejhlasitěji nositelé červených trenek) požadujeme od přistěhovalců, kteří se rozhodli žít v České republice. A mimořádně přísná ochrana dětí v Norsku k těmto standardům nepochybně patří. Musíme si uvědomit, že vývoj společnost v Norsku se nachází na úplně jiné úrovni než u nás. Co nám připadá normální, může být v Norsku naprosto nepřijatelné. Zní to tvrdě. Kdyby se ale Michalákovi v Norsku chovali ke svým dětem tak, jak to tamní společnost vyžaduje, nikdo by jim nikdy děti neodebral.

A nakonec si dovolím lehce přehánět a jako příklad použiji fiktivní situaci. Somálské rodině, žijící v České republice, byly odebrány dcery „jen“ proto, že je rodiče chtěli podrobit obřízce. Ta je v Somálsku naprosto obvyklá. Somálský president poté zrušil českému velvyslanci pozvání na oslavu vzniku Somálska. Chránili by naši nositelé červených trenek v tomto případě stejně vehementně práva somálské matky na její děti a trvali by na tom, že se děti se svou matkou můžou vrátit do Somálska?

Somálsku se omlouvám, to by se takhle buransky určitě nezachovalo.

Stejně jako naprostá většina ostatních nemám dost informací o tom, co se u Michaláků doopravdy stalo. Chtěl jsem jen všechny požádat, aby důvěřovali demokratickým institucím, které tyto informace mají a jejich rozhodnutí respektovali. Vyvolávat vášně ve společnosti a dokonce i diplomatické třenice bez znalosti faktů, ale jen na základě podivných emocí, je známka populismu a buranství.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.