Když jsme před 19 lety vstupovali do kampaně před prvými svobodnými parlamentními volbami, po více než půl století diktatur, měl jsem nepochybný pocit zásadního rozšíření svobody a debaty o možném dalším vývoji země. Když se dnes rozhlédnu na vstupu do evropských a posléze parlamentních voleb, mám pocit opačný, tedy zúžení prostoru debaty, evropských témat i budoucího vývoje. Dokonce mimo volební kampaň debatujeme více a k věci než v hrubé negativní kampani.

Přelidněné stánky na knižním veletrhu minulý víkend na pražském výstavišti mi připomněly časy, kdy byla kniha náhradou veřejného života a únikem před úděsnou a negativní komunistickou propagandou.

Zažíváme tedy znovu neokomunistickou propagandu?

Myslím, že tak jednoduché a špatné to není. Přinejmenším současnost není jednohlasným monologem. Máme monologů více. Ovšem bolševický říz argumentů a úroveň lhaní a demagogie paralelu snese.

Jádrem pudla je podle mne negativní kampaň. Zatáhla ji k nám americká kampaňová firma PSB, kterou si najala ČSSD před minulými parlamentními volbami v roce 2006. A protože jsme na ni nebyli zvyklí, velmi rychle zabrala a ODS, která byla zejména v terčové zóně, na ni dodnes nenašla odpověď. Přes velký náskok modří v parlamentních volbách vyhráli jen těsně, v krajských pak byli poraženi na hlavu a plošně. Dnes je patrné, že ODS přijala výzvu a vyrazila s negativními kampaňovými prostředky rovněž. Po mém soudu je to chyba, ale je to chyba opět ODS.

Negativní zastrašování voličů ale kontaminovalo českou politiku plošně a do hloubky. A tak nás dnes straší nejen úšklebek George Bushe s Topolánkem a Zahradilem z ošklivých billboardů ČSSD, ale i deformovaný obličej Jiřího Paroubka nebo Davida Ratha jako ničitelů české země z plakátů ODS. Jiná dáma se hrdě hlásí ke svému komunistickému zázemí a pouští na nás po bolševicku hrůzu ze sudetských Němců a hrozí bezmála okupací českých zemí invazí Evropské unie, jakkoli bez reptání seděla pět let v Evropském parlamentu. Jiní nám zase vyhrožují ztrátou suverenity a nadvládou evropských mocností, ačkoli je hlavní zásluhou Evropské unie, že nás ochrání právě před nadvládou a rabováním lidí, jako jsou tito kandidáti.

Společným jmenovatelem zastrašování je, že jsme malinká a bezmocná zemička, kterou dotčení v zájmu nás všech ochrání před nastupujícím nepřítelem. Nevolte svobodně, říká se nám, volte ve strachu, v obavách a v úzkosti z katastrofy způsobené těmi druhými.

V negativní kampani se vůbec nemluví o tom, co kdo bude a chce dělat, ale o tom, co zničí a způsobí za škodu ten druhý. Je to tak trochu jak ve venkovské jednotřídce – hodně překřikování, vzájemného obviňování ve snaze se představit jako jediný adept povýšení.

Negativní kampaň vzbuzuje komplexy méněcennosti a sází na ně. Potlačuje rozum a cíleně vyvolává strach a nenávist. Negativní kampaň v českém duchu svobodu voleb poškozuje a ničí občanské sebevědomí. Samozřejmě, jde o to, zda si toto omezení necháme vnutit nebo se budeme rozhodovat svobodně podle vlastních představ a preferencí. Účelem negativní kampaně je právě takové svobodné rozhodování znemožnit. A mimochodem, co asi vyhovuje dotčeným politikům, že se nemůžeme bavit o tom, kolik miliard nákladů na předsednictví bylo promrháno pádem vlády a jak drahé budou škody na našem evropském dobrém jménu. Nemůžeme se bavit o tom, proč prezident zřejmě obstruuje a podkopává své plnění řádných ústavních povinností v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Nebudeme se bavit o tom, proč nám někdo znemožnil čerpání evropských fondů v krizi a dostupnost několika set evropských miliard. Nebudeme se bavit ani o tom, proč česká média neotevřou svobodnou diskusi, ale zato jsou hlásnou troubou extrémistických pochodů a rasistických akcí. A že nás to stojí na výdajích za policejní zákroky desítky milionů, což jsou státní výdaje na další negativní politickou kampaň extrémistické strany, zřejmě nikomu nevadí.

Byl jsem v dobrém rozpoložení, když jsem minulou sobotu celou hodinu podepisoval knihu na veletrhu a bavil se s návštěvníky. Viděl jsem řadu dalších dobře naladěných lidí, kteří prezentovali své knížky a myšlenky, které nám dnes v politice tolik chybí. Když jsem ale vyšel ven, uvědomil jsem si, zda mne náhodou někdo opět nechce po letech vytlačit z veřejného života a uzavřít na chalupu do světa knih a úzkého kruhu přátel, do rezignace na veřejný politický diskurs a volební kampaň jako soutěž programů, vizí a myšlenek namísto negativního napadání soupeřů.

Je na čase začít o české politice mluvit pozitivně a z tohoto hlediska ji pečlivě zkoumat a hodnotit. Jinak se z toho negativního svinstva politiky bez programu a bez vize nedostaneme a nebudeme svobodní. Na závěr bych mohl napsal po česku: Nezkusíme to? Ale řekněme si to raději západoevropsky: Pojďme to udělat.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 a autorově blogu na www.aktualne.cz