V prosinci má parlament projednávat novelu občanského zákoníku, která by umožnila tzv. manželství dvojic stejného pohlaví. Pro jejich propagátory mám dva body k úvaze. Týkají se terminologie a rozšiřování vlivu státu.

Výtah z návrhu změny Občanského zákoníku (PS)

Bod první:

Prosím vás, buďte fér! Nazvěte si to jinak.
Nepoužívejte termín manželství pro něco jiného, nežli je svazek muže a ženy. Což je velmi dobře historicky definováno.

Pokud chcete toto zpochybňovat, pak relativizujete veškerou společenskou terminologii.

Někteří se snažíte bagatelizovat tento terminologický posun paralelou s pojmem „malinová limonáda“, která neobsahuje žádný citrón, přesto se nazývá limonáda. Obdobně, dle vás, jako se název limonáda začal používat i pro malinovku, která neobsahuje citron, je možno provést terminologický posun i u manželství a používat ten termín i pro svazky, které neobsahují prvek opačného pohlaví. Dle vás.

Pak mi ale prosím řekněte, jaká zákonná práva a povinnosti má ta pravá citronová limonáda? Jaká jí dává stát privilegia oproti minerálce, toniku, pivu, mléku, vínu, vodě, kafi, malinovce, gazírovanej vodě, absintu, kofole, sprite, medovině, sodovce, ... a vůbec oproti všem ostatním nápojům? A jaké jí ukládá povinnosti? Třeba starat se o své bublinky? Mít vyváženou sladkost a kyselost?

Nic? Zákon – tím pádem stát – se snad o citronovou limonádu nestará? Nijak ji neprivileguje? V občanském zákoníku jí nedává žádná práva a povinnosti?
Pak ale vaše paralela kulhá na všech pět nohou. Vždyť u tzv. zrovnoprávnění manželství a homosexuálních svazků jde právě o vztah ke státu a státu k nim. O nic jiného.

Prosím, pochlapte se. Vymyslete nějakou terminologickou paralelu z oblasti společenské. Najděte termín z živé společnosti, kterému byl posunut význam tak, že znamená něco jiného, než dříve. A pak mi tvrďte, že to byl posun k lepšímu.

Nevíte? Já vám tedy pomohu. Předefinování společenských termínů se děje. Bohužel.
Stačí označit normálního ekonomického imigranta jako uprchlíka, a už má jiný status a jiný nárok na přístup státu.

Také stačí předefinovat termín solidarita, který znamenal dříve dobrovolnou záležitost. Nově to aktivisté i někteří politici deklarují jako povinnost. A hnedle může Unie začít přijímat a vynucovat opatření na zajištění solidarity (viz str. 6 tohoto návrhu evropského rozhodnutí o kvótách na azylanty).

Nebo taková sdílená suverenita. Význam slova suverenita se přidáním adjektiva posunul, a tím pádem bylo v podstatě delegováno přijímání zákonů a vládnutí někam jinam. Už to prostě není suverenita.

Tedy předefinovávání se vskutku občas děje i v důležitých společenských sférách, nikoliv jen u neživotných limonád, které nemohou nesouhlasit. Ale musím bohužel konstatovat, že toto předefinovávání je velmi zákeřné. Chcete takové zákeřné předefinovávání a posunování pojmů opravdu obhajovat?

Pokud relativizaci zavedené společenské terminologie připustíme, pak časem dojdeme třeba i k tomu, že manželství u nás nemusí tvořit jen dvě osoby. Ale že ho mohou tvořit i tři, pět, devět osob.

Výtah z možného návrhu změny Občanského zákoníku v roce 2028. (PS)

Jestliže to považujete za nemožné, pak se podívejte do minulosti: Co bylo nemyslitelné před dvaceti lety se krůček po krůčku stává realitou. Aktivisté při každém krůčku tvrdí: toto nám bude stačit, v žádném případě nepůjdeme dále. Ale realita? Je to jako jezinky škemrající: „Jen dva prstíčky vstrčíme a hned zase půjdeme“. Nedivte se konzervativcům, že jezinkám nevěří.

Jedna z metod postupu po krůčcích vpřed jsou právě i nenápadné, ale o to zákeřnější terminologické posuny.

Pomalu se posouvá termín „rodiče“, což začalo zasahovat plíživě i nás. Příkladem budiž homosexuální dvojice, která získala dítě v cizině pomocí takzvané surogace (Tatače a mamače). A stát souhlasil, že neexistuje žádná matka. Jen otec č.1 a otec č.2.
Stále více se ve světě (zatím ne u nás) do dokladů zapisuje psychický stav, nikoliv biologická realita. To je také terminologický posun: název kolonky v občance sice zůstává naprosto stejný, ale zcela se mění to, co ten název znamená.

Jeden Nizozemec se dokonce neidentifikuje se svým biologickým věkem. Cítí se totiž o dvacet let mladší. Žaluje úřady, že mu v občance odmítly upravit rok narozeníz 1949 na 1969. Tvrdí, že kvůli věku je diskriminován a přirovnává se k transgenderové osobě, která se neidentifikuje s pohlavím, jež získala při narození.
Dnes mu to ještě neprojde, ale za deset let – v Holandsku – možná už ano.

A za dvacet let se třeba dočkáte toho, že rozvedený muž bude požadovat, aby mu úřady do registrů napsaly, že je vdova a má nárok na vdovský důchod. Protože psychicky je pro ni její bývalý manžel mrtev.

Tedy prosím propagátory tzv. homosexuálních manželství: Dodržujte historicky ověřenou terminologii.
Nebuďte zloději pojmu manželství, abyste vzápětí začali volat „Diskriminace! Diskriminace!“.
Uznejte, že manželství je termín vyhrazený pro svazek ženy a muže, a najděte si pro jiné druhy svazků jiný termín.

Nazvěte si to jinak. Třeba manmužství nebo ženželství.

Až pak, s nově zavedenými termíny, jděte do parlamentu a říkejte:
„Státe, buď fér, a dej manmužství a ženželství stejná práva a povinnosti, jaká má manželství“.

Jednotlivě – nikoliv paušálně – zdůvodněte, proč zrovna toto konkrétní právo či tatokonkrétní povinnost má být uplatňována i pro manmužství a ženželství. Parlament ať pak rozhodne, zdali ta jednotlivá práva a jednotlivé povinnosti má zákonem udělit a vymáhat. To by byl férový přístup.

Ale takto aktivisté rovnostářství nepracují.
Oni si ukradnou pojem manželství, a když už jsou zahrnuti pod tím pojmem, tak se dovolávají nediskriminace a požadují paušálně stejné zacházení jako původní nositelé toho pojmu.

(Asi použiji jejich zbraň, předefinování pojmů: Začnu označovat libertariány termínem „anarchisté“ – vnější znaky jsou přeci podobné, obě skupiny brojí proti státní moci.)

---
Druhý bod k úvaze pro svobodomyslné občany je následující:

Chápal bych svobodomyslné občany, například libertariány (tedy vlastně v nové terminologii anarchisty), pokud by chtěli zrušit institut manželství. To je přesně v souladu s jejich ideologií omezování vlivu státu. Vždyť zrušením institutu manželství posvěceného státem by osvobodili různopohlavní dvojice od práv (třeba od práva na novomanželskou půjčku, pokud vznikne) a od povinností (třeba od vyživovací povinnosti či od povinnosti věrnosti), které na ně vzájemně stát klade.

Někteří libertariáni (tedy vlastně anarchisté), kteří jsou propagátory státem uznaného manmužství a ženželství, však chtějí dopřát další skupině, tentokrát skupině stejnopohlavních svazků, tu slast být pod dohledem státu.
Tedy v principu libertariáni, tedy pardon, anarchisté, volají po rozšíření vlivu státu.
Jsou to pořád ještě libertariáni (pardon, anarchisti)?

Anebo už i anarchisté pochopili, že nejsou všichni jako oni? Že ve společnosti existují i lidé, kteří na sebe chtějí nechat stát působit v podstatně větším rozsahu, nežli oni sami?
Třeba homosexuální dvojice, které chtějí od státu štempl na své manmužství či ženželství.

---
Tak to by byla koneckonců dobrá zpráva.
Ať se tak ale anarchisté chovají i v jiných oblastech, třeba v základním školství.