SPOLEČNOST: Naše hoteliérství
Jenže Dědek ji má, protože úroveň hotelů a restaurací v Jablonci n.N., ale povšechně vůbec v "provinciích" je až nepříjemně podprůměrná. Model je stejný: objeví se nový majitel, nový šéfkuchař, začátek je velmi dobrý a postupně to jde s kopce jak s úrovní kuchyně (to především), ale i obsluhy a nakonec je z toho jen další mizerný podnik, kde nikdy nevíte, jestli se trefíte a ani náhodou tam nemůžete vzít na oběd někoho, na kom vám záleží. Kromě toho Dalibor Dědek je znám jako velmi korektní muž pevných zásad.
Vaří se v našich zdejších podnicích povšechně blafy, česká klasika bez trochy fantazie, ze surovin, které zaslouží jiné místo než kuchyň, a stačily by dva, tři prsty, aby člověk mohl vypočítat lokály, kde se můžete bez rizika popapkat. Nic proti české kuchyni - naopak, ale musí být poctivá a neodfláknutá. Ty dva podniky, jejichž šéfové se tak rozohnili a kteří považují za největší nešvar, když se lidé v branži pomlouvají, mezi tyto lepší podniky bohužel pokud jde o kuchyň nepatří. Možná je to dobrým zvykem lidí z této branže, že se navzájem nekritizují, ale Dalibor Dědek se nechová proti jejich zásadám - on z té branže není a udělal sympatický první krok směřující k vybočení z šedi jablonecké gastronomie. Jiná věc je, zda jeho pokus nedopadne jako všechny ostatní - krásný začátek, krátká stagnace a rychlý pád do hlubin podprůměrné gastronomie.
Já osobně jako milovník dobrého jídla a vína a především vášnivý restaurační povaleč křižující Evropu za novými chuťovými zážitky mu držím palce. Zítra budu mít možnost si kuchyni hotelu Epocha vyzkoušet a pak budu již jen sledovat, jak si Epocha povede dál. Přál bych Daliboru Dědkovi, aby jeho podnik nenásledoval nepěkný osud jiných jabloneckých hotelů a především jejich restaurací.
