SPOLEČNOST: Naše cesta do pekel
Tímto způsobem byl v roce 1977 68. motostřelecký prakticky nebojeschopný, stavem techniky i morálkou mužstva. Důstojníci fest kradli, vojáci se ulejvali a my absolventi jsme byli načerno doma víc než v kasárnách. Když se dnes podívám na sesuv české společnosti do etnických konfliktů a na posilování extremistů, je to v lecčems podobné. Dokud se nestane malér, česká politika se nepohne, přesně podle zásady majora Tomča.
Samozřejmě si lze klást otázku, zda je únosné, aby cenou zdvihu politické vůle byl zničený život dítěte Molotovovým kokteilem. Nicméně, máme-li se pohnout dopředu, je třeba se ohlédnout zpět, kde se rodila odpovědnost za tyto surové děje, odpovědnost, která snad do budoucna může politiky a další aktéry dostatečně vystrašit hrozivými důsledky nečinnosti.
Přesný rozsah problému zvaného vyloučené romské lokality je znám od roku 2006. Současná vláda zdědila jak znalost situace, tak již poměrně konkrétní představy o možnostech řešení, nástrojích, postupech a zejména o potřebné institucionální podpoře pomocí specializované agentury. Ministryně Stehlíková tedy přišla k hotovému. Zbývalo jediné, začít dělat. Expertní podklady, konzultace, vše měla k dispozici. Paní ministryně však situaci modelovala po svém, prosadila sice vládní usnesení o tom, že má agentura vzniknout, slíbila její podporu a peníze všude, kam přijela, vybrala dvanáct pilotních měst a regionů. Praktická činnost v terénu však téměř nezačala a všichni ti, kdo uvěřili jejím slibům, dodnes čekají na jejich splnění. Zákon o agentuře nikde, tým lidí znehybnělý na úřadu vlády asi sotva přežije střídání vlády po volbách. Leckteré místní programy obcí zanikly, protože agentura měla nabídnout vlastní a lepší.
Mnozí lidé, kteří mají k problematice romských ghet blízko, ovšem tušili, že je po letech unikátní příležitost situaci vážně začít řešit. Proto byli opakovaně upozorňováni odpovědní politici na nedostatečnou kompetenci a chabou výkonnost ministryně. Osobně jsem upozorňoval Martina Bursíka na hrozící malér. Bursík mne pak zcela překvapil tím, že na podzimním kongresu zelených vyhlásil neexistující agenturu a působení Stehlíkové za hlavní přínos vládního expozé zelených. Uvědomil jsem si, že major Tomčo by se musel ještě hodně učit. Upozornil jsem po vážných nepokojích v Litvínově také lidi z okolí premiéra, varoval jsem vicepremiéra Čunka, externí poradce prezidenta a leckoho dalšího. Odezva žádná, jakkoli byl malér na dohled.
Jeden z mála pokusů vlády o zbrždění vývoje zákazem politického křídla extremismu, Dělnické strany, narazil na alibistického soudce, který posuzoval více důkazní schopnosti ministerstva vnitra než protizákonné konání extrémistů. I tento soudce je odpovědný za eskalaci a její důsledky. Od jeho soudu totiž neodešel „běžný“ český justiční čistící prostředek nedostatku důkazů, jak si soudce myslel, ale poražený stát a vítězný extremistický názor na to, co třeba s těmi Cikány udělat. A mnozí další si proto rádi ihned zvýšili laťku. Paní primátorka Řápková dokázala dostat drsný byznys s romskou chudobou až do médií a stala se bezmála národní hrdinkou. Žádný z novinářů se jí ovšem nedokázal zeptat co asi bude dělat pro svou obživu rodina, které sebrala desetinásobek dlužné částky, zda je vlastně neposlala krást a za co budou mít děti svačinu do školy nebo na zaplacení mateřské školky. Řápková byla razantní, dobře se prodávala v médiích, tak dostávala prostor, protože tvrdá ruka na Cikány zvyšuje sledovanost a čtenost médií a tomu inzerenti rozumí. Na romském problému se vydělávalo o to více.
Čerstvě nastoupivší Michal Kocáb se ani nestačil rozhlédnut a uvědomit si, co všechno si s úřadem vzal na odpovědnost, a přišly další pochody extrémistů a neonacistů a další kumulace napětí, včetně oduševnělého populistického volání Řápkové po likvidaci jeho úřadu nebo přestěhování ministra do holobytu. Nevím, jak moc nebo málo přispěl posléze Kocábův koncert k tomu, že se lidé v Ústí nad Labem uzavřeli minulou sobotu doma. Ale nebylo možné si nevšimnout jak je Ústí obsazené klubky novinářů a štáby televizních kamer, které dělají vše proto, aby se chlapcům v černých kanadách dostalo potřebné publicity a Dělnické straně volební kampaně. O čempak asi přemýšlí český novinář? Pročpak to asi ti chlapci v černém dělají a proč volají ta ošklivá hesla? Pro sebe? Pro Romy? Nebo pro ty ostatní občany, kteří si to rádi poslechnou a přijdou je zvolit?
Nevím, jaká jsou data sledovanosti tohoto třetího velkého „kongresu“ politické strany u nás, který po ODS a ČSSD prakticky „vysílal“ i hlavní zpravodajský veřejnoprávní kanál ve prospěch Dělnické strany. A chlapci v černém na sebe rádi nechali čekat, protože napětí houstlo a jich zas taková síla nebyla, dorazili i jejich odpůrci, silné kordóny policie, masivní přítomnost techniky, pobíhající fotografové a kameramani, prostě vše, jak má být, když se sejdou skuteční milovníci chlapských pořádků a tvrdé pěsti na cikánskou verbež.
Také si říkáte, zda je to normální? Také si říkáte, zda je náhoda, že v noci pak někdo zavřel vodu v domku a vhodil na ty Cikány čtyři Molotovovy koktaily? Také si říkáte, že i kdyby někdo žil celý život ze sociálních dávek, neplatil a měl dluhy, i kdyby třeba jiného okradl nebo poškodil, nic z toho neopravňuje vraždu zápalnou lahví?
Tuším, jak velké problémy existují v soužití na okraji romských ghet, jak malou loajalitu prokazují mnozí obyvatelé romských enkláv k místním poměrům a k solidnímu, uspořádanému soužití s ostatními, ale nadále a od počátku to jsou občané této země stejně jako my ostatní. Mají pasy a doklady České republiky a mají nárok na bezpečí pro své děti a jejich životy. A nikdo nemá právo přímo či nepřímo povzbuzovat etnické násilí. A ti, kdo svou totální ignorancí nebo nekompetencí nekonají jak mají, nesou plnou spoluzodpovědnost.
Loňská a letošní migrační vlna do Kanady nese hodně rysů spekulativního byznysu těch, kdo vše z Kanady organizují. Po minulém víkendu se nemůžeme divit, pokud mnozí z rodičů sbalí své děti a zmizí za moře. A kanadský úředník jen těžko neuvěří, že jsou romské děti u nás v bezpečí, protože prostě nejsou, jakkoli na to mají občanské právo.
Nyní, když se ucho utrhlo, sáhla vláda i prezident po siláckých slovech, která ovšem nejsou příliš podložena účinnými nástroji a strategií řešení situace, ať již směrem k vyloučeným Romům nebo směrem k Dělnické straně a jejím holohlavým úderkám. A čas plyne. Nevím, zda se přechodný kabinet dokáže k této věci nějak postavit, ale je nesporné, že do voleb ještě uvidíme a zažijeme leccos. A ve srovnání s tím bude negativní volební kampaň ČSSD pod taktovkou americké kampaňové firmy PSB nebo ODS pod taktovkou někoho jiného slabý odvar. Chlapci v černých bomberkách mají jistě v zásobníku mnohé další kousky a když budou vědět, že jim česká média zase dají vysílací primetime a titulní strany, rádi je předvedou, na naší společné cestě do pekel.
Autor, sociolog, je zakladatel společnosti Ivan Gabal Analysis & Consulting
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 a autorově blogu na www.aktualne.cz
