„Současné tažení proti utečencům není nic jiného, než snaha etablovat nacionalistickou stranu,“ napsal v pondělí 24. srpna Martin Komárek z ANO do Lidových novin. Debatu na toto téma ale nejvíc rozvířila již minulý týden v úterý 18. srpna zpráva, že původně 700 vědců varuje v petici před xenofobií. V pondělí, kdy komentář píši, jich už je údajně 1500.

Vědci v textu vyzvali politiky, aby nepodléhali vrtkavým náladám veřejného mínění a nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Ve výzvě se obracejí i na média, aby informovala pravdivě a nešířila vykonstruované senzace a paniku. Připomeňme, že se tak neděje v posledních letech, kdy se v médiích klade důraz víc na emoce než na informace, poprvé: Po AIDS, ebole, SARS a prasečí chřipce přišla migrace jako nový apokalyptický strašák, který má zničit naší civilizaci.

Podobně jako vědci uvažuje i část vlády: Ve čtvrtek výzvu podpořili tři její členové místopředseda Pavel Bělobrádek, ministr pro lidská práva Jiří Dinstbier a ministryně školství Kateřina Valachová, která se rozhodla o tomto problému mluvit v pátek i s prezidentem Milošem Zemanem. Nepřímo se k výzvě vědců přidal v interview ČT i ministr spravedlnosti Jiří Pelikán. Otázka je, proč se podobně jasně nevyjádřila celá vláda.

Česká republika má smůlu v tom, že po dvou totalitách a odtržení Slovenska jsme se zbavili všech minorit, které nám mohly nastavovat zrcadlo a spojovat nás s okolním světem. Nejprve byli od nás transportováni Židé, pak Němci a nakonec jsme se rozešli i se Slováky a Maďary. S odlišností proto máme minimální zkušenost: Do Čech se dočasně hrnuli jen Češi z bývalých Sudet, když je obsadili Němci, a protifašističtí Němci a Židé po nástupu Hitlera, jejichž většina šla ale dál, jako je tomu s migranty dneska.

Jenže emigrační vlny existovaly vždy, i když s různou intenzitou. Jen ve 20. století se miliony Evropanů usídlovaly v Americe, a byly to většinou sociálně nejslabší vrstvy. Koloniální systém umožnil Britům, Francouzům, Belgičanům a dalším občanům těchto mocností najit nové domovy v Africe a Asii. Dekolonizace naopak přivedla statisíce Afričanů a Asiatů do zemí, které je kolonizovaly. Na konci 2. světové války se jen v Evropě přemísťovalo během několika měsíců 20 milionů lidí.

A 40letá uzavřenost komunistického režimu nás odvykla představě, že bychom mohli sdílet vlastní prostor s těmi, kteří nejsou jako my.

Xenofobie, tedy strach z cizího, je přirozený fenomén, který známe i z přírody: Černí mravenci bojují se zrzavými, srnci-albíni bývají usmrceni zbylým stádem jen kvůli odlišnosti a tak dále. Proto vztah k jinakosti je jen typickým projevem kulturní úrovně, který je třeba pěstovat. A právě o tom je výzva vědců.

Na druhou stranu politici musí určit hranice přistěhovaleckým vlnám, které jsou jednotlivé země schopné zvládat. Bohužel Evropská unie není schopná na migrační vlnu dost rychle reagovat.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus