V souvislosti s úmrtím Ctirada Mašína jsme si mohli vyslechnout řadu komentářů, které bratry odsuzují za prý zbytečné vraždy, za loupež pro vlastní obohacení, zkrátka za „nečeský“ způsob odboje. Takto se na ně dívá ta polovina národa, která je dnes velmi nespokojená, která se v listopadu třásla o své „jistoty“, byla zalezlá a vyčkávala, jak to dopadne. Teprve když bylo jisté, že ruské tanky nepřijedou a ani represe nehrozí, zavětřila a začala se poohlížet, kde co urvat. Velice jí vadí rozkradené miliardy a nechce vidět, že většinu z nich rozkradli jejich bývalí soudruzi se známostmi v justici, bankách, bezpečnosti, na ministerstvech atd.

Je to ta část národa, která ochotně mávala v májových průvodech papalášům na tribunách v naději, že si jich všimnou a spadne jim kostička ze stolu. Samozřejmě kromě každodenní zbabělosti, se kterou podkuřovala různým lokálním předsedům a tajemníkům, aby si udržela teplé místečko a třeba naději na postup. A nebyli to jen členové strany. Ti zelináři, řezníci, vedoucí různých prodejen i řemeslníci kradoucí materiál na fušky dnes se slzou v oku vzpomínají na staré zlaté časy, kdy patřili mezi lepší lidi.

Těm Mašínové vadí velice, protože jim „nastavují zrcadlo“, vedle nich je patrná ubohost jejich tehdejší existence. Aby mi bylo rozuměno, nevydávám se za hrdinu, něčeho jako Mašíni bych se neodvážil. V době jejich útěku mi bylo třináct let, po smrti byl už Stalin i Gottwald. Nevzpomínám si, že bych o nich později slyšel, to režim zřejmě tajil. Naštěstí mi nikdy nenabídli členství v KSČ, ačkoli jsem měl vynikající dělnický původ. Asi jsem neskrýval své kritické názory na tehdejší dobu a to se nehodilo. Toto jen proto, aby bylo jasno. Ještě posloužím vzpomínkou na jaro 1968, kdy tito poseroutkové opatrně vycouvávali třeba z voleb do nových odborů nebo Rad pracujících s výmluvami: "To musíte vy mladí, my už jsme staří." Bylo jim, blbečkům, okolo čtyřiceti! Naše naivita byla vzápětí patřičně ohodnocena vyhazovy a tito zbabělci pokračovali v kariéře.

Teď chtějme po těchto lidičkách, aby se alespoň zamysleli nad „polehčujícími okolnostmi“ pro Mašíny, které jsou přiznávány i těm největším zlosynům. Možná jsem „pod vlivem“, četl jsem dost o tomto příběhu, abych viděl polopravdy, které se hůř rozeznávají než vyložené lži.

Podřezali člena SNB, zajatého, svázaného. Komentátor už neřekne, že potřebovali zbraně a dopustili se chyby - chloroform přestal účinkovat a policista si je prohlížel, a tedy stáli před volbou: On, nebo my! Ten komentátor na ČRo6 se pohoršoval, že prý nerespektovali ženevské dohody o zajatcích! Odboj a zajatec! Tím zabitím si neposloužili, nabudili proti sobě celý represivní aparát, který by v případě jen omámení nebyl tak naostřený.

Dále zastřelili pokladníka při loupeži peněz. K odboji jsou třeba peníze, o tom se dočtete i v příbězích odbojářú KSČ za války, a tady měli příklad otce, jednoho z hrdinů odboje. Koupili si Jawu 500, tehdy špičkový stroj, aby byli pohybliví. A ještě gauč pro svého kamaráda (snad popraveného Janotu ?), kterému komunisti vystěhovali rodiče a v malém bytě neměly jeho děti kde spát. Nikdy jsem neslyšel, že by koupali slečny v šampaňském. Pokladník mohl zůstat naživu, kdyby si nehrál na hrdinu a nesahal po pistoli. Ještě mi řekněte, kdo v té kruté době mohl mít legální přístup ke zbraním? No přece ochotný pomocník v té době obzvlášť zločinného a krutého režimu.

Smutná je každá oběť, ale nenajdete příklady boje proti totalitnímu zlu, který by se bez obětí nevinných a, chcete-li, třeba málo vinných obešel. Vinu nese ten, kdo zlo rozpoutává, ne ten, kdo proti němu bojuje. Pro osvěžení paměti: V kriminálech KSČ zemřely na čtyři tisíce lidí, kteří měli odvahu vystoupit proti totalitě, několik set bylo zastřeleno na hranicích hrdinnými „králi Šumavy“. Okolo dvou set padesáti lidí bylo popraveno a pohrobci tehdejších katanů se pohoršují nad několika oběťmi Mašínů a udělují hraběcí rady, jak měl odboj vypadat.

Zústaňte si vy dnešní soudruzi u své uhlířské víry, nechci vás obracet na svou, ale alespoň trochu se zamyslete nad okolnostmi té doby. Dostanete-li k tomu odvahu, bude vám z vašich „duchovních otců zakladatelů“ s rukama od krve na zvracení. Nemusíte souhlasit s udělením vyznamenání Mašínům, ale alespoň mlčte.