Jak se vlastně mám? Kolem slyším samé nářky od nezaměstnaných, seniorů, rodin s dětmi atd. Dovolím si odpověď rozdělit na dvě části: materiální a duchovní (kulturní). Materiální sféra nic moc. Má státní renta dělá necelých 9 tisíc. Vyjdu s ní tip ťop. Výhodou je, že nemusím stát fronty např. na banány a toaletní papír. Také pamatuji, že jsem kolo favorit kupoval po součástkách tři roky, neboť celé se nedalo prakticky koupit. Ovšem řídím se tím, že: "Kdo je skromný, tak je vlastně bohatý!" Ovšem duchovní sféra, to je něco úplně jiného! Mám nyní neskutečně velkou svobodu (i když částečně závislou na penězích – mohu např. cestovat do zahraničí, ale v závislosti na stavu svého konta v bance). Zato nemusím již chodit na výslechy k StB. Pracovní místo není závislé na členství v KSČ. Mohu cestovat i do "nesocialistických" zemí. Nejsem prostě již jen občan 3. kategorie. Takže, když to sečtu dohromady – tak se mám celkově docela dobře. Navíc překonávat těžkosti je pro mne, vzhledem k životním zkušenostem, celkem jednoduché. Kdo zažil, jako já, světovou válku a diktaturu komunistů, tak musí být dnes úplně v pohodě. Proti těmto jsou dnes zlaté časy! Navíc je ČR v úrovni života (tam patří i kvalita životního prostředí, lékařská péče, úroveň bydlení, demokracie…) na 37. místě na světě.

Řekl bych, že Češi jsou podstatně ufňukanější a uskuhranější než okolní národy. Je to dáno také tím, že jsme pověstní svou zákeřnou závistí. Ufňukanost je pak právě obranou proti této závisti. Těžko totiž bude někdo ufňukanému, nemocnému a chudému smolařovi závidět. Jenže, bohužel, fňukání je též jedna z cest, kterou se šíří špatná nálada.

No dobře, tak jsme si pěkně zafňukali – a teď, co dál? Mohu dát šest doporučení (radit bych se neodvážil, zvláště pak ne mládeži):

1) Pokusit se občas si nějakou tisícovku legálně přivydělat

2) Využívat systém sociálních podpor (odborně poradí sociální odbor nebo nejbližší sociálně slabší občané). Také děti by se nemusely stydět přispět nějakou tou korunou svým chudým rodičům

3) Omezit plýtvání (za celý svůj dlouhý život nepamatuji, že by se kdy tak plýtvalo, jako nyní).

4) Jít k volbám (jsou základem demokracie), a zodpovědně (nikoliv podle kravaty) si vybrat své politické zástupce (charakter, zodpovědnost, pracovitost, odbornost…)

5) Pečovat o své zdraví (viz Tabulka zdraví)

6) Dennodenně si alespoň v maličkostech, a levně, zpříjemňovat život (viz Příjemný život).

Malá útěcha pro seniory, kteří pobírají státní rentu (důchod):

Vy nejste společnosti na obtíž, vy jste si na svou rentu vydělali. Teď dostáváte pouze své peníze zpátky.

Na obtíž společnosti jsou ti, kteří by mohli pracovat, ale nechtějí a berou raději podporu v nezaměstnanosti a následně pak sociální dávky. Na obtíž jsou někteří zbyteční a jen částečně využití státní úředníci. Na obtíž jsou kriminálníci a přestupkáři (zvláště pak ti opakovaní). Dále lidé závislí na drogách (včetně alkoholu). A to jsem určitě ještě na mnohé zapomněl.

Takže, plyn si klidně pusťte - a uvařte si na něm kávu. A klidně, výjimečně, i se šlehačkou a cukrem!

Hlavu vzhůru! Slunce je totiž nahoře.

Autor je praktický sociolog