V Libereckém kraji je vedoucím volební kandidátky komunistů 24letý učitel zeměpisu a dějepisu Jan Koros, v jehož zálibách najdeme historické knihy. Přesto – jak sám píše – považuje Paměť národa za falzifikátora dějin.

Na jedné straně je nutno pogratulovat Mikuláši Kroupovi a jeho spolupracovníkům, neboť kritika z tohoto ideologického koutu je potvrzením, že svou práci dělají dobře. Na straně druhé je nutno zvýšit přinejmenším ostražitost, neboť vedle možného výskytu podobného jedince v zákonodárném sboru bude tento člověk vzdělávat děti v důležitém oboru a lze – vzhledem k jeho vyjádření – mít vážné obavy, že do svých přednesů ve třídě přimíchá cosi, co tam evidentně nepatří.

Paměť národa funguje cca 20 let. Byla zřízena právě proto, aby očitá svědectví pamětníků dob nacismu a komunismu nezapadla do bažiny relativizace nedávné a pro náš národ významně důležité etapy dějin. Může se stát zdrojem badatelů, kteří za mnoho let mohou nalézt tvrzení těch, kteří byli u toho, a tedy mohli podat nejpřesnější pohled na uvedeno událost. Subjektivita výpovědi je společností Paměť národa poměrně přísně kontrolována z jiných zdrojů, takže případné i neúmyslné falsum je odhaleno. Dnes archiv Paměti národa obsahuje tisíce svědectví lidí, a to jak statečných, kteří nesklonili hlavu a za své postoje draze platili svobodou, tak i těch, kteří stáli na opačné straně. Příslušníci StB, kovaní komunisté i obyčejné lidské skety, které třeba ke konci života cítily nutnost výpovědi. Při osobním kontaktu s Janem Dobrovským (jedním z nejbližích spolupracovníků pana Kroupy) mi bylo sděleno, že se našli i někteří, kteří svých činů litovali a provedli to, čemu se v duchovním životě říká pokání. Nicméně převážná většina i v pozdním věku setrvávala na svých pozicích s přesvědčením, že konali správně.

Svědectví těch, kteří jsou zaznamenáni v Paměti národa, tak není jednostranné, jak se nejspíše soudruhu Korosovi zdá. Možná je ovlivněn badateli typu Miroslava Grebeníčka, jehož rudý bestseler Ve znamení kříže popisuje zvrhlost katolické církve v dobách od roku 1948 po dobu panování jeho mateřské strany. V této „historické“ knize není zmínka o vraždách kněží a řádových sester, o justičních zločinech s dlouholetými tresty odnětí svobody za vymyšlené zločiny, o ostrakizaci věřících, bourání svatostánků a krádeži církevního majetku. Zato se v ní dočteme o pronikání agentů Vatikánu do socialistického Československa, hromadění zbraní v klášterech a podobné pitomosti.

Že se soudruh Koros možná dostane do parlamentní lavice, není na škodu. Koneckonců, KSČM neoplývá nějakým zásadním intelektuálním potenciálem, a tak nejspíše mezi staré harcovníky bez problémů zapadne. Nicméně být rodičem, budu požadovat na řediteli školy, aby mi tento jedinec nemršil svými výklady o ráji na zemi mé děti. Protože se dá předpokládat, že bude hovořit o tom, jak všichni měli práci a všichni měli kde bydlet a pivo stálo 1,70 Kčs. Stejně dobře lze předpokládat, že o zločinech jeho strany, vraždách politických odpůrců, zadrátovaných hranicích atd. nepadne v jeho hodinách dějepravy ani slůvko.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora