Tak jsem se z novin Metro dozvěděl, že bezmezný smrad, linoucí se z čističky odpadních vod v Praze 6 Podbabě letos na jaře, by se už neměl nikdy vyskytnout. Čistička prý bude smrdět normálně. Bydlím už 35 let nad ní, v oblasti Na Babě, a můžu posoudit, co znamenají slova „smrdí normálně“. Když jsem se sem přistěhoval, nepřipadalo mi, že by čistička smrděla. Ale s postupem času jsem začal vnímat dny, kdy zespoda z Podbaby, zřejmě od čističky, vystupoval k nám nahoru smrad. Jeho intenzita se dokonce s časem zvyšovala. Alespoň tak mi to připadalo. Odporný pach zasahoval také většinu Dejvic, pro nás z Baby to je tam dole.

Na jaře a počátkem léta letošního roku byl už smrad nesnesitelný. Prý se to již nebude opakovat. Jak to může radnice a vedení čističky tvrdit, když se jim do dneška podařilo zjistit pouze to, že kdosi kdesi vypustil do odpadu cosi. Skutečně konstatování hodné dobře placených expertů, nebo spíš lidí, kteří se za experty vydávají. Nepsal bych o tom a obyvatelé čtvrtí vzdálených od Prahy 6 Dejvic by si mohli říct, bydlíte luxusně, tak si taky občas něco obyčejného užijte. Jenže tak jednoduché to zas není. Kvalita čističky odpadních vod je mimo praktické požadavky také důležitým indikátorem něčeho obecně důležitého.

Přesunu se o víc než půl století dozadu. V roce 1950 jsem jako student ČVUT - vodohospodářského směru chodil do cvičení – seminářů o odpadních vodách. Dostal jsem za úkol vypracovat předběžnou studii výstavby čističky odpadních vod malého českého města. Název města jsem nedostal, to abych nemohl ani opisovat, ani překreslovat z pravděpodobného skutečného návrhu. Měl jsem jen topografické plány okolí města a potřebné číselné údaje. Podobně na tom byli také mí kolegové.

Pan asistent dr. Ing. Pavel Čížek můj návrh zběžně prolistoval a zastavil se nad topografickým plánkem, kde byla vyznačená trasa potrubí a umístění čisticí stanice i s detaily. Navrhl jsem ji ve vedlejším malém údolí ve vzdálenosti kolem 8 km od okraje města.

„Proč je tak daleko a za kopcem?“ zeptal se pan asistent.

„To aby nesmrděla těm lidem ve městě,“ odpověděl jsem.

„Pane kolego, v civilizované zemi je čistička odpadních vod tak konstruovaná, aby nikdy nesmrděla.“

Koukal jsem přihlouple. Pan asistent, který se po letech stal profesorem, pokračoval:

Víte, na kolik by ta výstavba přišla? Předělat.“ Hodil mi můj projekt a dodal: „Je to české město, jste v civilizaci.“ Neměl jsem ani tehdy, ani nyní důvod jeho slovům nevěřit.

A tak se teď našich pánů a paní radních v Praze ptám: Žijeme pořád ještě v civilizované zemi? Pokud ano, tak zatřeste vy a zodpovědné firmy měšcem s penězi, sežeňte skutečné odborníky a zařiďte přestavbu a dostavbu čistírny odpadních vod. Ihned. Nesmí smrdět.

Pokud je vaše odpověď ne, tak řekněte zcela otevřeně, že máme vaší zásluhou daleko k civilizovaným zemím. To platí, i když řeknete, že ustavujete komisi, nebo s ohledem na důležitost i několik komisí a výborů. Komise se k danému tématu čištění odpadních vod města Prahy scházejí už řadu let a čistírna odpadních vod přesto pořád smrdí.