Byly časy, kdy jistý Ford byl směšný svou představou, že by ulicemi mohl lidi vozit vůz bez koní. Jiný pomatenec George Eastmen (Kodak) si vzal do hlavy, že fotografovat může každý - stačí jen zmáčknout spoušť. No, v čase kdy se fotilo na postříbřené skleněné desky to byl skutečně očividný nesmysl. To, že jejich sen je dnes skutečností, je dané hlavně tím, že na svém snu pracovali bez ohledu na posměch okolí, bez ohledu tvrzení autorit, že jejich nápady jsou pro blázny.  Angličtí a francouzští akademici se tradičně rádi neměli - ale jako seriozní vědci se shodli na jednom - letadlo těžší než vzduch je vědecky prokazatelný nesmysl. Traian Vuiu a další naštěstí na "vědu" nedali a letadla postavili. Včera zemřel Steve Jobs, člověk který posunul lidstvo o neuvěřitelný kus. Jobsova práce změnila tvář celé planety víc, než kdokoli z největších vědců před ním. Pochybujete-li, pak připomenu, že právě to, že sedíte u počítače a z internetu čtete tento blog je právě jeden z hmatatelných výsledků Jobsovy práce. (Našli bychom i ošklivější příklady - to když jsme před lety v přímém přenosu sledovali válku v Iráku díky prvním mobilním střižnám v Powerboocích Apple Macintosh).

Naší malosti navzdory 

Čas uplynul. Letadla létají, foťáky fotí a auta jezdí. Lidé se ale nezměnili. Stále drtivá většina netuší, jaké možnosti otevírá naše fantazie. Ale stále se bohudík taky rodí lidé, kteří nás posouvají kupředu. Nám, naší malosti navzdory. Když v polovině sedmdesátých let minulého století Steve Jobs s kamarády postavil první použitelný osobní počítač na světě ze dřeva a v garáži rodičů, nikdo to nebral jako přelomový fakt. Šéfové tehdejšího počítačového gigantu IBM se smáli - k čemu, vy blázni, by byl lidem doma kompjůtr? Kde je dnes IBM a kde je Apple? Jobs přinesl lidstvu do obýváku a kanceláře nejen počítač, iPhone nebo Ipad, ale hlavně jednoduchost (Microsoftu navzdory). Přinesl myš a grafický operační systém. Do světa techniky přinesl intuitivní jednoduchost, uživatelskou přívětivost a krásu. Ať už používáte jakýkoli operační systém vězte, že to je ve své podstatě dílo Jobse. Ať už originál nebo kopie. Ostatně příštích pár let budou také třeba všechny "chytré telefony" buď Jobsovy originály nebo více či méně zdařilé kopie. To, co povýšilo Jobsův talent na genialitu, byla extrémní pracovitost a pracovní poctivost: „Když jste truhlář a vytváříte krásnou skříň se zásuvkami, nepoužijete pro zadní část ani kousek překližky, i když bude natočena ke zdi a nikdo ji neuvidí. Vy o ní ale vědět budete, a tak použijete pro zadní část krásný kus dřeva. Abyste mohli v noci v klidu spát, musí být váš výrobek estetický a kvalitní každým coulem."  

Pěstujme si své vizionáře 

Naše země čas od času své vizionáře a úspěšné tvůrce měla. Patřili k nim třeba pracovitý a poctivý Baťa, Emil Škoda, vizionář a český Edison František Křižík, Václavové Laurin a Klement a další. Mezi vizionáře nepočítejme jen podnikatele a vynálezce - i Jan Amos Komenský byl ve svém století šílencem, když chtěl učit děti po dobrém, pozitivní motivací, příklady a hrou. Když v čase třicetileté války spřádal vize všeobecné vzdělanosti a kulturnosti nové generace. Ti všichni zmínění byli velcí muži. Ti všichni zemřeli stejně, jako včera Steve Jobs. Je to ztráta pro nás všechny - protože každý den života takového vizionáře znamená kus pokroku pro celou planetu. Lidstvo potřebuje lidi obyčejné, pracovité, pečlivé a stejně tak potřebuje i lidi svým způsobem šílené, kteří nám, "obyčejné pracující mase", otevírají dveře do nových dimenzí. Každý z nás máme dnes a denně šanci alespoň maličko zemi posunout dál. Slušností a poctivou prací. Nebo tím, že nebudeme druhým schopnějším házet klacky pod nohy. Že na odpovědná místa nebudeme vybírat kamarády, ale ty skutečně nejlepší. Že budeme na svých postech vybírat řešení nejlepší pro zemi a nikoli pro naši kapsu.  

Nedrancovat, společně zvelebovat 

Většina velkých věcí se prosadila lidstvu navzdory. Představme si proto, jak bychom se měli, kdybychom si navzájem neházeli klacky pod nohy, ale vzájemně se podporovali? Kdybychom zemi nedrancovali, nerozkrádali, neničili, ale společně zvelebovali? Steve Jobs měl možná ve své práci jednu výhodu, vědomí neodvratné smrti: „Vědomí blížící se smrti je ta nejdůležitější věc, která mi pomáhá činit závažná životní rozhodnutí. Téměř všechno totiž - všechno to očekávání okolí, všechna pýcha, všechny obavy z ostudy či neúspěchu - na tyhle věci zkrátka tváří v tvář smrti zapomenete a soustředíte se jen na to důležité. Když víte, že brzy zemřete, vyléčí vás to z pocitu, že můžete něco ztratit. Už nemáte nic. Není důvod nejít za svým srdcem."

Není důvodu nejít za svým srdcem - není důvodu nedělat to, co umím nejlépe, co nelépe a nejpoctivěji. Není důvod krást nebo podvádět v čemkoli a jakkoli - protože do hrobu si nic nevezmete. To, co po vás zůstane je jen vaše práce a vzpomínka na vás v ostatních lidech. 

A proto: "Na šílence. Na ztracené existence. Na rebely. Na buřiče. Na kulaté kolíky v hranatých dírách, na ty, kteří vidí věci odlišně, nedrží se pravidel a nesmíří se statem quo. Můžete je citovat, nesouhlasit s nimi, vynášet je do nebes, očerňovat je. Jedinou věcí, kterou nemůžete, je ignorovat je, protože oni věci mění. Posunují lidskou rasu dopředu. A i když je někdo vidí jako šílence, my vidíme génie. Protože lidé, kteří jsou dost šílení na to, aby si mysleli, že mohou změnit svět, jsou ti, kteří ho změní."