Tento text je určen všem, kteří protestují proti vyhlášenému sčítání. Na jaře 2021 proběhne po deseti letech pravidelné sčítání lidu, domů a bytů, tedy pravidelný cenzus. Již o sčítání psal zde na Neviditelném psu Aston. Moderní sčítání u nás v Česku probíhá od roku 1869 a kromě válečných let 1940 probíhá každých deset let. Sečtení obyvatelstva nabízí eldorádo pro rozličné rozumprdy, kteří mudrují nad smyslem sčítání. Již nyní se toto téma dostává do veřejné diskuze a tito mudrlanti brousí na sociálních sítích svůj ostrovtip, aniž by o věci cokoliv tušili.

Pokusím se v tomto textu popsat, proč je sčítání nenahraditelné a jaké cenné údaje poskytuje, ale nedělám si iluze. Tito kverulanti neslyší na žádné racionální důvody a s ideologickou zaslepeností vedou dále tu svoji. Připomínají tak trochu domorodce, kteří se báli fotografie, protože jim vezme duši.

První a častý argument je, že stát o nás všechno ví v různých databázích. Stačí tedy vyhodnotit, sečíst databáze a máme výsledek. Není a nemůže to být pravda. V databázích jsou údaje uložené k datu poslední aktualizace, k datu, kdy jsme tam jako občané údaje vložili. Tedy někdo před dvaceti lety, jiný předloni a další třeba včera. Při změně vstupních údajů nikdo z nás neaktualizuje databáze, a proto zobrazují stav podle posledního hlášení každého z nás, nikoliv podle aktuálního stavu. Využít je nelze. Typicky lze tento příklad doložit na místě obvyklého bydliště. Drtivá většina mladých lidí, kteří opouštějí rodné hnízdo, ještě po dlouhou dobu má původní trvalou adresu, jsou v databázích, kde bydleli s rodiči, ale často deset a více let bydlí jinde. Typicky se jedné o studenty v pronajatých bytech. Podle databází jsou u rodičů, podle skutečnosti jsou často až do svatby zcela jinde.

Další komický důvod, který odpírači uvádějí, je zneužití dat, strach o soukromí. Asi nikdy neviděli, jak výsledky sčítání vypadají. Výsledky jsou uváděny za obce, tedy za celé město, celou vesnici a nikdy a nikde nejsou individualizovány za konkrétní dům, rodinu nebo dokonce jednotlivce. Stačí se podívat na weby sčítání nebo prostě nakouknout do výsledků. To bych ale po protestujících chtěl mnoho. Současně jim ale nevadí, že jejich mobilní operátor ví o každém jejich pohybu s přesností na několik metrů, jejich banka podrobně ví, co a kdy a kde nakupují, a na kamerách ve městě je software rozezná a vyhledá i s kulichem na hlavě.

Třetím častým důvodem je domnělá šetrnost. Ano, sčítání stojí dost peněz. Je ale pořád lepší, abychom měli údaje o obyvatelstvu, protože sbírat tato data pro jednotlivé účely by bylo mnohem dražší a prakticky nemožné. Data z cenzů slouží k hodnocení vývoje počtu obyvatel, jsou důležitým zdrojem informací pro stále nerealizovanou důchodovou reformu, používají se jako podklad pro demografické prognózy regionů a měst, jsou vstupními daty pro formování regionální politiky, vycházejí z nich třeba kroky k zajištění základní obslužnosti obyvatel a využívají je desítky a stovky státních institucí, samospráv, vědců a dalších pro svoji každodenní práci a rozhodování.

Dalším často frekventovaným důvodem odmítání cenzu je strach o politické zneužití. Prý sčítání slouží nějaké partaji, aby mohla dělat svůj marketing. Neskonalá hloupost. Relevantní strany mají svoje marketingové průzkumy, které se dělají na omezeném vzorku lidí. Výsledky sčítání jsou veřejné, slouží všem bez rozdílu stranického trička.

Zaslechl jsem dokonce, že se sčítání má udělat na výběrovém vzorku lidí a pak zprůměrovat. Geniální úvaha. Výsledkem by bylo, že ve venkovských obcí průměrně bydlí dejme tomu 500 obyvatel a ve městě průměrně 35 000 lidí. Informace k nezaplacení.

Moderní cenzy dělají všechny fungující státy světa. Sčítání probíhá stejně ve vyspělých zemích světa, kde fungují možná přesnější databáze. Cenzus organizují i málo rozvinuté státy, kde databáze žádné nemají. Celý svět chápe význam podrobné informace o věkovém, socioprofesním složení obyvatelstva, o míře využití domů a bytů a o dalších datech, které jsou pro normální stát nezbytné.

Jenom ruzumprdové budou i nadále mlít svoje naivní mantry, aniž by cokoliv chápali.

Autor je člen ODS a geograf