Celospolečenská diskuse o kupovaných/prodávaných vysokoškolských diplomech - nejznámějším případem je "kauza plzeňských práv" - u nás probíhá už hodně dlouho. Řeší, resp. měl by ji řešit již nejméně druhý ministr školství (nejvíc ale, po mém soudu, by na věc měl "došlápnout" policejní prezident). Místo aby se skandál vyšetřováním uzavíral, neustále se naopak "rozlézá"; do podezření, ani ne tak úřadů jako spíš médií, se dostávají nové a nové vzdělávací ústavy, státní i soukromé, a jejich zahraniční "filiálky" (svérázné Drang nach Osten?). Kdo jsou kupci a kdo prodávající, jak se to provádí, kdo je za to zodpovědný a jak by se to mohlo a mělo napravovat (možnost odnímání titulů), jak by celé této nesporně zločinné praxi měla být učiněna přítrž a jak by měli být pachatelé potrestáni? Výsledky šetření jsou zatím nevalné. Ačkoli jde v důsledcích o kriminální činy – podvod, zneužití pravomoci, korupce, neoprávněné užívání úřední listiny, neoprávněné užívání akademického titulu a uvádění zaměstnavatele v omyl, dosud se kromě odebrání několika málo titulů nestalo vůbec nic. Nebyl potrestán žádný zodpovědný pracovník dotyčných škol ani žádný "absolvent", tedy kupec diplomu.

Ponechme tyto otázky, vhodné spíše pro příslovečné "orgány činné v trestním řízení", stranou a položme si otázku nikoli po příčinách a způsobu vzniku falešných absolventů, ale po způsobu využití koupených dokladů, po společenském prostředí, v kterém k této fruktifikaci dochází. Odpověď, jakkoli hypotetická, je nesmírně důležitá. O "režimu" panujícím v našem státě již od jeho vzniku před dvaceti lety, o našem "systému" a v důsledcích o celé naší dnešní společnosti vypovídá totiž daleko víc odpověď na otázku quid prodest (proč, jak to prospívá?) než celkem zjevná odpověď na klasickou otázku cui prodest (komu to prospívá?), ba i komu to škodí. Vypovídá více proto, že teď už nejde pouze o dojstranný, nelegální, korupční obchod mezi poskytovatelem a nabyvatelem diplomu – osvědčení o absolvování studia a tvůrčích schopnostech a dovednostech (obhájená diplomová práce) a státní závěrečné zkoušky – osvědčení o nabytých znalostech; jde o uplatnění lehce nabyté listiny v nejrůznějších kariérních oblastech veřejného života. Jako každá korupce to prospívá korupčníkům a škodí celé ostatní společnosti. Proč a kde to prospívá a jak to škodí? Nemáme žádný relevantní, objektivně doložený sociologický průzkum (tím by do důsledků vzato mohla být pouze analýza značného počtu uzavřených soudních procesů), nezbývá tedy než přistoupit k hypotézám; ovšem jen takovým, kterým žádná známá skutečnost zjevně neodporuje.

Především je tu otázka, jakých oborů vysokoškolského studia, a tedy jakých škol se kupčení s diplomy týká a jakých naopak ne. Zde uspějeme nejvíce vylučovací metodou: nikdo, mimo šílence, si pravděpodobně nezkouší koupit diplom z oboru, kde absolventy čeká vysoká odpovědnost. Mám na mysli medicínu, jadernou fyziku, stavařinu (statika!), školu pro piloty letadel (v USA ovšem zřejmě stačí "vzít kurs"; výsledek – 11. září). Druhým takovým okruhem jsou ty umělecké školy, jejichž absolventi musejí vykazovat uměleckou činnost, umělecká či alespoň "kunstbezogen" díla a artefakty. Takový diplom by nikomu k ničemu nebyl, na rozdíl od doby předlistopadové by nikoho k ničemu neopravňoval, protože všechna umění může kdokoli svobodně provozovat i bez školy a profesionalizace není jednoznačně dána školením, ale zájmem o tvorbu dotyčného.

Většina vysokých škol, ať už společenskovědních, technických nebo i přírodovědných však produkuje absolventy, kteří pak v praxi mohou dělat i takovou kariéru, při které příslušné znalosti a schopnosti mít nemusejí. Kde ano a kde ne?

Opět vylučovací postup: uplatnění "lživysokoškoláků" příliš nepřipadá v úvahu v soukromém sektoru. Soukromý zaměstnavatel, ať už fyzická nebo právnická osoba (korporace), samozřejmě může zkraje na diplom dát, ale určitě si dohlédne na výkon. Jakmile by se projevily nedostatky – zaměstnanec by neměl standardní výsledky – bylo by po kariéře a žádné odbory by mu nepomohly. Uplatnění není pravděpodobné ani v soukromém podnikání; většinou k němu vysokoškolská kvalifikace není potřebná a v případech licencovaných živností by zase v praxi "odborník" brzy narazil. Zažili jsme sice i falešné lékaře, zubaře a pod. – po mém soudu již blázny –, ale je příznačné, že právě oni žádnými diplomy vybaveni nebyli, a to ani falešnými. Falešné lékařské diplomy si neopatřují ani léčitelé. Samozřejmě: oni nechtějí být považováni za doktory, ale za něco jiného, vlastně něco víc. Za lidi, schopné vyléčit i to, co doktoři vyléčit nedovedou!

Zbývá ovšem celá širá sféra státních, krajských a komunálních institucí, institucí tak či onak navázaných na veřejné finance, kde se lze diplomem zaštiťovat a pyšnit a nemusí se přijít nikdy na nic. Politikové na všech úrovních, úředníci, ředitelé všeličehos, pracovníci veřejnoprávních médií, zdravotnických a sociálních zařízení, muzeí a galerií, prostě všichni, kteří jsou tak či onak placeni z veřejných rozpočtů. Do jisté míry sem patří i zaměstnanci některých nesoukromých škol, totiž těch, které přímo produkují nestandardní absolventy, a to již i na středoškolské úrovni, tedy maturanty. To už jsou přímo specializovaná korupční zařízení: "Vy nám zaplatíte, my si ještě získáme dotace od státu i od sponzorů a pak vám bez vaší příslušné studijní námahy vydáme glejt. Tedy všichni ti, jejichž příjmy se médiím snaží příslušné instituce tak často, v rozporu se zákonem i dobrými mravy, utajit.

Krátce: falešné diplomy si lidé nepořizují proto, aby mohli vykonávat práce v profesi, ke které se údajné vzdělání vztahuje, ale právě naopak. Oni totiž takovéto práce samozřejmě vůbec vykonávat nechtějí, chtějí ale mít takové požitky, jako kdyby je přinejmenším vykonávat uměli – měli k tomu příslušné vzdělání. Ano, pro tyto kariéry, pro tato protekční i jinak nelegitimně získaná a zastávaná místa, si lidé kupují vysokoškolské diplomy!

O neblahém stavu naší společnosti nesvědčí ani tolik to, že se diplomy dají koupit; nejvíce škodlivá a všeobecně demoralizující je skutečnost, že nekompetentní člověk bez "podpůrného" nebo dokonce zákonem vyžadovaného vzdělání, leč vybavený falešným dokladem, může dlouhodobě působit jako neodhalený podvodník v politice nebo jiném "veřejném sektoru".

P.S. Paní profesorku Dvořákovou, sympatickou dámu odvážně bojující s hydrou, prosím: Vynechte ve svých mediálních projevů slovní vatu "ve svý podstatě". Budete o to přesvědčivější!