Po bezprecedentním útoku fanatiků v Paříži se stále více vynořují otázky nejen kdo a proč to udělal, ale především co jako evropská judeo-křesťanská společnost můžeme a musíme udělat, aby se nic dalšího neopakovalo.

První reakcí je spontánní proměna našich profilových obrázků na facebooku do francouzské trikolory. Pochopitelné, ale to není řešení. Druhou stejně jasnou reakcí je vybombardování center Islámského státu. Řešení to není, bomby nezničí ideologii.

Co tedy může evropské společenství skutečně udělat?

1. My v Evropě, naši politici musíme ponechat otevřené dveře Evropy umírněným a současně zamknout náš kontinent před radikály.

2. Státem placení úředníci, vojáci, zpravodajci, policisté musí být schopni mnohem lépe identifikovat potenciální hrozby teroru. To je možné jedině za předpokladu úzkého propojení a sdílení nejen informací napříč státy.

3. Při zjištění jakékoliv náklonosti k radikálnímu výkladu a postoji je nutné okamžitě cizince deportovat, vlastní občany nakažené radikalismem izolovat.

4. Vykladače a šiřitele radikálních (s)myšlenek okamžitě uvěznit a soudit za přípravu teroristického činu, a to včetně šíření na internetu.

5. Místa, kde se vytvářejí a budují radikální komunity, je nutné bez náhrady zničit.

Je zcela jedno, zda se jedná o mešitu a k ní přiléhající madrásu, synagogu s ješivou nebo radikální křesťanský sbor. To, co je radikální a co již není radikální, nebude rozhodovat plebiscit, volený sbor nebo místní političtí aktivisté, ale policie a případný zpětný přezkum bude zajišťovat soud. Prostě musíme být schopni nabídnout politiku cukru a biče. Cukru pro ty, kdo jsou ochotni a schopni sdílet nebo respektovat naše kulturní hodnoty. Politiku biče pak pro všechny, kteří vyznávají pouze jednu zjevenou pravdu a všichni ostatní jsou jejich nepřátelé.

Chceme-li bojovat s radikálním islámem, musíme se změnit my. Musíme sami v sobě pochopit, že bezbřehá tolerance k jinakosti, politická korektnost dusící pravé pojmenování problému a omlouvání a deklarované pochopení pro ty, kteří mají radikální požadavky, je cestou do pekel. Prostě v křesťanské škole bude viset ve třídě kříž a k obědu bude ve školní jídelně běžně vepřové. Součástí výuky bude i morálka založená na křesťanských základech a nikoliv na právu šaría a budeme i nadále veřejně slavit Vánoce, Velikonoce a nikoliv ramadán. Naši spoluobčané to budou muset vzít na vědomí. My jim nebudeme naše hodnoty vnucovat, ale neustoupíme v nich ani o píď. V rodině je to tvoje věc, ke komu a jak se modlíš a co večeříš. Ve veřejném prostoru ale nebudeme měnit naše kulturní vzorce. Každý, kdo nebude schopen se ztotožnit nebo respektovat takto nastavený systém morálních hodnot ve společnosti, v médiích, ve veřejném prostoru, nebude tady moci žít. A začíná to od šátku ve škole nebo od role a pozice ženy ve společnosti. Lidskoprávní aktivisté se zcela jistě pominou, ale raději budu koukat na vzteklé aktivisty než na mrtvé z klubu Bataclan.

Jenže jsme schopni se takto chovat a jednat? Jsou schopni naši politici se takto proměnit? Je schopná Evropská unie bránit hodnoty, které vytváří naše společenství po dobu více než 2000 let? Chci slyšet z úst odpovědných. Vítáme vás v Evropě, kde platí jasná pravidla a hodnoty. Buď je budete respektovat, nebo sem nepatříte. Ne my vám, ale vy nám se musíte přizpůsobit.

Toto je skutečná výzva pro Evropu. Zatím vidím v Evropě dva postoje k migrantům. Buď nechoďte sem, jste všichni zlí, nebo pojďte dál a nijak se neomezujte. Obojí je špatně.

Autor je komunální politik ODS