SPOLEČNOST: Co nám odkáže Dělnická strana
Foto: Jiří Wagner
Na začátek je nutno říci, že není sporu o tom, že Dělnická strana má ve svém středu osoby, jejichž řekněme radikalismus v řešení jistých palčivých otázek společnosti je nepopiratelný. Je také známo a prokázáno, že tyto osoby se angažují i v hnutích vysloveně agresivních a neonacistických. Stačí to ale na to, abychom politickou stranu mohli rozpustit? Z toho, co vím o odůvodnění onoho rozsudku, jsem nabyl dojmu, že sice bylo důkazů přineseno hodně, ale žádný z nich nebyl natolik přesvědčivý, aby mohl zdůvodnit tak závažný krok, jakým zásah do svobodné soutěže politických stran bezpochyby je. Protože rozpuštění politické strany je krokem zcela a naprosto výjimečným a také spadajícím jen a pouze do zcela výjimečných dob a okolností, které dle mého nenastaly. Jsem přesvědčen, že Nejvyšší správní soud podlehl v poslední době medializované a módní hysterii z pravicového extremismu.
Dalším velmi podstatným problémem jsou důsledky rozpuštění DS. Krom toho, že budou fakticky nulové, protože již byla založena pojistka ve formě Dělnické strany sociální spravedlnosti a navíc byla podána ústavní stížnost, je nutno se podívat konkrétněji a na projev rozpuštění ve veřejném obrazu Dělnické strany či těch, kteří ji představují. Pro pořádek uveďme, že jedním z klíčových bodů komunikace všech extremistických stran bez rozdílu příslušnosti v politickém spektru je aspekt rebelie proti establishmentu, aspekt ve stylu „my jsme ti správní, ale oni nás umlčují“. Tato idea, byť samozřejmě nereálná, byla dle mého názoru v očích stoupenců DS výrazně podpořena. A korunu tomu všemu nasadil ještě zásah těžkooděnců před budovou NSS po vyhlášení rozsudku. Jen těžko by mohl soud a stát obecně udělat víc pro propagaci pana Vandase a jeho nácků.
A nakonec třetí, možná klíčový argument. Dělnická strana je xenofobní, je extremistická, je rasistická, s tím nehodlám polemizovat. Celá věc je ovšem značně komplikována tím, že nastoluje témata, která jsou palčivá (jako například problémy s romskou menšinou) a která 'mainstreamové' strany neřeší, protože se jich bojí. Radikalismus nacionalistů totiž vůbec neznamená, že jimi zmiňované problémy vůbec neexistují. Jsem přesvědčen, že pokud by se tato témata stala součástí politické debaty i v akceptované části politického spektra, neměli by radikálové zdaleka tak velkou podporu a možná by ve výsledku i přišli o veškerou zajímavost, protože by se neměli čím vymezovat. Pro mě jako pro liberála s konzervativním nádechem je těžko to přiznat, ale argument nacionalistů o jejich 'glajchšaltování' má cosi do sebe, protože jsou opravdu jediní, kdo nastolují některé otázky, které společnost pálí, ale které není slušné v politicky korektní a multikulturní době řešit či je vůbec zmiňovat.
Závěrem tedy lze shrnout, že dle mého názoru může rozpuštění DS způsobit více škody než užitku a pravděpodobně nebude Ústavním soudem potvrzeno. Je smutné, že cítíme nutnost sahat k tak krajním prostředkům, jako je soudní rozpuštění. Dělnická strana je extremistická a rasistická, ale měla být poražena a odmítnuta ve svobodných volbách.