Člověk je tvor emocionální a emoce hrají v jeho životě klíčovou roli. Ostatně s vědou a metodami rozumu tu nežije ještě ani tisíc let, zatímco emoce s ním cloumají už od dob, kdy byl ještě opicí. Tak třeba matematika je užitečná věda. Spočítáte si s ní příjmy, dluhy, úroky, které můžete získat, nebo musíte platit. Ale co, nenadchne vás tak, jako třeba postup toho vašeho klubu v mezinárodní soutěži. Proto, má-li se ve společnosti něco prosadit a mít svou váhu, musí to mít silný emocionální náboj. Konec konců náboženství je toho příkladem.

Kolem počátku minulého století byla společnost po předchozích válkách relativně stabilní a tak vhodná pro různé inovátory. Projevilo se to jak ve vědě (Planck, Einstein a další), tak v sociální oblasti. Byli to především socialisté, anarchisté a komunisté. Zatímco ti první byli ještě relativně rozumní a chtěli stávající společnost reformovat, ti zbývající ji chtěli zničit a postavit novou, lepší. A použili k tomu emoce lidí. Zatímco v technologii se na nesmysl přijde brzy, díky tomu, že přírodní zákony jsou stálé a deterministické, v sociální oblasti to může trvat hodně dlouho.

První světová válka měla materiální základ ve změně vlivu rychle se rozvíjejícího Vilémovského Německa, ale přesto potřebovala emociální rozbušku sarajevského atentátu. Němci vypravili Lenina do Petrohradu, a co to udělalo s carským Ruskem, víme všichni. Lenin sliboval světlé zítřky a Stalin pak lidi do nich nahnal. O dekádu později Adolf Hitler založil nacistickou říši na emocionálním základě křivdy velmocí na německém národě, který je nejlepší a vyčnívá nade všemi. A jinak inteligentní Němci za ním šli a nakonec umírali. Všimněte si, že dnes používá Putin podobnou argumentaci o utlačování Ruska Západem. Lidé to prostě musí cítit, vžít se do toho.

Konec minulého a začátek tohoto století byl také nadějný. Riziko nukleárního konfliktu fakticky pominulo a ekonomice se také dařilo. Globalizace prostírala stůl. A to je vhodné podhoubí pro různé inovátory a proroky. A že jich bylo a je. Přispěla k tomu převaha levicových liberálů na západních univerzitách převážně humanitních oborů. A ti vymysleli politickou korektnost. Je to vlastně forma společenské cenzury, která vychovává lidi k autocenzuře, která byla vždy v totalitách nejcennější. Aby to lidi ani nenapadlo. Důležité je vždy navěsit na to líbivé a slibující fráze. A tak vzniklo přejmenovávání, obrazoborectví, woke, MeToo, BLM a rozkvetl gender a LGBT+. Zloduchem doby se stal bílý heterosexuální muž, který za vše může a jsou to paradoxně sami bílí mileniálové, kteří si sypou popel na hlavu.

Nejdále se ovšem dostali klimatičtí aktivisté. Ano, evidentně se otepluje, ale k tomu docházelo i mnohokrát v minulosti. Ale Al Gore, Gréta a jejich stoupenci začali emotivně bít na poplach. Rozum by velel se změnám přizpůsobovat, ale emoce s tím chtějí bojovat. Totální válka (Goebbels by měl radost), ať to stojí, co stojí. Překopeme dnešní uhlíkatou společnost dekarbonizací. Je přitom smutné, že právě uhlík je tím prvkem, který umožnil vznik života a je nedílnou součástí všech živých tkání. Dokonce ho každým okamžikem hříšně vydechujeme ve formě nenáviděného oxidu uhličitého.

V naší sluneční soustavě kraluje Slunce a působí mocné planetární síly. Jsme vůči nim bezmocní a musíme se jim přizpůsobovat. Neumíme ani zhasnout probuzenou sopku a chtěli bychom změnit trend klimatu. Je to trochu pyšné a ne zrovna zodpovědné. To říká rozum, ale probuzené a rozdmýchávané emoce jsou mocnější. Unaví a přizpůsobí si nakonec i vědce, kteří ucítí snadný pramen grantů a financí. Vědci jsou také jen lidé s emocemi. A ekonomická lobby zavětřila, kde možno získat finanční toky a začala na tento trend orientovat průmysl. Využívat doplňkově obnovitelné zdroje je jistě rozumné a souhlasí s tím každý rozumně myslící člověk. Ale učinit z nich modlu, když působí hlavně jen přes den, je nezodpovědný hazard. Zejména i proto, že větrníky a fotovoltaiku Evropa musí z 90% nakupovat v Číně, která nás zrovna nemiluje. Počká si, až nás bude mít v hrsti závislosti. Pak se nám možná bude zdát problém, jestli se za padesát let oteplí o stupeň nebo dva úplně malicherný.

Ano, emoce jsou potřebné a krásné. Vzpomeňte na chvíle s milovanou dívkou pod rozkvetlou jabloní. Ale musí je hlídat a doplňovat rozum. Také jste pak museli spolu někde a za něco žít. Snad rozum dokáže zvítězit a emoce usměrnit.