Obrovský přetlak na maturitní obory středních škol je nejen špatným vysvědčením předchozích vlád. Vypovídá i o dalších skutečnostech.

Za prvé ti, kdo teď hudrají, že není dostatek míst na středních školách, mají pravdu, ale mají pravdu letos a možná ještě tak dva další roky. Populační křivka totiž po roce 2008 prudce spadla dolů. Co za takových pět let s tolika středními školami, které by - kdyby byly - pobraly všechny zájemce o studium z letošního roku? Lidstvo, včetně našinců, si v letech cca 2005-8 užívalo dostatku natištěných peněz a levných hypoték. Tehdejší dobu vystihují Hamletova slova: „Mám se báječně. Jím vzduch nadívaný sliby“. Na podzim roku 2008 přišlo probuzení a následně pokles porodnosti. Vážně by se TEĎ měly zřizovat další střední školy? Školy by neměly účelově vznikat a zanikat. Školy potřebují vybudovat svého ducha, atmosféru, profilaci, tým. Školy mají být dlouhodobou záležitostí.

Za druhé: Gaussova křivka je neúprosná a týká se i mentální a povahové schopnosti dětí absolvovat maturitní studium. Přesto je u nás na základních školách, zdá se, jedničkářů jako naseto. Jedničkářů zvyklých psát úvahy o záchraně planety nebo o genderu. Jedničkářů vyslovujících se jednoznačně k různým společenským problémům. Fajn. Jedničkářů, kteří netuší, co je to šroubovák. Jedničkářů, kteří nemají úplně jasno, jaký význam doopravdy má jmenovatel zlomku. Jedničkářů, kteří se hroutí, když vypadne wifi síť, kteří potřebují psychologa kdykoli, když se v jejich okolí něco neuděje podle jejich naučených představ. Nemělo by náhodou statisticky vzato být nejvíce deváťáků s trojkami, kteří pak půjdou na truhláře, zahradníky, kadeřnice a elektromechaniky? Co bude náš průmysl dělat, až dojdou nezaměstnaní Filipínci a Mongolové?

Za třetí: V kom to je, ten se prosadí. Věnuji vzpomínku svému strýčkovi z nejchudšího koutu Slovenska, který se vyučil řezníkem, ale dodělal si večerně elektroprůmyslovku a pracoval pak na odpovědném postu v elektropodniku, protože na to měl přirozenou inteligenci. Věnuji vzpomínku vyučenému seřizovači strojů v textilce, který se vlastní pílí a samostudiem vypracoval na špičkového pěstitele dřevin a na svérázného řezbáře. Vzpomínám na bývalou kolegyni, která v mládí prošla dětským domovem a pasťákem, ale při práci si dodělala maturitu i vysokou školu a teď už léta přednáší na vysoké škole.

V září uvidíme, jak se naši noví prváci vyvrbí, a za pár let uvidíme, co oni a skutečný život.

Poskytl server Paleta názorů a ptákovin