V průběhu minulého týdne se v českých médiích objevila další "multi-kulti" kauza. Jejím středobodem byl (dobrovolný) odchod dvou muslimek ze střední školy proto, že jim škola (v souladu s platným školním řádem) nepovolila nosit při výuce hidžáb. Co jsem tak četl na internetu, zvažují obě dívky žalobu a už se obrátily na úřad ombudsmana. Podle mě je jenom otázkou času, kdy se problému chytnou "experti" z různých neziskovek a ředitelka školy bude nakonec přibita na vrata, neboť je "rasistka". Podívejme se na celý problém z trochu jiného úhlu.

Současné školství prochází dlouhotrvající krizí, která se v médiích zpravidla redukuje na otázku (ne)dostatečného financování škol a (ne)kvalifikaci učitelů. Mnohem závažnější problém ale podle mě tkví jinde. Ze vzdělání, které bylo druhdy výsadou, se dnes stalo právo, které mají školy povinnost poskytnout každému, kdo o ně požádá.

Každá škola má svůj školní řád, který pochopitelně vychází ze školského zákona - ten zase nesmí odporovat ústavě. Studenti a žáci mají tedy určitá práva, ale také řadu povinností. Bohužel, dnes se každý, kdo má s prominutím do zadku díru, ohání těmi právy, ale na povinnosti se zapomíná.

V praxi to znamená, že školy dnes často ani tak neučí, jako neustále "zohledňují" nějaké specifické potřeby studentů. Připouštím, že jistá míra osobního přístupu není na škodu, ale vše musí mít své meze. Na to, že lidé s dyslexií či dysgrafií dnes mají běžně maturitu, jsme si už zvykli - mají maturitu stejně platnou, jako třeba literárně činný student gymnázia. Kdo poukáže na to, že studenti se specifickými vývojovými poruchami nejsou s to napsat souvislou větu bez chyby nebo přečíst něco nahlas, je obratem označen za kverulanta. Mají na to přece papír, tak o co jde, ne...

Podobná situace je třeba v tělocviku. Znám případy, kdy z celé třídy cvičí jeden dva studenti, ostatní jsou uvolněni. Zda je na vině přílišná tělesná zchátralost dnešního dorostu nebo přemíra benevolence lékařů, ponechám na laskavých čtenářích.

Kapitolou samou pro sebe jsou různá problémová individua, která těží z dnes prosazovaného multikulturalismu - znám případ, kdy bylo zřizovatelem (magistrátem) škole zakázáno vyloučit studenta šikanujícího spolužáky a dokonce i některé učitele, protože škola má přece "povinnost" zohlednit, že pochází z jiného kulturního okruhu, tak jak je možné, že situaci nezvládá...

Spisovatel Ladislav Klíma byl roku 1895 vyloučen ze všech gymnázií Rakouska-Uherska pro výrok: "Ferdinand, panovník cizí, národu českému odlehlý, studený, zůstane u Čecha vlastence vždy nenáviděným, již proto, že byl prvním členem nynější panující dynastie na trůně českém."

Z dnešního pohledu je to jistě ze strany školy přehnaná reakce, ale je fakt, že gymnázia (udělující maturitu) si držela určitou úroveň.

Zpět k oněm dvěma studentkám. Pokud škola dopředu avizovala, že nošení šátků na hlavě je proti školnímu řádu (ať už z důvodu hygieny, školní uniformy nebo třeba proto, že řediteli kdysi jako dítěti nařezala kolchoznice v šátku), mělo by být její rozhodnutí respektováno a ne naopak rychle hledáno zdůvodnění, proč někomu udělit výjimku. Nikoho asi nenapadne, aby své dítě upoutané na invalidní vozík dával na gymnázium s rozšířenou výuku tělocviku a pak se hádal, že chce úlevu. Podobně člověk zápasící s matematikou asi nebude požadovat, aby byl z tohoto předmětu osvobozen - každý by se mu vysmál. Prostě na to buďto má, nebo nemá.

Proto věřím, ať už se bude případ obou studentek vyvíjet jakkoliv, že si zodpovědné instituce zachovají zdravý rozum. V opačném případě se totiž jednou klidně může stát, že nás bude operovat lékař, co nerozliší žaludek od jater, ale bude to v pořádku, protože měl uvolnění z anatomie.

Autor je učitelem