Při sobotní snídani jsem si rozklikl na Novinkách článek o záměru ministra Chládka prosadit přijímací zkoušky na střední školy a v návaznosti na ně i matematiku jako maturitní obor. Při jeho čtení mě ale docela nadzvedly protiargumenty profesora Zlatušky, který smysl přijímacích zkoušek zpochybňuje. Jistě, je to jeho právo, nicméně argumenty, které pan profesor používá, na mě nepůsobí jako slova bývalého rektora druhé nejvýznamnější univerzity v zemi, ale jako slova nějakého diletanta tvrdícího, že maturitu musejí mít i patníky podél cest.

Napřed dejme slovo jemu, jak jej cituje zmíněný server: „Testovalo by se, jaké mělo dítě štěstí na školu,“ řekl Právu Zlatuška. A dodal, že pokud dítě pochází z prostředí, které je k učení nemotivuje nebo mu v něm nepomáhá, pak je oproti ostatním znevýhodněno.

„Z mezinárodních průzkumů je známo, že v ČR je vliv rodiny neúměrně velký. To znamená, že se neprojevují schopnosti dítěte. Takto připravená zkouška je sekerou, která osekává příležitosti dostat se výš. A ubírá těm středním školám, které se chtějí těmto dětem věnovat,“ tvrdí Zlatuška.

„Udělal bych vše, aby to nebylo,“ dodal rezolutně. Podle něj ministr s výborem své kroky nekonzultuje. Se zavedením povinné maturitní zkoušky z matematiky v zásadě nemá Zlatuška problém, ale potíž může být se stanoveným termínem a náplní zkoušky.

Asi před týdnem jsem na Neviditelném psu psal o tom, jaké důvody a postoje vedou k tomu, že české školství chrlí nedouky, kteří prakticky nic neumí, ve velkém. Takže k věci.

Argument, že by se zkouškami testovalo, jaké mělo dítě štěstí na školu, je směšný. Co už jiného by školskému systému pomohlo, než jasná statistika toho, že na jedné základní škole mají děti u přijímaček osmdesátiprocentní úspěšnost a u druhé dvacetiprocentní? Teprve u takovéto statistiky je na místě se zeptat, zda skutečně potřebujeme školy, které nic nenaučí, zda si tento luxus můžeme dovolit. Nebo můžeme hledat příčiny tohoto jevu a následně je napravit.

Dále dodal, že u nás má rodina příliš velký vliv, v důsledku čehož se neprojevují schopnosti dítěte. Tomu nerozumím. Doučoval jsem i doučuju řadu dětí, jejichž rodiče vidí, jak se ve škole jejich potomci nic neučí. Jsou z toho nešťastní a chtějí, aby jejich dítě mělo znalostní „standard“, z pohledu základní školy často paradoxně „nadstandard“ (např. že bude umět vyjmenovaná slova). Rodina tu má vliv spíš pozitivní - tyto děti mají i řadu dalších aktivit a zájmů. Pokud rodina naopak dítě demotivuje (předpokládám, že je zde míněno etnikum, které děti plošně do školy neposílá), pak je to námět pro zásah sociálky, ale ne pro nezavedení přijímacích zkoušek.

Do třetice pan profesor míní, že by tyto „nemotivované“ děti nedostaly příležitost na školách, které by se jim chtěly věnovat. Každá škola se z principu chce věnovat každému dosažitelnému žákovi, protože je financována podle jejich počtu. Platí tedy pravidlo, že čím více má škola dětí, tím více má peněz. Tento systém financování škol je velmi nešťastný, protože často vede k tomu, že si jednotlivé vzdělávací ústavy drží „mrtvé duše“ - tedy studenty, kteří do školy nechodí, ale jsou evidováni.

Těmto jedincům, stejně jako lidem, kteří jsou prostě hloupí, se školy můžou věnovat až do alelujá, ale na konci této snahy nebude stát vzdělaný maturant, ale de facto negramotný blbec, který horko těžko udělá maturitu (nebo ji ani neudělá, což jsem taky několikrát zažil).

Podle pana poslance Zlatušky je škola místo, kam se strčí student, a škola zařídí, aby měl o svou budoucnost zájem. Takhle to ale nefunguje. Za středoškoláky často rozhodují rodiče (a mnohdy si hojí vlastní mindráky - když oni něčeho nedosáhli, tak jejich dítě just musí) a od toho se pak odvíjí pracovní nasazení daných žáků, které je mizerné a často stahuje celou třídu.

Maturita byla historicky záležitostí do jisté míry elitní - dokazovala, že její absolvent má určité znalosti a zároveň inteligenci tyto znalosti používat. Dnes je to takřka „povinnost“ a fakt, že cca 50 % všech středoškoláků studuje maturitní obor, znamená, že o nějaké „elitnosti“ nemůže být řeč. Opravdu potřebujeme tolik a hlavně takových maturantů?

Nyní ještě pár slov k zamýšlené maturitní zkoušce z matematiky. Z matematiky se maturovalo od dob Rakouska-Uherska a ani komunisti ji nezrušili, což je co říct. Sám jsem s matematikou na střední škole zápasil, ale povedlo se mi sehnat doučování, díky kterému jsem se dostal z pětek na dvojky. Sice jsem skládal zkoušku dospělosti v době, kdy se z matematiky maturovat nemuselo, ale věřím, že bych ji nakonec udělal. Byla by to otázka tréninku a mé vlastní píle, stejně jako angličtina, která mě nebavila a ze které jsem odmaturoval.

A to je to. Pokud chci překonat nějakou překážku, musím vyvinout přiměřené úsilí. Dnešní školský systém všechny překážky eliminuje, aby to bylo „jako hodně o pohodě“. To je špatná cesta. Matematika u maturity, ale i přijímací zkoušky na střední školu umožní těm, co jsou ochotni zdolávat překážky, ze sebe dostat maximum. Ostatní na maturitních oborech nemají co dělat.

Na závěr parafráze slov Járy Cimrmana: Nejsem odborník, učím jenom češtinu a dějepis, ale tohle pan profesor přehnal.